Výlet (21.)

Tentokrát nás ..všechny ženský ..táta vyvezl na návštěvu k mojí kamarádce "na venkov". A protože Ivetka má doma další tři treperendy a krásnou zahrádku, bylo hodně veselo. Časem došla i Káťa a tu dámskou jízdu doplnil jediný "chlap" Dany. Obývák už trochu začal praskat ve švech..po různu se trousily hračky, drobky a z naklizené domácnosti se postupně stával útulný pelíšek pro tři matky a 6 dětí :-). Po obědě jsme dali kafíčko. Hostitelka nás zaskočila výbornou buchtou..recept určitě dodám! Chutnala všem, takže během chvilky po ní na talíři nezbylo památky. Atmosféra houstla a my tři dospěláci jsme usoudili, že je potřeba tu naší rozdováděnou zvěř prohnat venku. Proto "rozkaz" zněl: všichni do holinek, tepláčků a šup na zahradu, kde se těm menší podařilo (opravdu jen na chvilku) pospinkat. Parta postupně vytahala snad všechno co mělo kola. Aby nedošlo k nějaké bouračce, přesunuli jsme se společně kousek dál na dětské hřiště..plné docela hlubokých kaluží :O. Než jsme stačili nastavit pravidla, bylo už pozdě. Dany s nadšením už jednu "tůňku" prubnul i s kolem. Andulka zase v domění, že má přece ty gumáky, louží vesele proskakuje. Kontrolujeme následky..žádná tragédie, ale i tak se nezdržujeme moc dlouho. Bereme děti domů na svačinku. Blíží se očekávaná chvilka pro pohádku, všichni :-)se moc těšíme .."Červený traktůrek" snad na chvilku neposedy zhypnotizuje..a možná si konečně i popovídáme...místo toho z nás ale padají nesouvislé věty protrhávané sledováním animace na obrazovce. Musíme se smát, máme toho dost, ale i tak je to prima být spolu.

Protože je neděle...(20.)

...nechci dělat už vůbec nic..nezbyl čas..únava mi dovolí udržet víčka otevřená už jen chvíli . Nechám tu pro dnešek ležet jen svazek levandulky a popřeju vám dobrou noc.

Odvoleno (19.)

Dneska krátce, nezbylo moc času...bylo potřeba večer poklidit, pověsit prádlo..sundat to suché..atd..atd. Dopoledne jsme si s Mírou holky rozhodili a v klidu odvolili. Odpoledne, vzhledem k tomu nádhernému počasí, jsme společně vyběhly kousek od domu na písek a pak na krátkou procházku. Ze začátku to vypadalo, že budeme mít hřišťátko snad sami pro sebe, ale brzy se zaplnilo..holky se dávají dohromady s přicházejícími dětmi a pro mě to začíná být pěkná honička. Majda je celá lačná ochutnat kdejaký šutřík a taky už se dokáže rychle přesouvat. Co jí ale tentokrát nadchlo nejvíc, byla zapůjčená motorka... většinu času se snaží na ní jezdit. Výbornou zábavu si holky užily i na kolotoči. Akorát musím dávat pozor, aby díky odstředivé síle Majda "nevystoupila" nějak neplánovaně. Kluci "od vedle" nakonec dotáhnou velkou Tatrovku a všechna další přepravovadla. Andu zkušeně popadá jedno letadlo s vrtulníkem ..a se zvukovým doprovodem dělá nálety. Kluci jí z povzdálí pozorují a jsou zaskočení..nebo pobavení :-D?

 

Andu píše blog :-) (19.)

ajnijh,kkkkkkkkkkkkkkkkkhbhgggggggcxcdesrčwetžrtttttttttttttnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy bhziuíčáuiýopůpiěšasdfgjhjjhhjjhjmkmkfl xfxxonm oojlb bvgggggvfdfrrtdxrt,dt,t,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,..................................................................................................................nmjkjnkj kbnbvmnmjbvn jhuvhdguehzliuzžáýjžjkrrrrrájýžřčšě+xbcbcbcěěddddgbn,,,,,,,,-----uihzuýghghhhhhhhhhhhhhhhbgjgbkk§¨hhhhhffffffffffffftraacdxgjhgzkjůlpo§

Rostou houby (18.)

