Vízo go home

Konec pololetí....po půl roce na nás vyskočilo naše snažení nebo naopak "nesnažení". Velkou část jsem se prozmítala v akutních stavech boreliozy. Mno a jak mnozí víte školní tempo v tomto ohledu nepolevuje.  Je lépe a tak nezoufáme...bereme to vše jako výzvu a hlavně nejsme na to sami!

Konec pololetí....po půl roce na nás vyskočilo naše snažení nebo naopak "nesnažení". Velkou část jsem se prozmítala v akutních stavech boreliozy. Mno a jak mnozí víte školní tempo v tomto ohledu nepolevuje.  Je lépe a tak nezoufáme...bereme to vše jako výzvu a hlavně nejsme na to sami!

Po stopách Shackeltona

Najzachumlovatější den jsme nemohli zůstat doma. Tentokrát výprava veskrze polární mířila přes humna k dědovi. Posilněni horkým čajem a motivováni sušenkami, zdoláváme naše místní převýšení na pra-saních. 

Pro unavené vždy připravená konár.

Jen neztratit stopu. I když v našich končinách to bezesporu nehrozí :).

Konár II. ...nejmladší je holt nejmladší.

Fascinace sněhem ...bodejť.

Dobytí točny!

Když je zima zimou

Holkám jsem věnovala do pokojíku závěs inspirovaný zimní přírodou.

Červenka

Červená a bílá

Opravdová zima

Jedem

Začínáme věřit, že se tu zima na chvíli usadí v tom klasickém pojetí. Ta chvíle po návratu ze zasněžených kopečků  je  nadmíru příjemná. Jen tak tak držím víčka v bdělosti. Teplo mě podtrhává kolena, ale to nevadí...

Z té laviny "nepostradatelných" věcí doslova uvězněných v kumbálku se  nám daří vyprostit konečně sedáky.

Majda se snaží najít svou "kouli z minula"...nadarmo něco vysvětlovat.

Detox infusion aneb day by day

Mezitím co příroda "spí", tak Mark se Spencerem určitě ne a důsledně burcují k očistě, jejíž marketingový vrchol je někde mezi březnem a začátkem května. No co naplat podlehla jsem..moje tělo nebo po pravdě oko se nachalo nadchnout zajímavě provedeným balením čaje (obsah: kopřiva, pampeliška, máta peprná, kořen lopuchu a znovu máta..kadeřavá, anýz, ostropestřec, kořen lékořice).

Podobná slabost mě přemohla i ve Dvoře, kde je díky chráněné dílně  Envira k vidění i koupi originální keramika. Mě osobně se líbí pro svojí "nedokonalost", podporu dobré věci... a čaj z ní chutná báječně :).

...hurá aneb optimismus dětský rodinné to štěstí

Do nového roku si obvykle žádná předsevzetí nedávám. Jsem povahou chodec a život mě baví pro svojí cestovní horečku. Ale možná je ta moje dištanc jen ve slovech jako je cíl..předsevzetí. Takže, když jsem si to letos přeložila do svého jazyka jako přání nebo dokonce zázraky, bylo to úplně jiný kafe. Došlo to se mnou nejdál jak to šlo. Vyplnila jsem si úpomínkový blat a nechám se vést....

mat. je volně tisknutelný viz. blog aholyexperience.com

Jeden zimní večer

Ledovato

Zbytky sněhu drží. Pofukuje zlehka severák. Jsem nadšená. Nemusíme naběhat kilometry, aby jsme měli zdravou barvu a jiskru v oku. 

Cestou jsem pečlivě našlapovala, abych znovu a znovu nepotvrzovala zákon gravitace. Pro oba mladší společníky, ale jakoby neplatil a i přes nepřízeň povrchu mi stačili několikrát obstojně zdrhnout.

Potkáváme a sledujeme vlastníky ski-bobů, jak se řítí do nejisté budoucnosti.

Cestou míjíme hřbitov, kde leží babička. Je to, jestli to tak člověk může vůbec říct, hezké místo, ležící v tichu okolní krajiny, blízké našemu přirozenému životu. Můžeme se tak u jejího odpočinku zastavit úplně bez zvláštních příprav...výprav. Nezdříka na náhrobním kameni končí všechny možné výdobytky jejích vnoučat. Pro někoho možná trochu nedůstojné. Za mě dobrý...vzpomínáme, ale taky věříme. Proto babi "ahoj"..to uschlý je jmelí. 

Ve Dvoře jsme si udělali zastávku na domácí závin a čokokouli. Chutně bylo. Je to milá záležitost chodit na stejná místa a sledovat jejich proměnu během roku.

Olaf bez pusy.

...s

Let it snow..let it snow..let it snow

Tohle cholodno nás naopak nenechalo chladnými. Sáňky již pamatující našeho děda plně v akci. 

I na huhuláka došlo..teda jen na "základní" kouli.

Andělé kam se podíváš...nelžu.

A pohotový model, s kterým nebylo původně počítáno :).

Trocha adrenalinu.

A fotka kvůli fotce.