Kam jedou?..za babi a dědou (229.)

Ráno nás čekalo svižné vstávání na autobus.  K nadráží jsme dojeli s malým předstihem. Vlak měl ale  15 min zpoždění.  Schovali jsme se proto před mrazem zpátky do hlavního vestibulu. Když se v rozhlase ozvala zpráva, že vlak se má dostavit na  3. nástupiště, netušili jsme, že se mu právě zavírají dveře a my už mu budeme moci pouze zamávat.  Znovu zpátky ..."v teple". Usrkáváme horký čaj z automatu..pomůže přečkat  chvilku než se usadíme ve vyhřátém kupé. I na cestě nás ale čeká zdržení. Díky výluce je v provozu pouze jedna kolej. Čekáme 40 min. na přejezd dvou rychlíků...ještě, že jsem sebou nabalila knížky, jídlo apod. Na druhou stranu je důležité, že cíl je blízko nás a nakonec se k němu přeci jen dokodrcáme...takhle se utěšuji a vzpomínám na misionáře Františka ze včerejšího dokumentu. Cestu autem do blízkého afrického městečka mu zkřížil  polom několika palem. Pěšky se vydal hledat pomoc a podle jeho slov úspěšně...vše trvalo jen :)) půl dne...z toho plyne, že v Africe  musí platit "jiný" čas.

U babičky s dědou bylo jak jinak než dobře. Posledních několik měsíců jsme se skoro neměli příležitost vidět osobně. Proto bylo fajn posedět. Pod stromečkem čekalo překvapení. Pro mě to byl rámeček ze dřeva na tři fotografie. Líbí se mi a spekuluji nad tím, jak ho vyplnit..jedna z variant by mohla být:  staré ilustrace z herbáře..

Cesta zpátky byla oproti té první rodinnou idylkou. Majda vychrupla na celou dobu. Vlak se nikde nezdržel...prostě paráda. Uměla bych to ocenit bez té trpké dopolení zkušenosti?

PS: Matýsek už začíná pořádně kopat. Jak to vypadá, nebude jemný k mým útrobám o nic víc než moje předchozí pacholátka.

Odpočinek (228.)

Včera jsem ocenila praktičnost jiných krajů i mravů, kde rozbalují dárky až 25. ráno. Byla bych tak ušetřená té skoro komické bezmoci holkám poskládat kuličkovou rychlodráhu. Mozek vypnul, ruce ztěžkly. Ke mně jen doznívaly prosebné hlásky...a já se vůbec nemusela vinit z neochoty přivést rozbalování dárků ke šťastnému konci. Poznaly to! "Tak dobře mami..zítra jóóó?", pokyvuji hlavou na souhlas.

Dneska ráno mi to šlo o hodně lépe. Jako první projekt byla hned dvojdráha :). Andu i Majda mohly vhazovat kuličky současně. Hodně u toho řvaly, protože to byly vlastně kuličkové závody..a kdo by nechtěl vyhrát. Odpoledne už jsme se nedívali ani na návod. Míra se pustil do vlastních projektů. Nebyla to žádná legrace..kuličky střílely po celém obýváku...stačilo udělat o něco prudčí zatáčku nebo rychlejší verzi.

Štědrý den a tak.. (222.-227.)

Milí rodinní příslušníci, přátelé a návštěvníci, chtěla bych moc poděkovat za přání příjemných svátků. Taky na vás myslím a těším se na příspěvky, kde budu moci nakouknout do vašich prožitků..tradic a všeho toho hemžení :-), kterému se na štědrý den tak úplně vyhnout nedá. Ještě dva sváteční dny máme před sebou!!...užijte je ve zdraví a pohodě.