Dnešního dne jsem se trochu bála, Majda ještě pořád nesmí papat úplně všechno (až do neděle) a je díky tomu taková spavější. Přitom nás čekalo hodně přesunů a zařizování. No.. násnídala se alespoň Andulka, pro "naší Dietku" jsem na cestu mixla skleničku s ovocem. Tak už je čas..rychle se obouváme, bereme baťůžky a golfáče. Ještě koupíme v bio-obchůdku svačinku a rýžové křupky..nezbytná zábava během 30 minutové jízdy dopravním prostředkem. Ochotný starší pán mi pomohl na schodech a tak se rychle přesouváme na nástupiště. Školku stíháme! Na otočku líbnu Andu na čelo a mažu na kontrolu s Májou...kde popisuji v rychlosti stolici, ekzém a kašel. Paní doktorka jen pokyvuje hlouvou.. "No, kdybychom jí vytáhli z toho kočárku, asi by začala brečet, že?"... "Jojo", potvrzuju její předtuchu. Nakonec nás propustila jen s doporučením dobrat Hylak a Holtovu mast zatím nechat v lednici :-). Doma přebalíme a šup do postýlky. Netrvá to dlouho, kdy po chvilce žvatlání chuděrka odpadá a spí. Potichu vytahuji mop, smeták, švédskou utěrku a než se vydáme zpátky vyzvednout Andu, uklízím.

Když jsme se vraceli společně domů, zaplula Anni mezi zelené kopečky sídlištního parku. Nervózně jsem jí vyhlížela odkud vyběhne ven. "Mamí, mamí..mám houbu" Vapadá šťastně a přitom se zapomíná dívat na cestu. "Ááá".. žuchne sebou do trávy až jí spadnou sluneční brýle. "To nevadí ..nebolí", opojení z houby naštěstí trvá :-). Koukám na ten její úlovek a podle všeho..bedla. Tak to vypadá Andu, že budou růst houby..prší a je teplo, přesně to se jim líbí.

Ještě chvilku si užíváme příjemné počasí a bloumáme, než se uvelebíme u oběda. Naše popolední menu bych nazvala: dorážíme zbytky.., ale vůbec to nevypadá špatně, člověk neznalý situace by si mohl myslet, že se tu pro každého vyváří zvlášť.

Odpočíváme...teda spíš já odpočívám. Holky spolu laškují, chvílemi mám pocit, jako bychom byli celý den zavřené doma..tolik energie. Majdu už definitivně opustila běh po čtyřech a snaží se Andulce konkurovat. Přetahují se o pyžamo, polštář ..prostě spoustu různých věcí. Upřímně řečeno těším se na večer...a ticho!!!

Kapitulace (17.)

Ráno byly holky sladké. Chovaly se jako ve zpomaleném filmu a měly chuť si společně zalenošit. Dopoledne docela rychle uteklo. Vymáchat plíny před praním, oběd a úklid suchého prádla...venku se střídalo počasí jak na apríla a já jsem se pomalu začala vzdávat naděje na normální letní počasí. Proto se můj odpolední plán zúžil na nákup minimálně těch pogumovaných kalhot a pláštěnky. Holinky v naší velikosti už dodala teta. Než jsme vyjely ven vypadalo to, že máme vyhráno a užijeme si dokonce i trochu sluníčka. Ale nebylo z toho nic. Ve chvilce se obloha zatáhla a jen tak.. tak jsme unikly pořádné spršce. Andulce to nevadilo, na chodnících se hromadila voda a vytvářela pořádné kaluže. Bylo tak v čem brouzdat a skákat :-O. V "centru" jsme nakonec pořídili všechno co bylo třeba. Nejvíc mě potěšila pláštěnka za 49,- Kč..snad vydrží alespoň přes prázdniny :-). Madla vypadá, že je na tom zdravotně lépe, ale i tak musela venku sedět v kočárku. Bylo to náročné pro všechny zúčastněné... v mžiku se dokáže vyvlíknout z popruhů a začne se soukat ven na vlastní nebezpečí, které jí samo sebou vůbec nepřipadá riskantní.

