svátky

 

Pohádkové ráno...

V pátek jsem ještě rozeslala několik emailových přání a stačila si všimnout svého technicko-provozního zápalu, dokonale zbaveného jakékoli známky sváteční nálady nebo dokonce vnitřního usebrání :). Neživím v sobě pocit viny, že tomu tak je...ale na druhou stranu, bych si svátky ráda užila. Na férovku se modlím, aby tomu tak zítra bylo. Abych vstala z postele pravou nohou, neočekávala..ale spíš se nechala překvapit...

Byly to ty nejhezčí vánoce. Dětský mumraj ve mně posiloval radost. Nedojedené dětské porce mi nezabránily v klidu si pochutnat na vlastním jídle...seděli jsme tu přeci spolu, měli se rádi a těšili se dobrému zdraví!

Naplněné vánoční svátky a pokojný rok 2012 přeji!!

 

půjdem spolu

...do Betléma. Mezitím co na Kohoutím vršku zdokumentovali  první ledovičku, tak mi tady v údolí tak trochu bezradně tvoříme sněhovou nadílku z vaty. Letos jsme nepekli, ale stihli jsme udělat jesle..vyprávět příběh o lásce... o narození Krále králů...a o hvězdě, kterou bychom chtěli taky vidět.

Otevírám mysl :)

hups na kolena

Máťa se do toho opřel a dnes poprvé se pohupoval na kolenou. Vypadal hned jinak. Obličej se mu rozzářil novým pohledem na svět.

Všimli si toho pochopitelně i sestřičky :). Ukazovaly mu jak na to, skandujíc do toho..estě estě.

Magdalénka si začíná knížky prohlížet s citem. Přestala je cucat, stříhat, trhat..vybarvovat.

šaškování...

Zemřel pan Václav Havel

"Obyčejný člověk"..., byl sám sebou, proto si ho budu dobře pamatovat. Nikdy bych nečekala, jak moc mi bude chybět, nemám co psát...chybí slova, snad jen ...Děkuji, pokoj Vám pane prezidente.

Pozdravení

Třetí adventní neděle. V týdnu nakouknu do našeho květinářství. Košík, sada svíček, lýko...vše společně nechtělo držet pohromadě..spravilo to "zatoulané" jablíčko.
Večery bývají dlouhé ..plné práce, ale jsou tu takové chvíle, kdy jen sedím na zadku a koukám před sebe. Všude poletují myšlenky. Jen je chytit.
Co je pravda? Člověk pravdu většinou skloňuje v podobě přídavného jména..pravdivá slova, myšlenka, zkušenost. Něco je opravdové..skutečné..od čeho se ta slova odvíjí? Pravda ve svojí plnosti je skrytá? neobjevená? Schválně nechávám zhasnuté světlo, aby vynikla okrasa zapálených svíček. Možná, že je osobou...vztah s ní je cestou...ovocem té cesty pak život...každé nadýchnutí. Nikdy se nedá zavřít do vět, přesto o sobě vypravuje...je světlem, které temnota nepohltí ...je slovem, které přebývalo mezi námi. Vítej Pane Ježíši.
Všem přeji krásný zbytek adventu, svátky vánoční bez újmy na váze :), hezký čas s blízkými, milými.

Vločky na barborkách hrají stínové divadlo. Uživám si západu s okny na východ...výdobytek těsně sousedících domů. Odraz slunečního svitu nám večer maluje pokoje na růžovo.

První etapa

našich škatulat v kuchyni. Kuchyň paní dodala včetně spotřebičů, digestoře, dřezu i baterie. Vše funguje..jsem si docela odfoukla. Obílený panel, prozatimní sololitová deska..původní PVC a stěna jádra nás teprve čeká. Ale i tak to byla fuška linku instalovat. Asi největší "legraci" jsme užili s pracovní deskou resp. s jejím lakováním. Co se nepovedlo jsou obklady, které zatím nejsou vidět. Neodolali jsme 50% slevě a koupili středně/tmavě šedivé. Obávám se, že místnost tím potemní, ale praktické to bude..to už vím teď...bílá věčně zaprskaná grrr. Jinak podlahu bych ráda světlou a stěny bílé. Je to taková malá jeskyňka :).

Kikouš

má 6. Je to tak, ještě  před nedávnem mi cucala ponožky na nohách :). Teď je z ní krásná holčička, naše kamarádka a my jsme stejně jako loni mohly být u toho, když slavila narozeniny. Vše nejlepší Kristýnko!!

Všude dobře, doma nejlíp

Zima z našeho lesa udělala skoro hororové místo.., stromy bez listí pouští hrůzu.

Taková normální procházka..to nahoře je Andu :).