Jelikož jsem stromeček i výzdobu raději nechala na noční směnu, začal mi štědrý den brzy kolem 2 hod. ranní. Dobalila jsem poslední překvapení skoro se zavřenýma očima.  24. u nás není žádná utěšená akce, ale pořádný maraton a tvořit si představy o tom, jak by vše mělo probíhat, by byla jen nadbytečná zátěž. Po snídani "vybíhám" :)...na malý nákup. Snažím se odolat nabídce a nekoupit mag. kreslící tabulku pro umělecky založená batolata. To Majda je..někdy uzme tajně pastelku. Po večerce pak "tvoří" na stěnu, že se po ránu nestačím divit :-OO. Malý nákup nakonec naplní 60lit. trekový baťoh. Ale za ten pocit jistoty, že nebudeme strádat :) mi to stojí. Doma se vrhnu na přípravu vánoční čoko-buchty. Svého času to bylo to jediné, co jsme na vánoce pekli...minulost! Když už je vše v troubě, snažím se  připravit oběd a současně rodinku překvapit oříškovou pochoutkou z receptu od  kamarádky. Po obědě jde mladší cácorka na kutě. S Andulkou navzdory špatnému počasí jdu ven. Jejda....prší, sníh je tak rozmoklý, že drží dobře pohromadě ...i na stromě. Chvílemi si připadám jako na procházce s nevenčeným psem. Domů nás po hodince vyžene ještě intenzivnější déšť. Míra mezitím připravuje kapra. Zapaluji arolampu. Místo oleje sypu purpuru..mám ráda i jiné čmoudíky např. františky, ale nejsou vítáni. Je už tma. Majduška ještě chrupe. Anni se zachumlá do deky a vyžádá si svého oblíbeného Rumcajse.

Je chvilka klidu na poslední dodělávky..za pár minut sedíme u večeře. Je vidět, že napětí houstne..teda hlavně u Aničky.  Už ví, že po jídle přijde ta chvilka překvapení, kdy se pod stromečkem objeví dárky. Majda nic netuší, ale zájem o gáblik už z principu udrží několik minut. Na střídačku se jí snažíme nakrmit...na vlastní zážitek z kapra a salátu pomalu ztrácíme sílu.

Konečně!! Holky naběhnou do pokojíčku. Já mezitím dopravuji všechny dárky na svoje místo. Ještě rozsvítit světýlka a ZAZVONIT...

 

 

Jaký si to uděláš, takový to máš.. (217.-221.)

...a myslím přitom na advent.., přípravy, všechno to snažení.  Když jsem připravovala první vánoce v mojí nové rodině, udělala jsem si  jasno v tom, co jsem ochotná podstoupit a jakou podobu budou mít vánoce u nás. Přála jsem si je pokojné, s myslí upřenou k tomu, proč se vlastně slaví a bez imaginárního "Ježíška".  Možná proto u nás bylo  cukroví  někdy domácí a jindy koupené, dárky byly z obchodu a někdy zase víc vyráběné, stromeček čas od času vystřídaly zdobené větve ..:)).

I letos to bude jinak. Většinu posledních dnů pečeme na štědrovečerní stůl. Andulka je nastydlá a já, nebudu zapírat, se na zasněžené kopce moc nehrnu. Bojím se uklouznutí. Majdu je třeba všude vytáhnout ...  Je mi to líto. Zima je tu u nás pěkná.. se sněhem i sluníčkem. Krom toho musím víc myslet na náhradní program, abychom se doma úplně "nekopali do zadku".  Dneska jsme provoněli domov lineckým. Asi nejsilnější je ta vůně citrónové kůry. Ke konci jsem nechala holky, ať si mrsknou na plech co je libo..s tím, že si to po upečení taky snědí :).

 

Stomečíček už je doma!! Metrový stříbrný smrček mi udělal radost. Holky už se tetelí, až ho ověsíme všemi těmi perníky, slámou...jablíčky ..prostě nápady, co nás ještě napadnou. Andulce se v jednom obchodním domě líbil Betlém. Jestli zbude síla i čas, tak bych v téhle věci něco ráda podnikla..pak už to budé DOKONALÉ :)).

Přeji  pěkné dny plné Boží blízkosti.

Kdo mi to tu loupe perníček ?? (206.-216.)

...aneb ve zkratce co se tu těch 11 dní dělo. Tak úplně na začátek např. ..s velkou slávou se nám podařilo zapojit myčku. Bylo třeba vyměnit nakonec celý sifon. Jeden spojovací díl nás extra pozlobil. Ne a ne ho vhodně utěsnit. Podařilo se!!..s kamarádovou pomocí a já teď vesele všechno to "špinavé harampádí" láduju do bílé skříňky. Pořidila jsem nakonec větší (60cm) verzi. Naplníme ji spolehlivě za dva dny. Snažím se jí maximálně využít. Protože jsem citlivka na nos, zdálo se mi, že po umytí vnitřek tak úplně nevoní ..bať je to myčka. Že existují i vonítka  jsem objevila nedávno v dm. A tak už se mi na horním košíku houpe "citrónek" a je to o mnoho lepší pocit.