Je skoro večer, ale člověk to ani nepozná. Je tak dlouho vidět! Někdy si to uvědomím až ve chvíli, kdy si holky mnou oči.

Jinak na sobě ještě pozoruji "dozvuky" migrény a jsem pevně rozhodnutá neponocovat!

Strom poznáš po ovoci (16.)

Vzpomínám na něčí radu: "Když je ti špatně, můžeš se těšit z toho, že ti není ještě hůře." Zní to hodně prakticky .., ale chce to čas, aby to mohlo v člověku dozrát :-D. Jestli jsem se včera cítila nadoraz, tak to byl sebeklam a na dno jsem si hupla teprve s dneškem. Co je prima,.. nebudu vás napínat, měla jsem šanci se od něj odrazit. Dno..je zajímavá "věc", čekání na něj určuje hloubku utrpění, kterým projdete...sílu zkoušky, která ukáže dál než za vaše ideály a přesvědčení,..cestu, kterou nemáte možnost změnit, ale musíte jí projít...Boha, kterému nemusíte rozumět, ale zkoušíte mu důvěřovat, protože je to příliš těžká chvíle na to, abyste byli vděční za život jen sami sobě :-).

Strom se o svoje ovoce nestará..., jeho snaha je životodárná v tom, že se vydává Tomu, kdo ho pro úrodu stvořil a "touží" naplnit Jeho vůli. Tohle se učím ve svých pádech... nebýt dokonalá ale opravdová.

A jak to vypadalo v praxi: ranní vstávání byla agonie, třetí den mi migréna ukázala zač je toho loket a noc nestála za nic. O odpočinku se mi bohužel nestačilo ani zdát. Majda průjmovala, chrochtala a hystericky vrážela pěstičku do pusy. Ve finále se Andulka počůrala do postýlky a než jsem stačila odstranit pohromu, spokojeně odfukovala v mojí posteli :-O. Nesměle jsem se natlačila do zbytku místa...k ránu se přesunula na Mírovu polovinu, takže jsem to stihla na chvíli zalomit. Brzy na to jsem ale stejně musela probudit Máju , nechat jí vypít čaj a mašírovali jsme k paní doktorce na vyšetření. Celkem se tvářila spokojeně, ale dostali jsme předpis na pár preparátů..včetně mastičky na údajně atopický ekzém (to mě trochu zaskočilo, ale věřím, že to bude v pořádku, zatím nám hodně pomáhá Cannaderm-Robátko..je to jen na jednom místě a nešíří se to). Když jsme se vrátili, byla doma taková unavená nálada. Oběd byl dnes naštěstí hotový v ledničce. Jen co Majduška? Nesměla skoro nic..z rýžové kaše bez mlíčka byla doslova otrávená. Znovu teda vypila jen čaj s Hylakem. Odpoledne jsem už nemohla dál a na chvíli si lehla se špunty v uších. Slyšela jsem jak mi krev šumí v hlavě..jak moře..to byla poslední myšlenka. Usnula jsem tvrdě na 2 hodiny ..hlava i krk mě přestaly bolet. Míra vyběhl s Andulkou ještě na hřiště a já mezitím nakrmila úspěšně Majdu vločkovo-zeleninovou polévkou s máslem. Byla docela dobrá a hlavně náš marod musel už pořádně vyhladovět :-D. Večer je mužská skupinka..to je fajn, že má Míra svoje "chlapské útočiště." Dneska si užil hodně mojí nervozity, ..přesto jsme se nakonec shodli na skóre 1:1 a nenechali za svými splíny zapadnout slunce. Ježíš je super..sorry, jestli ti to leze na nervy, ale já jinak nemůžu :-DD.

Nadoraz (15.)

