Keltskými hvozdy u Jílového

Únorové mraky propouští paprsky, půda voní už docela jinak ...snad po jaru. Doma nebylo stání. 

Studánka

Moje touha po barvách.

Tajná poselství lesa.

Běh, skok, šplh...

Lukem i kuší...celou duší

Obdiv k místní zvířeně

Mišata

..aby se neposekalo co má růst

Míša se zmínil o místě, kam si rád vyběhne s foťáčkem...otevřený horizont, lesy, louky. Bereme "stroje" a každý po svém si hrajeme se světlem. 

Boží muka..v polích, při krajích, u památných stromů...vyvrácená, omšelá, doprovázející na cestě člověka..zastávka pro unavené srdce.."pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi a já vám dám odpočinout".

Nejlepším zoomem jsou prý nohy, někdy je ale s tímhle vybavením trochu potíž. Nezbylo nic jiného než fotit "něco jiného" než západ slunce :).

Kouzlo nechtěného

...vůbec mě nenapadá jak začít..a jak to ukončit. Ale každopádně mám chuť si tu zašpekulovat nad "uměleckým žánrem", který bych označila mezinárodně jako Mama´s blogfoto.  Po delším sledování virtuálního okolí jsem "potkala" toliko obutých, bosých..i mých chodidel, detailních záběrů ranního koláče..kde nemůžete přehlédnout kousky ovoce, roztančených sukní, nenechavých prstíčků, rozzářených očí, malých čtenářů, sladce spících miminek vedle stolu s horkou čokoládou..zápisníků, jehlic ..klubek s vlnou, rozháčkovaných dek, šitých mazlíčků, objetí..pusinek. Tak podobné ..tak různé.

První okouzlující exempláře jsem našla u SoulMama (viz. odkazy). Ale ona zdaleka není sama, kdo dokumentuje svět svých blízkých originálním ..neučesaným dojmem. "Kazy" jsou tu často předností...a to je ta myšlenka..nebo spíš kouzlo nechtěného aneb jak bez cizí pomoci vyfotit miláčka na zádech, upletenou čepici, dvě a více dětí po kopě..vůni, která naplnila naší kuchyni, kousek nábytku, dekoraci, která udělala radost? Proto možná ty chodidla ..nohy na sto způsobů..někdy napoví víc..kam se chystáme..jak se cítíme..co se děje v naší bezprostřední blízkosti a nebo ...jdou jen jednoduše vyfotit . Mě by jen zajímalo, kdo je vyfotil první :)..nevíte?

Svatba (47.)

Andulka z pátku na sobotu dostala horečku. Celou noc Panadol a ráno pořádná rýma a nachlazení..zklamání..botičky zůstaly doma. Na svatbě jsem nakonec byla jenom já. Majda i Míra na tom byli jen o něco lépe než Annička. Nezdržovala jsem se dlouho. Po obědě jsem popřála novomanželům, předala dárek, pozdravy a rychle domů. I tak jsem na ně docela vzpomínala, chyběli mi. Večer se mi přitížilo. Vzala jsem Upsarin..holky uložila a připravila fotky pro nevěstu. Nic mimořádného, ale já si to užívám. Jsem zvědavá, kdy se dostanu ke Gimpu (fot. software). Vždycky nahlídnu, ale nikdy jsem neměla pořádně čas ho vyzkoušet. Zjistila jsem, že při úpravě fotky se mám chuť vyřádit i nějak výtvarně..:-O

Sobota (5.)

....jako každá jiná, docela obyčejný den. S Andulkou se snažíme naučit psát písmenka. Má v sobě touhu se podepsat jménem, ale zatím neví jak. A...už jí docela jde, s N ale ještě bojuje. Ve chvílích volna si píšu s holkama z foto-diskuse a pročítám manuál pro začátečníky s digitální fotografií. Jsem trochu nervózní...zapínám foťák, přepínám na manuál a zkouším fotit. Konečně si všimnu dozimetru na displeji. Pěkně reaguje a já se můžu pustit do úpravy závěrky. První, druhý snímek..pro někoho možná příšerné obrázky, ale pro mě obrovská radost. Do této doby jsem jen mačkala spoušť a nikdy jsem si nemohla pohrát se světlem. Je vidět jak jsem nezkušená, některé fotky jsou přepálené, některé skoro nejsou vidět :-). Odpoledne ještě jedu "do terénu" s Majdou. Venku to vypadá, že každou chvíli začné bouřka. Objíždíme několik bloků a míjíme panelák :-) mého dětství. Tolik se změnilo...hřiště jsou nová a upravená, dům po rekonstrukci. To je ale náhoda, podívám se pozorněji ...to je Lenka s Jitkou-holky sousedky. Neviděla jsem je společně asi 15 let. Mávám na ně a beru to zkratkou přes trávník. Je to moc fajn setkání. Povídáme si a hihňáme jako za našich mladých let. Mění se jenom témata.