..Ještě pár dnů

 

jsme pobyli u našich prarodičů. Rekonstrukce se protáhla. Počasí trvalo. Krásné slunečné dny. Každý z nich jsme se snažili trávit venku. Mezitím co v naší domovině máme "pláně"..rovinu, tak tady se bez kopců neobešla žádná procházka. Za chvilku námahy to ale stálo..krásný výhled, svěží vzdoušek i chvilka klidu, kdy se mláďátka rozeběhla k nenažraným kobylkám....

Tak trochu prázdniny.

Jak to v životě chodí mi při přejezdu k babičce a dědovi osvětlila moje prvorozená dcerka. Bez ponětí o jak hluboké pravdě si prozvěvuje, mi ze zadních sedaček auta "vzkázala", že sotva přejdu jedny hory..hned se najdou jiné. To slovo  hned mi přišlo skoro kruté, ale pak jsem si vzpomněla, že je tu i cesta snažší ...z kopce..do údolí. Samotné vrcholky netrvají dlouho. Člověk z nich zahlédne ty další a další..a další, takže si klidu neužije. Cosi ho pudí zvednout zadek, aby to odsejpalo k "cíli". A nám to odsejpalo. Už jsme stáli všici před brankou. Sousedka zvědavě vykukovala za záclonou. Nepřepočítala se..je nás opravdu o jednoho víc :). Zdržíme se po nemoci na pár dní. Holky se zotaví po té atb smršti. Doma se mezitím budou dít věci..stará kuchyň půjde do smetí.

Je to skoro k nevíře. Rok jsme se snažili ze všech sil plánovat, spořit ..utahovat opasek, ale k ničemu. Když tak sedím jednoho večera s rukama v klíně a zoufám si. A ejhle Všemohoucí mě uslyšel! Nebo to bylo naopak? Každopádně se ke mně nečekaně sklonil. Víra mi vnukla silnou naději, že všechno dobře dopadne. Mělo to jen drobný háček...nééé podle mých představ :D. Kuchyň nebude nová, ale z druhé ruky...nenajdu ji na běžných bazarech, ale na mimibazaru :-O ...bude vanilková (jééjda)..moderní, prostě budu muset trochu protočit tvořivé závity..vypíchnout co je třeba...moc mě to bavilo. Bavilo mě to dokonce víc, než si domů jen "přesunout katalogovou stránku".

Tady trochu té fotografie:

Sníh zatím nepadá, holky vzaly s povděkem kupku listí.

Zachumlaný Matěj v kočárku. Jojo má chvilky, kdy si ho užívá..musí to mámo ale frčet.

 

Tohle hřiště mi zase vyneslo na světlo vzpomínky.

První adventní neděle byla plná sluníčka. Prošli jsme se lesem, sebrali nějakou tu větvičku na věnec. Po pohádce se upekla buchta s kokosem...nic nebránilo zapálit první svíčku.

Kulatý obdélníky

 

Jednoho krásného dne jedeme s Matějem v Manduce opět k mojí paní zubařce. Po  šestinedělí mi postupně "ožily" mé mrtvé zuby a já okusila, co to znamená bolavá huba (Andy vzpomínám na Tebe). Jednou týdně už skoro půl roku, čistíme kanálky..proplachujeme..léčíme a doufáme v zázrak, že se zuby "umoudří" a budeme je postupně moci zavřít (jsou tři). Ale nechci vzpomínat na zuby grrr..cestou zpátky se zastavím v jednom poctivém second-handu, který obstarávala milá babička. Vykoukla zvědavě, co mi to visí vepředu za batoh..a pokračovala ve štrikování. Všude hromady hadrů, smradlavých onošených bot...když najednou tu na mě vykoukne cíp něčeho krásně modrého a rozkvetlého. Tahám, tahám..je to ubrus na kulatý stůl. No a ..máme sice obdélníkový, jako asi  většina, ale nedokážu ho pustit z ruky. Lovím 50-korunu a hřeje mě u srdce pocit, že to nejsou vyhozené peníze :).

Zakopaný pes

Všechny flaštičky jsme vysosly až na dno. Léčba úspěšná..nekašleme, nerýmujeme. U mě to proběhlo bez atb. pouze s chutným sirupem, o kterém jsem tu už psala. Dny se krátí. Čím dál víc jsem nucená fotit s bleskem..a v interiéru...dokumentace nic moc. Sleduji Matěje přes objektiv fotoaparátu. Hlavou mi běží, že ta jeho podoba "nepatří nikomu". Tenhle pocit mám od jeho narození. Chytám jekési známé záblesky. Vykouknu za hledáčkem. Zadíváme se na sebe. Matěj nadhodí svůj šibalský úsměv. Po chvilce si všimnu anglického nápisu na tričku "dad and mum that is me". Tady bude možná zakopán ten pes :)!