Dneska to vezmu hodně zkrátka. Už druhý den bojuji s docela silnou bolestí hlavy. Částečně se o mě pokouší viróza, ale zdá se že bez úspěchu. No doslova se modlím za milost :-), aby se bacilům nepodařilo bitvu vyhrát. Do toho Majdu asi znovu bolí zuby a celkově se dnešek poskládal tak trochu nadoraz. Když jsem chtěla udělat v rychlosti fotku do dnešního příspěvku..zahlásil můj foťáček..vybitá baterie. JOJO tak nějak se cítím. Takže dneska přidám foto třebáá...ze včerejška.

Kytička (14.)

Ráno Majdu mrčí a tak rozbaluju plínku. Od včerejška to nebylo s tou velkou stranou úplně v pořádku, zadeček měla červený. "Půjdu do lékarny pro Sudocrem." "Nene půjdu já, potřebuju ještě něco koupit." Než se stačím zeptat co, stojí Míra oblečený mezi dveřmi a mizí do chodby. Andulka ještě vyspává. Snažím se, abychom byli co nejvíce potichu, proto rychle připravuji láhvičku s mlíkem. Klaply dveře..už je zpátky a s voňavým překvapením. "Všechno nejlepší!!" "Jééé moc děkuju", strkám nos mezi frézie. Mám radost..ta kytka je nádherná.

K obědu dělám dnes dietku, ale nikomu to nevadí a chutná. Odpoledne uklízím a meju okno v dětském pokoji. Byla to docela ostuda...ještě jsem na něm měla umělý sníh od vánoc (vločky a zachumelené krmítko s ptáčky :-OO). Když se vrací Andu s tátou ze hřiště, budí se i Mája. Udělám holkám večeři. Ještě chvilku si hrají...venku se mezitím strhne děsná čina. Míra dopisuje pár e-mailů a Áňa si krátí čas "četbou" Médi Pú. Sbírám zbytek nádobí ze stolu a trochu přemýšlím nad svým blogováním :-). Zjišťuji, že jsem se něco nového díky psaní denníčku naučila. Nejvíc asi vděčnosti..za malé věci a obyčejné chvilky a jako bonus se mi navýšila i radost a očekávání. "Zlepšila se mi paměť"..dřív jsem si kolikrát nemohla vzpomenout co jsme prožili a dělali před týdnem natož dvěma. Teď se můžu vracet v čase. Učím se..tvořivosti, jak to tu vylepšit a věci vyjádřit ať už slovy nebo fotkou. Sebereflexe..při psaní se mi vždy vybaví i různá zakoutí prožitého dne a tak né zřídka po dopsání posledních řádků končím ve "své" komůrce s Bohem.

Jo a jinak včera jsme nad Ruskem vyhráli 2:1, takže jsme mitři světa..bohužel zatím jen v hokeji :-).

Milá návštěva (13.)

Dneska po ránu to bylo kapku napnuté. Hlavně pro Míru. Vracel se po noční a spal po výjezdech jen pár hodin k ránu. Bylo vidět, že ho bolí hodně hlava. Přinesl nám všem čerstvé tvarohové šátečky, a tak jsme si udělali kakao a pochutnali si. Holky si chvíli hráli v pokojíku, ale brzy jsem musela Majdu uložit ..začala být nevrlá a ukňouraná. Když s tatou oba usli :-) šli jsme se s Andu projít. Odpoledne nás navštíví děda se strejdou a tetou, takže zůstaneme doma. Těšim se, dlouho jsme se neviděli..a trochu tak dodatečně oslavíme narozeniny a svátky, které už mezitím proběhly. Když se vrátíme domů, rychle vařím oběd a peču dort. Ale co se nestalo. Pro kontrolu jsem zapíchla špejli, jestli je korpus hotový, ale bohužel jen z kraje...takže jsem ho předčasně vyklopila..a vyhodila :-(. Druhý pokus se podařil tj. něco ke kafíčku nakonec bylo. Jinak odpoledne mi připomínalo sešlot nějaké jižanské rodiny..všude smích a jekot. Holky nevěděly na koho se dřív pověsit nebo skočit. Koho tahat za vlasy, nos nebo uši..neustálé průpovídky. Do toho jsme se mezi sebou snažili o komunikaci i my dospěláci ..prostě mazec. Majda dostala dřevěné puzzle + Andulčin odborný výklad s okamžitou ukázkou :-D. Anni obdržela holinky. Byla nadšená a to natolik, že v nich měla chuť běhat doma celý zbytek odpoledne. Kolem šesté jsme se rozloučili. Majdu se neskutečně pokakala, takže šla celá do vany. Spokojeně si hraje, mezitím co likviduju následky. Andulaka taky škemrá o koupel, ale jenom sprchujeme a společnými silami s Mírou, naháníme "zvěř" do postýlek...rychle.. rychle, za chvíli začíná finále (Čechy-Rusko). Jak to asi dopadne?