Majda si zkusila dojít poprvé na nočník. Všechno nasvědčovalo hladkému průběhu...její "jojojo" jsem nakonec vzala vážně a sundala plenku. Když ale došlo na akci, tak si Magi sveřepě stoupla a začala bobkovat  kdesi nad nočníkem. Snažila jsem se jí dotlačit do sedu, ale vysmekla se...běžela, kakala a zároveň na tom uklouzla. Nebudu líčit, kde to všude skončilo, ale bez mopu a převlékání se to neobešlo.

Jsou to první vánoce, při kterých se snažím trochu napéct. V první řadě jsem chtěla zkusit "Adventní perníčky" podle Katky. Hlavní důvod byl i ten, že by to mohla být zábava pro cácorky. Nečekala jsem zázrak.., ale stal se. Majda byla moc hodná a všechno sledovala se zájmem, rovnala vykrajovátka a s Andulčinou pomocí vytvořila i pár perníčků. Kdo mě mile zaskočil byla Anni. Vykrajovala celou hodinu. Já jen rovnala na plech a střídala várky v troubě. Když už jsme skoro  končily prohlásila:"Víš proč to dělám ..to vykrajovadlo tak dlouho?".."Baví tě to?", ptám se. "Mám tě ráda mami." Zaskočila mě a chtěla jsem, aby věděla jak velkou radost mi tím udělala.

 

Sněžná přeprava 205.

Ráno jsme vstávaly za tmy.  No...vůbec se nám nechtělo z vyhřátých peřin.  V 8hod. musíme vyrazit do školičky, proto rychle ohřívám kakao a Majda ucucává Sunar. Jako další chod se servírují rohlíky s medem a marmeládou. Obě jsou jako hladoví vlčáci. Obstojně to do nich padá. Jsem ráda. Venku nás čeká zima. V noci bylo -10, pofukovalo a stále padal sníh. Nahodila jsem golfky..to byla zásadní chyba zjevná hned na první pohled. Né náhodou většina maminek  rozvážela dětičky do školek na bobech, saních.. :-O. No nic udělala jsem si kolečko přes BILLU hlubokým sněhem. Ještě teď večer mě bolí ruce. Po trpce nabyté  zkušenosti jsem kočár hodila hned do kumbálu a z hlubin všeho potřebného vylovila bob. Druhé vyzvedávací kolo už jsem nechtěla absolvovat stejně. A vyplatilo se!! Na zpáteční cestě mi dokonce pomohla Andulka, která s nadšením Magi povozila až domů.

Cesta za stromečkem a moje nepevné nervy (203.-204.)

                                                                     

Včera jsem se náramně pobavila u Handíků...a to jsem neměla dělat :-D. Krátce.. stručně..maminka plná vánoční nálady a pacholátka na ránu. Ano tak by se dal popsat i náš dnešní příspěvek. Už cestou tam se  přes veškerou snahu a domlouvání  holky stačily pokopat, že měly od břečky i bundy..grrr. Na místě neustálé dotazy, kdy už stromeček uvidí..nadšení nevydrželo ani pár minut a bombardovaly mě opačnými argumenty..už jsme tu dlouho apod. V chvatu jsem zaplatila andílka z jakéhosi přírodního materiálu. V dm doplňujeme zásoby. Vybírám pár drobností pro holky ze střední na vánoční besídku, která nás čeká v pátek. No a pak...cesta domů sněhem, větrem. Střídavě se vztekla jedna nebo druhá. Cítila jsem jak mi tuhne obličej...slzy mých holčiček mě jaksi přestávaly dojímat. Neskončilo to šťastně. Doma jsem musela udělat opatření...každá byla vyhnána na 2 min. do pokoje (zvlášť Majdu to dopálilo)...byl to tak akorát čas na to, abych se i já odklidila do koupelny, pustila proudem teplou vodu na ruce a stačila se nadechnout.  Přeji krásného adventa!!

Párty u Kikouše, ..Sníh (198.-202.)

