Dneska jsme do dopolední školičky nedojeli. Andulka měla těžkou noc. Budila se hrůzou a pronásledovaly jí ošklivé sny. Nakonec se zachumlala pod mojí peřinu a vyčerpáním usla. Celá se klepala chuděra. Vzpomínala jsem na svoje "koncentrákové" strašáky, z kterých bylo někdy těžké procitnout. Možná si Andu začíná uvědomovat některé souvislosti mezi životem a smrtí. Tyhle nástupy a první břemena bytí mají někdy docela strašidelný nástup :-O. Co na takovou otázku o smrti odpovědět...byli jsme a budem?...užívej dokud jseš a pak nic :-O?...snaž se a vyhraješ?...buď lepší a budeš ještě lepší?...jak si kdo ustele, tak si lehne? nebo... ztrať svou duši pro Ježíše a získáš ji...vem svůj kříž a následuj HO...žij milosrdenství né oběť...nejprve si vyndej trám ze svého oka, než někomu začneš lovit v tom jeho třísku...miluj blízké, jako sám
Jak tedy píšu, ráno nedopadlo, ale odpoledne se nám vydařilo. Byli jsme se projít, pohrát na hřišti a v posledku koupit samotvrdnoucí bílou hmotu na výtvory :-), které se můžou ještě dovybarvit podle 
Taky jsem si dnes stačila všimnout, jak se mění naše sídliště. Je pořád poznat, že nás tu žije spousta lidstva na hromadě, ale víc se dbá na čistotu ulic. Vídám zahradníky jak vyklízejí a sekají náš trávník pod balkonem. Pravidelně tak mizí spousta igelitových tašek, pytlíků a PET-lahví. Snaha zlepšit místní prostředí trvá docela dlouho. Já sama jsem byla dost skeptická a někdy jsem i reptala, že výdaje na údržbu jsou tu vyhozené 
Žádné komentáře:
Okomentovat