Moje fotka: Nevím, jestli jsem pochopila pravidla této blog-hry, ale pokud ne tak se omlouvám..moje "pravidla" jsou vyber sobě milou fotku z fotoalba (10. v pořadí) a pozvi další tři pisálky do hry :-). Tímto tedy zvu Kopretinku, Danku a Míšu

Tuhle fotku jsem nefotila já, ale moje kamarádka Jiřka (leden 2007), u které jsme byla s Andulkou (mazlíkem) na navštěvě. Bylo to moc prima..

Žena za sporákem (12.)

Jsou chvíle, kdy mě přicházející úkoly zavalí a "tisknou pěkně do kouta", kde postupně ztrácím naději, že by se dalo všechno stihnout. Dnes se cítím trochu ubitě. Míchám těsto a hledám jak z toho ven. Jak získat znova chuť do denodenní rutiny. První palačinka nic moc...hmmm, pokračuju ve smutnění a najednou mě to "napadne", zacvič si. To je ale pitomost..ale než se stačím rozkoukat... hmitám nohama, dělám dřepy apod. Při tom stíhám palačinky obracet. Když jsem "docvičila", cítila jsem se jako plavec, který dlouho plaval pod vodou a znovu nabral kyslík. Bylo lépe, mohla jsem znovu vidět obyčejné věci neobyčejnýma očima :-). Oběd se povedl. Holky pomlaskávali, kdyby takhle baštily pokaždé. Odpoledne jsme jeli dokoupit pár drobností. Andulka vyvezla i Anetku a tvářila se jako pravá maminka. V obchodě si vybrala pár sladkostí. Uložila si je do košíku pod kočárek společně s pitím pro panenku. Pomalu jsme se přesunuli na hřiště, vytáhli kyblíky, bábovky a mohli začít s "vařením". Večer holky docela rychle odpadly, což bylo fajn, protože se u mě zastavila Zlatka na kafčo...a pak, vyžehlila jsem docela slušnou hromádku prádla!

Všechno kvete (11.)

Dneska jsme do dopolední školičky nedojeli. Andulka měla těžkou noc. Budila se hrůzou a pronásledovaly jí ošklivé sny. Nakonec se zachumlala pod mojí peřinu a vyčerpáním usla. Celá se klepala chuděra. Vzpomínala jsem na svoje "koncentrákové" strašáky, z kterých bylo někdy těžké procitnout. Možná si Andu začíná uvědomovat některé souvislosti mezi životem a smrtí. Tyhle nástupy a první břemena bytí mají někdy docela strašidelný nástup :-O. Co na takovou otázku o smrti odpovědět...byli jsme a budem?...užívej dokud jseš a pak nic :-O?...snaž se a vyhraješ?...buď lepší a budeš ještě lepší?...jak si kdo ustele, tak si lehne? nebo... ztrať svou duši pro Ježíše a získáš ji...vem svůj kříž a následuj HO...žij milosrdenství né oběť...nejprve si vyndej trám ze svého oka, než někomu začneš lovit v tom jeho třísku...miluj blízké, jako sám sebe...druhým odpouštěj a bude ti odpuštěno...jseš protože ON je, který je. Mám radost, život má do puntíku svůj smysl! Záleží na všem a to co se zdá mnohdy jako maličkost, naroste ve věčnosti do vzácných rozměrů.