Je sobota. Venku na nás čeká překvapení v podobě první pořadné sněhové nadílky. Zvlášť krásně vypadá modřín, který nám stojí před okny. Ještě nestačil shodit zlaté jehličí a už má na sobě peřinku. " Tak to vás holky nevyvezu..," prohlásil táta. Na autě máme letní gumy. Silnice vypadá namrzle. Nevadí, narychlo balíme a pádíme na autobus. Za pár minut vjíždíme do vísek a "městeček" s kostelíky, projíždíme mezi poli... Nakonec vystoupíme kousek od našich hostitelů. 

Holky jsou věkově kousek od sebe. I když to před léty vypadalo, že se Anni s Kikšou budou jen pošťuchovat, tak se naše očekávání nenaplnila a dneska jsou prima dvojka. Majda se Zuzčou si drží sympatie od začátku. Už jako batolata k sobě přistopovaly něžně a s úsměvem.  Vrcholem oslavy kromě dortu, koloběžky...byl taky Ondra. Zpočátku bylo vidět, že mu dámská společnost dělá trochu starosti :), ale zvládl to dobře.

Jestli nás v so zaskočil sníh, tak dneska..jsme se cítili jak na horách. Holky  chtěly snídat za oknem, aby jim snad neušla nějaká ta vločka. Byl vidět pěkný zmatek. Lidé, kteří spěchali do práce si nejprve museli vyhrnout rukávy a mazlíčka dostatečně "oprášit", aby se vůbec dostali dovnitř. A i tak byla situace nejistá..nikde nic protažené. Kola podkluzovala o sto-šest. I nás čekala výprava na poštu a do obchodu. Nic zvláštního..jen obejít pár bloků. Za normálních podmínek procházka na 20 min. Tentokrát ..na 1,5hodiny :-O. Vzala jsem foťák. Holky se nepřetržitě válely ve sněhu. Pro Majdu to byl ještě kapku stres. Několikrát se zoufalým křikem zapadla do závějí. Její dobrodružná povaha jí přesto pudila to zkoušet znovu a znovu. Krom jiného mám na zimě ráda jak dětem rychle červenají tváře.  Hned po pár minutách vypadají zdravěji. Kolemjdoucí jsme potkávali většinou s úsměvem na rtech. Jakoby je sníh taky bavil. Vzájemně jsme na sebe pokyvovali hlavou, že je to pořádná vánice...a jak to asi bude pokračovat. Po obchůzce doma dáme oběd. Něco teplého...pak na kutě...i já! Na večer nás čeká milá návštěva Lucky s dětmi. To bude zase ten správný šrumec.

takhle se zřidily holky před a při obědě..byly oblíbené palačinos :)

 

Vzpomínky (183.-197.)

Ani nevím kde začít. Jsem docela unavená, ale ráda bych popsala pro dochování "pamětí" na letošní podzim alespoň tu trošku, na kterou si vzpomínám. Celý listopad byl  poznamenán shonem kolem Mírovi školy. Pět seminárních prací a průběžné dopisování bakalářky dělalo své. Věnoval tomu přirozeně každou volnou chvilku, kdy nebylo nutné pohlídat holky. Náš provozně - studentský režim ale občas protlo něco veselejšího. Jako třeba víkendový výlet do Mnichovic. Panovala výborná nálada. Děti si vyhrály a my dospěláci zrelaxovali. I počasí ušlo.. v neděli jsem chvílemi měla pocit jakoby začínalo jaro.  Uteklo to rychle..návrat domů.. další povinosti. U mě hlavně rehabilitace krčky, kontroly u zubaře, odběry..odběry a kontrola u paní doktorky na miminka. UTZ mám v těhotenství při každé návštěvě. Tentokrát mě ale paní doktorka zaskočila otázkou, jestli čekáme překvapení nebo může něco prozradit. Vždycky jsme mimčo "odtajnili", takže ani tentokrát jsem neváhala. "No podle toho co vidím, je to na 98% kluk..:-)." Asi jsem vypadala pěkně zaskočeně. Pravda..po dvouch holčičkách jsem nepočítala příliš se změnou :D. Kluk..letělo mi hlavou. Mám pocit,  jako bych těhotnila poprvé.  Vracím se pěšky na zastávku a volám to Mírovi. Má radost (jako vždycky)...bude to  Matýsek.

