Rainy day (4.)

Na to, že je ráno, se cítím moc odpočatá :-O, a proto rychle běžím zjistit kolik je hodin. Moje tušení se potvrdilo, zaspali jsme. Je 8h ráno, mám tak 20min na to, abych holky a sebe vypravila na cestu do školky. Tentokrát se přesouváme společně a docela se daří...přes všechen spěch se holky nebouří a nezdržují, takže dojedeme jen s malým zpožděním. Renata (p. učitelka) drží připravenou kytaru a ostatní děti už sedí v kroužku. Anička se moc těší... takže jen tak-tak stačím obout přezuvky. Dnes bez loučení ...vůbec mi to nevadí. Musím stejně pádit rychle domů, uložit Majduš a vytřít. Je to tak mimořádná chvíle, kdy za stopou po mopu nebudou hned něčí šlápoty nebo rozmazané jídlo. Pořád prší a prší, a proto odpoledne skotačíme v posteli. Balíme se do peřin jako se balí štrůdl...holky piští a předhánějí se v tom, kdo z peřinového muchlance dřív vyleze. Dojde i na pohádku v televizi a knížky. Chvílemi se zastavíme u okna a pozorujeme louže a dopadající kapky. Tráva a stromy svojí "zeleninou" porážejí šedivou oblohu... přesto mě protne smutek "unavené Marty". Je tu jen krůček k hořkosti a já ho nechci udělat, jestli tě ale Pane budu dál míjet "s hrncem v ruce", udělá ho ona ke mně. Když věci nebudu v Tvé blízkosti měnit já, budou ony měnit mě...večer "si dáme čaj" a budu ráda naslouchat Tvým slovům Ježíši.