Jak tedy píšu, ráno nedopadlo, ale odpoledne se nám vydařilo. Byli jsme se projít, pohrát na hřišti a v posledku koupit samotvrdnoucí bílou hmotu na výtvory :-), které se můžou ještě dovybarvit podle autorovi fantazie.

Taky jsem si dnes stačila všimnout, jak se mění naše sídliště. Je pořád poznat, že nás tu žije spousta lidstva na hromadě, ale víc se dbá na čistotu ulic. Vídám zahradníky jak vyklízejí a sekají náš trávník pod balkonem. Pravidelně tak mizí spousta igelitových tašek, pytlíků a PET-lahví. Snaha zlepšit místní prostředí trvá docela dlouho. Já sama jsem byla dost skeptická a někdy jsem i reptala, že výdaje na údržbu jsou tu vyhozené peníze. Zdá se, že uklizeno nemá rád jen pan starosta :-). Díky tomu se zvedla nálada k zvelebování a paneláky obklopují záhonky prvních nadšenců.

...a hurá ven (10.)

I když ráno a vůbec celé dopoledne nasvědčovalo tomu, že tu máme další ubrečený den, bylo nakonec hezky. Oteplilo se! Pískoviště i houpačky stačily oschnout. Domluvili jsme se s Ivet, že vezmeme děti ven společně. Cestou se stavujeme ještě v second-handu, zkouším jestli se mi nepodaří pro Majdu vyštrachat nějakou příjemnou fleecovou bundičku na zip. Nic.., ještě nakoupíme v Penny. Přišla :-) chuť na perník a tak doplňujeme zásoby, aby bylo z čeho tu dobrotu udělat. Hotovo..Andulka chroustá Milenu za snědený oběd a jak se blížíme ke hříšti přidává na tempu. Potkáváme Víťu s Vilíkem. Děti se spolu moc neznají, ale po chvilce to není překážka pro honičku nebo vláček na klouzačce. Majda, jak jinak..:-/, se trochu nudí, pokračujeme proto procházkou až do leso-parku. Zřejmě normální jev, ale "venčení" holek s klučičím doprovodem je prima, dá se říct, že se mi to "osvědčilo", míň hádek, tahanic a konfliktů. Přesto bych Andulce přála i blízkou holčičí kamarádku...

Celou akci, pak končíme u kluků doma, kde si děcka společně staví z Lega. Majda co chvilku něco zdemoluje. S tím se ale počítá, takže výtvory mizí na vyšší místa kam "king-kong" nedosáhne. Večer se přesouváme domů...hned je líp, když se může ven. Jsem zvědavá jak to léto tento rok udeří.

Kapky (9.)

Dopoledne zaskočím s holkama přes ulici k mojí oční doktorce na vyšetření. Rozhodla jsem se nosit vedle brýlí ještě kontaktní čočky. Alespoň na léto, kdy praží slunce. Už několik roků si slibuji, že tenhle krok udělám a pořídím si pořádné sluneční brýle. Tak snad letos, ale bude to vůbec zapotřebí? Celý den se tak trochu přesouváme po bytě. Majda dnes dokonce spí i odpoledne. Ven se opravdu jít nedá. Trochu zvažuji ten pogumovaný komplet, co jsem zahlídla v Kik-oblečení. To bychom pak mohli ven s jednoduchou ideou dětí z deštných pralesů..brouzdat loužemi a užívat si tu padající vodu. Nic takového se nekoná, končíme u knížek, pohádek..apod.

Během dne se mi podařilo nakouknout do knížky Naše dítě-rozvoj osobnosti od Fragmentu a jak jsem slíbila, tak tady je pár postřehů pro děcka 3-5 let:

Pohybové schopnosti: S jistotou se rozběhne a zastaví, rychle uhne, cválá, poskakuje. Dokáže vyskočit do výšky a náraz při dopadu vyrovná tím, že pokrčí nohy v kolenou. Při chůzi do schodů a ze schodů střídá nohy. Hodí míč na krátkou vzdálenost. Chytne velký míč, který mu hodíte přímo do náruče. Dítě chodí po nízké zídce, vyšplhá po žebříčku na klouzačku, šplhá po velké prolézačce, jezdí na kole, při hře na honěnou uhne a nosí objemné hračky. Je schopno se učit plavat, bruslit, lyžovat, tančit a skákat na trampolíně.