V týdnu jsme se zastavili na svátky (St. 17.) u Heřmanských. Tentokrát komplet..mají také tři o něco starší děcka, ale jsou moc fajn, takže naše holky zapadly do party jako nic. Andulčinu přítomnost ocenila hlavně nejmladší Johanka, která čelí pro změnu mužské převaze :). Od Čt. Andu odjela k dědovi s babičkou. Při příjezdu se nechala vyfotit s olíbeným slonním hrnečkem. Vybrala si ho sama na trhu keramiky, kam jí babička vyvezla minule na výlet.

Jinak rozhodnutí padlo..myčka bude, snad tento pátek. Jsem teda zvědavá :)).

Mýdlo (182.)

 

Skoro vymizelo. Alespoň v naší koupelně. Mycí gely na ruce, tělo i vlasy nahradily voňavou cihličku. Je to pár roků, co se stala změna a já propadla lákadlům v  obchůdcích Manufaktury.  Z mýdlové bábovky si člověk mohl ukrojit kolik potřeboval. Tolik vůní ! Získal si mě cedr...a mojí milovanou Verbenu jsem nakonec taky našla..tentokrát ve francouzském  Loccitane.

Je pravda, že jsem spíš než rozumem  volila  touhou to všechno očuchat, vyzkoušet. Ale jak je to vlastně s gely a obyčejným mýdlem ve skutečnosti ?

Gel nebo mýdlo?

Jeho mycí schopnost je stejná, dokonce lepší než u tekutého mýdla. Lépe se smývá a je ekonomičtější.

Vysušuje pleť!

Obzvlášť voda z vodovodu bývá velmi vápenatá, čímž zvyšuje zásaditost mýdla a dělá ho více působícím, tudíž vysušujícím. Oproti tomu takzvané mycí prostředky "bez mýdla", které mají kyselejší základ bližší pH kůže, což je asi 5,0 - 6,0, nepředstavují pro pokožku takový problém. pH se po každém umytí mýdlem mění a k normálu se vrací až po dvou až čtyřech hodinách.

Nepění v mořské vodě - díky tomuto jevu například Američané vynalezli syntetický mycí přípravek, slavné "mýdlo bez mýdla" (na bázi syntetických tenzidů), aby se jejich vojáci mohli lépe mýt ve slané mořské vodě. Tato mýdla jsou stálá v tvrdé i mořské vodě, lépe se z kůže splachují a působí v příznivějších kyselých polohách.

Mýdlo s tukem a bez něj je totéž?

Tukové mýdlo je vyrobeno tradičním postupem, obohaceno rostlinným olejem. Jeho výhodou je hydratační účinek (díky glycerínu), který zabraňuje vysušování pleti, je tedy šetrnější. Mýdlo bez mýdla neboli syndet je syntetickým mycím prostředkem vhodným i pro citlivou pleť, který funguje v každém typu vody a odstraní i silnější znečištění. Je také dobré vědět, že mýdlo je dobrá dezinfekce. Ale pod podmínkou, že se mydlíte 2 až 3 minuty. V případě menšího poranění rukou je nejlepší umýt se klasickým mýdlem ještě před použitím dezinfekce (alkoholu). Už naše babičky o této funkci mýdla věděly.

Častým dotazem bývá, zda je možné použít mýdlo místo šampónu. Tak tedy - mýdlo můžete použít pod podmínkou, že přidáte při posledním proplachování sklenici světlého octa. Vlasy posílí, zahladí roztřepený povrch způsobený zásaditými složkami mýdla. Po této proceduře se vlasy krásně lesknou.

Také si myslíte, že jen drahé mýdlo je dobré? Mýdla, která se dají běžně koupit v supermarketech, jsou pravděpodobně levnější a určitě dobře uzpůsobená pro udržování každodenní hygieny. Mýdla na bázi rostlinných olejů, obohacená například olivovým či mandlovým olejem nebo caritinem, jsou o něco dražší, ale samozřejmě zaručují luxusní péči. Na intimní hygienu nezapomeňte užívat mýdlo s pH blízkým sliznici (pH 6), které je i kyselejší.