...podzimní procházka

..s fotoaparátem. Po dlouhé době bez cácorek. Měla jsem tu čest zvěčnit na požádání jednu mně moc milou rodinku. Byla to taková slast mít volné ruce..bez manduky, baťohu. Nádherný čas... zase jen já a můj "milý" Olympus :).

Matěj půl roku, domácí vězení

 

Přestože jsme měli celý týden klidový režim, přerostla u nás rýma v urputný kašel, který se mi vůbec nelíbil. Kontrola u paní doktor potvrdila průdušky. Při výdeji léků se začínám cítit skoro jako vrchní sestra..holky se předbíhají, která to do sebe kopne dřív. Klacid, Zinnat, Spiropent, Fenistil ...ml..kapky...v ruce držím rozpis. Každý z nich to má jinak a splést se např. u Matýse..nic moc. I já nejspíš něco potim, snad se podaří to zvládnout bez atb.

Holky se k sobě mají hezky..to mi dělá radost. Majdě se obstojně rozšiřuje slovní zásoba. Doma je binec...všude hračky, pastelky. Matěje jsem přesunula na záda. Se šátkem to ještě neumím..jen v Manduce. Je to fajn. Je i v jiné poloze než v leže. To se hodí kvůli kašli..a pak mu pěkně hřeju prsíčka:) a on mě bederku..je to příjemný. Na půlroční kontrole vážil 8 kg...už se pronese chlapík.

Tymiánek..sirup na kašel

 

Cibuli s medem určitě známe všichni...je výborná. Tenhle úlovek je od paní Zdeňky, která ho dala k dobru Martinovi a jeho klukům v jednom komentu. Já už ho užívám...je dobroučký..nesmím zapomenout, že je to jen na kašel :D. Jestli máte nějakou další zkušenost s domácí medicínou a kašlem..sem s tím, třeba ještě všechno neznáme..a jaro daleko!!

PŘÍSADY
1 sáček tymiánu(8-9gramů), 200gr - ca 8 vrchovatých lžic cukru, 250ml vody
POSTUP PŘÍPRAVY
Vodu s cukrem vaříme na mírném ohni 20 minut, poté sundáme z ohně a přidáme všechen tymián. Necháme louhovat do vychladnutí. Scedit,  po lžičkách třeba 5 krát denně.
Nenamáčet do lektvaru olíznutou lžičku!!!! Medicínu uchováme ve skleněné lahvičce.
Vydrží dlouho...při pokojové teplotě i 2 měsíce. Je k odhlenění, namísto mukosolvanů atd.

Padá listí

Naše listí má pokračování. Hmota ztvrdla a my se mohly pustit do barev. Holkám jsem rozdělala tempery. Magdalénka se snažila zkrášlit i něco jiného než svůj obličej. Dařilo se..když bylo vymalováno :), přelakovala jsem výtvory bezbarvým lakem. Zvýraznil i zafixoval odstíny na listech....

Z lýka ..provázku vznikl copánek. Mezi pletence jsme jednotlivě navázali (lýkem) listy. Některé ozdobili dřevěným korálkem a pověsily. Listy se různě natáčí ...chvilkama to vypadá, jako když padají. Hurá..když už nemůžeme ven, máme listopad alespoň doma.

Štvanice

Až na pár chvilek..u focení bylo ouvej. Zašlapala jsem v sobě poslední dobou kde co..únavu, nepohodu z virózy, neuklizenou domácnost, monte žehlu, domácí míjení bez pohlazení a úsměvu... Po ránu spěchám na kontrolu po šestinedělí v šesti měsících dítěte. Hlavně vzít všechny papíry. Řeč mojí paní doktorky vnímám jako příjemný šum a zaznamenávám základní informaci..vše v pořádku! Na ortopedii to nedopadlo..chybí mi propadlé poukazy, které je potřeba prodloužit. Na druhý pokus sebou beru Matýska. Chtěla jsem zachytit naše vyteplené muckání. Po delší době se spánková deprivace ozvala tak, jak jí po pravdě řečeno nemusím. Ale už je večer, ticho..všichni spí a mně je lépe. Dneska nic dlouhého..půjdu si do komůrky uklidit to svoje smetí. Chci se prostě jen zastavit v té štvanici..a "vidět" Jeho tvář...zase milovat..i svůj život.

Jak píše Monča (Od všeho trochu). Stromy mají letos flekatou výzdobu. Pár listů sbírám holkám na odpolední tvoření. Budeme se opičit po Járovi. Zkusíme listí obtisknout do terakoty, vystřihnout..nechat ztvrdnout. Potom by je třeba mohly barvit..dál se uvidí :)

A takhle to dopadlo. Ruka byla pro obtisk slabá. Nastoupil tedy váleček na těsto.