Souhra ruka-oko 3-6 let: Nakreslí srozumitelný obrázek, tiskacími písmeny se podepíše, skládá puzzle, samo se obleče (s knoflíky je to horší). Staví z malých dílků stavebnice a zvládne práci s jednoduchým šitíčkem.

Na cestě k tvořivosti 3a1/2-5 let: Některé části těla můžou chybět, přítomné partie však kreslí na správném místě. Na trup někdy zapomíná, ale dolní končetiny umístí dole a horní po stranách. Kresby jsou propracovanější. Každý nový detail nakreslí veliký a v nesprávném počtu, takže lidé mají tři ohromné prsty a domy jsou přecpané okny. Oči znázorňuje spíše kroužky než tečkami, umí nakreslit vlasy, krk, knoflíky a kolena. Vyválí kuličky a válečky a vytvoří z nich postavičku. Zmáčkne kuličku, udělá z ní placku a klade na ni jako na talíř válečky-párečky. Svá díla chce uchovat. Modely dítěte jsou stále dokonalejší a pečlivější. Vytvoří celou řadu postaviček a zajímá ho co se stane, když smíchá všechny barvy plastelíny dohromady. Každá nová technika ho zabaví na spoustu hodin, kresbičky jsou stále dokonalejší..výsledky výtvarného úsilí vystavujte nejen v dětském pokoji, ale po celém bytě. Pokud dítě kreslení nebaví, nenuťte ho, ale pokud ho baví, chvalte ho a velmi ho v tého zálibě podporujte.

Poznání věcí: Začíná počítat a chápe význam čísel. Dokáže srovnat tři až čtyři věci.

Intelekt: Kapacita paměti se rozšiřuje a dítě jedná podle určitého vnítřního sledu myšlenek a souvislého plánu. Definitivně přestalo mluvit v holých větách. Argumentuje a řeší problémy. Chápe pravidla. Dokáže říct, co si myslí. Předstírá, debatuje a zdůvodňuje. Napodobí, co vidělo včera. Je stále primárně ovlivňováno tím, co vidělo. Myslí si, že je středem světa a že neživé předměty jsou živé.

Den s vůní kávy (8.)

I když mě dnes neminul běžný dopolední maraton s vařením oběda, návštěvou lékaře a krátkou "přepadovkou" našeho přítele pastora :-), mohla jsem se těšit na odpolední výlet s cílem posedět u kávy a zhodnotit zahradnické úsilí jedné milé osůbky. Sešli jsme se tedy nakonec celkem tři...já, Káťa a již zmíněná zahradnice... Laďka. Míra doma mezitím s holkama fandil Čecháčkům proti Kanadě a občas mě prozvonil co a jak. Zahrádka byla noblesní, trávníček jako koberec. Všechno úhledné a dotažené ...včetně terásky. Chvílemi mi problikávali nápady, co by tu po vypuštění tropily ty moje dvě opičky. Začínám se klepat zimou, to jak se do mě opírá studený vítr. Je sice květen, ale počasí mi připomíná spíš podzim. Škoda..káva na terase by byla stylovým zakončením, ale což ..u stolu v kuchyni je taky dobře. Hlavně když je teplo. Laďka vytahuje koláč se šlehačkou. Usadíme se a klábosíme o tom, jak zařídit domov, vychovat děti..puberta versus vzpomínky na tu vlastní, co jsme mohli nového prožít s Bohem. I když jsem přijela domů docela unavená (asi jako každá máma), vnímala jsem jak zase roztahuju křídla a nabírám síly. Někdy stačí tak málo, aby se člověk mohl nadechnout. Doma mě čekalo ještě překvapení v podobě umytého nádobí. To bylo hodně milé!