Z čeho vznikla pověra, že mýdlo kůži neprospívá? Používání mycích prostředků vede totiž k soustavnému odmašťování a dehydrataci kůže a narušuje základní fyziologické funkce kůže. Dochází k vyčerpávání ochranných mechanismů kožního povrchu. Kůže se totiž sama o sobě podílí na udržování čistoty tzv. procesem samočištění, který je samozřejmě v dnešní době pro člověka nedostačující.  A abychom nezapomněli na medicinální mýdla. Tato mýdla mají silné dezinfekční a deodorační vlastnosti. Nejsou určena ke každodennímu užívání.

No a teď už záleží pouze na vás, zda mýdlo najde ve vaší koupelně své místečko či ne.

Autor: Martina Boháčová, České noviny

Mlsná (180.-181.)

Ráno se holkám nechtělo vůbec z peřinek. Majdu znovu trápí zoubky. Od pěti ráno už se jen tak překuluje a znovu zabere k šesté s mlíčkem v pacině. Je to ale výrazně lepší jak minulý týden, kdy jsem často po ránu našla na peřince fleky od slin a krve. Byla to nálož..někdy se pořádně opotila a plakala každou chvíli...ne neplakala,..řvala. Nakonec jsem je probrala v půl osmé. Dostaly na cestu tvarohovou buchtu a Andu ještě předtím vysrkla teplé kakao, aby nešla tak úplně na lačno. Tátu nám zdržel ranní požár auta, kluci to přežili jen s pár škrábanci. Jo.. musím říct škrábanci, i když to byly zlomeniny, protože motor měli skoro na nohou, taková to byla šlupa. Do Sedmikrásky dorazíme s malým zpožděním. Majda pozoruje cvrkot. Rychle se loučíme s Anničkou a mažem domů. Je potřeba dokoupit pár drobností. Dlouho jsem spekulovala nad tím, co uklohnit. Trochu bez fantazie projíždím vareni.cz. Honí mě mlsná po něčem LIGHT se zeleninou s masem-nemasem. Nakonec jdu do novinky nikdy neprozkoušené.  Návody byly často: kuskus s tím či oním...a já chtěla všechno dohromady. Nakonec se zadařilo a vznikla směska z "trikolorních paprik", okurky a soja nudliček předem připravených v slepičím bujónu. To vše zaleju olejem s kořením a rychle orestuju. Chutnalo. I když Míra to komentoval..nezvyklé, nezvyklé :)). Úspěch jsem viděla hlavně v tom, že pozřel sojo-maso a nepoznal :DDD nic. V návalu euforie udělám ještě dezert z vanilkového pudingu, piškotů a ostružin naložených v cukru, kterými nás zásobuje naše prababi. A pak...umeju tu kupu nádobí (vážně uvažuju o myčce, odmývám skoro pořád kvůli místu na lince, mám dojem, že spotřeba vody už začíná být na hraně výhodnosti myčku nemít) dokrmím mláďátka a svalím se na krátkou siestu. Hodně se navleču a pootevřu okno. Dělá mi dobře spát ve studeném vzduchu..hlavně teď v těhu. Večer se podaří  celkem poklidit, takže mám chuť si k psaní zapálit svíčku, popíjet čaj  a prožít trochu romantiky v tichu. Cítím rozkvět ..zeby zeby :)? Dokonce se přistihnu, že se na mimčo začínám těšit. Doteď jsem se totiž  spíš než jako těhotná cítila jako nemocná.

Pěkný větrný den (178.-179.)

...jak by řekl Medvídek Pú. Oběd na nás čekal hotov v ledničce. Mohly jsme proto směle vyrazit na dopolední motorkářskou výpravu po našich parcích a hřištích. Jsem ráda, že Majda poslouchá a drží se smečky. Můžeme tak ujet docela obstojný kus cesty. Krom toho na ní pozoruju nezlomnou touhu být na motorce rychlejší než Andu. Vůbec netuší jak to chodí..holka, ale o to je to praktičtější, že jí nemusím popohánět. Na jednom hřišti se zdržíme déle. Není ničím zvláštní, jen pro mě má to kouzlo, že jsem si na něm před 31 lety hrávala sama. Je teď mnohem hezčí a bezpečnější. Betonové kruhy naplněné pískem se změnily na skutečné pískoviště oživené o provazové prolejzačky, skluzavky. Asfalt fotbalového hřiště vystřidal koberec neskutečně zeleného umělého trávníku. I na podzim si na něm připadáte jako by začínalo jaro :). Stromy, které tenkrát byly o málo větší než já už mávají větvemi pěkně vysoko. Lístí spousta...jen se brodit.

