Žena za sporákem (12.)

Jsou chvíle, kdy mě přicházející úkoly zavalí a "tisknou pěkně do kouta", kde postupně ztrácím naději, že by se dalo všechno stihnout. Dnes se cítím trochu ubitě. Míchám těsto a hledám jak z toho ven. Jak získat znova chuť do denodenní rutiny. První palačinka nic moc...hmmm, pokračuju ve smutnění a najednou mě to "napadne", zacvič si. To je ale pitomost..ale než se stačím rozkoukat... hmitám nohama, dělám dřepy apod. Při tom stíhám palačinky obracet. Když jsem "docvičila", cítila jsem se jako plavec, který dlouho plaval pod vodou a znovu nabral kyslík. Bylo lépe, mohla jsem znovu vidět obyčejné věci neobyčejnýma očima :-). Oběd se povedl. Holky pomlaskávali, kdyby takhle baštily pokaždé. Odpoledne jsme jeli dokoupit pár drobností. Andulka vyvezla i Anetku a tvářila se jako pravá maminka. V obchodě si vybrala pár sladkostí. Uložila si je do košíku pod kočárek společně s pitím pro panenku. Pomalu jsme se přesunuli na hřiště, vytáhli kyblíky, bábovky a mohli začít s "vařením". Večer holky docela rychle odpadly, což bylo fajn, protože se u mě zastavila Zlatka na kafčo...a pak, vyžehlila jsem docela slušnou hromádku prádla!