Make your own free slideshow design

"První" jablíčka (171.-177.)

...na zahrádce bylo prima, ještě dopíšu...Míra večer neodolal a upekl štrůůůdl :)

Film Zachraňte Edwardse

Český dokument, realizovaný v produkci HBO Česká republika a filmové a televizní společnosti Febio, líčí zápas o postižené dítě, který už několik let vede manželský pár ze Zlína. Marcel a Šárka Sladkowští se během těhotenství dozvědí, že očekávané mimino má příznaky genetické vady, označované jako Edwardsův syndrom. Pár odmítne potrat, který jim doporučuje většina odborníků, a žena při komplikovaném porodu přivede dítě na svět. Juliánka se narodí s rozštěpem patra a dalšími zdravotními handicapy. Nastávají starosti, jak postižené děťátko udržet při životě a vštípit mu elementární dovednosti...  více u Pisarky

Přípravy na zimu (165.-170.)

Je ráno...pobíhám jako zmatený Goro, oblíkám holky...snídáme. Promrzlým ránem se pomalu blížíme k autobusu. Andulka obdivuje jinovatku. O sněhu už básní od prázdnin. Majda je trochu zaskočená chladivým vzduchem. Opřela se, přívírá oči a relaxuje. Na zastávce nečekáme dlouho, ale i tak přešlapuji z místa na místo. Konečně ..nastoupíme. Je docela plno. Hovory plynou a já slyším paní nade mnou jak prohlašuje" To víš dneska je ten svátek ..tak proto !" Svátek..vykřiknu v duchu. Co je vlastně za den a kolikátého. Je mi trapně. Rychle cvakám diář v mobilu...jojo 28.10...fakt, no to mě na rehábce opravdu nevezmou :)!  Mateřská..Ne, So, svátek je to jedno. Dny se mi nějak pomíchaly dohromady. Zjišťuji jak daleko jsme od domova. Vypadá to, že to ještě zvládneme pěšky, takže uděláme prima procházku.

Odpoledne vytahujeme krabice s oblečením. Je potřeba opucovat i vyzkoušet kombinézy, palčáky..čepice. Hurá, zdá se, že to letos dáme dohromady. Zkusím jen doplést nějakou tu šálu. Majdě pak ještě bude potřeba sehnat teplejší čepičku, která bude sedět dobře na hlavě.

Ratatouille

Recept, na který se chystám...tak si ho tu zatím uložím :)) Apetit on line

1 větší lilek

2 středně velké cukety (žluté nebo zelené)

2 zralá rajčata

2 velké červené papriky

1 plechovku loupaných rajčat

4 stroužky česneku

olivový olej

svazeček čerstvého rozmarýnu (lze  nahradit dvěma lžičkami sušeného)

snítku čerstvého tymiánu (lze nahradit lžičkou sušeného)

2 cibule (nejlepe nové – jsou sladší)

čerstvě mletý pepř

sůl

Příprava jídla

1. Nakrájejte lilek, cibule a rajčata na kostičky, papriky na proužky, tři stroužky česneku na jemné plátky. Cukety rozkrojte podél a nakrájejte na půlcentimetrové kousky.
2. Ve středním hrnci (nejlépe litinovém) rozpalte olivový olej, na něm nechte dozlatova opéci nejprve lilek, pak i papriky, rajčata, cibuli a nakonec česnek a cuketu – ta potřebuje povařit jen minimálně.
3. Zalijte rajčaty z plechovky (včetně šťávy), osolte, opepřete, promíchejte a poloodkryté půl hodiny duste. Na konci by měla být přebytečná šťáva z rajčat odpařená, takže se zelenina ve finále ještě trochu opéká – získá tím výbornou nasládlou chuť.
4. Přidejte dvě lžíce studeného olivového oleje, zbylý rozdrcený stroužek česneku, lístky tymiánu a nasekaný rozmarýn. Okamžitě stáhněte z ohně a podávejte horké s křupavou bagetou nebo jiným bílým pečivem.