Slzavé údolí (2.)

Tak jako sluníčko vystřídají mráčky, tak i u nás bylo dneska proměnlivo. Ráno jsme s holkama zašla nakoupit pár drobností s myšlenkou, že cestou zpátky si pohrajeme na hřišti před domem. Majda trochu kňourala a nebylo jí po chuti, že bude muset hodit chrupku v šátku. Štípala mě do tváří a olizovala zip na mojí mikině. Ne to nebyl dobrý nápad, jak by řekla Andu, šátek je pro lehká, nemohoucí ..nevidící miminka, ty jseš v něm naposledy..usoudila jsem. Chtěla jsem vypadat jako uvolněná přírodní matka, mezitím jsem měla co dělat, abych dolezla domů, jak mě chytla záda. Bylo mi jasné, že hřiště (alespoň pro dopo.)padá. I kdybych odložila zadní pytel, s "předním pytlem" to stejně dlouho nevydržím. "Je mi to líto kočko, ale hřiště nevyjde", připravuji Anni na zklamání, "je to opravdu všechno moc těžké". Vypadala tak chápavě a ani neprotestovala..šla domů poslušně jak ovečka :-). Majda se nakonec dočkala a "hupsla" s flaškou mlíčka do peřinek.

Už ani nevím kdy se to stalo naposledy tak silně...Andu začala prudce odmlouvat, negovat všechny návrhy a vzápětí je vyžadovat...nemělo to konce, pláč..křik...nesmyslné požadavky. Po určité chvíli volím izolačku, mám pocit, že moje přítomnost nějak rozvíjí její navztekanou fantazii. Bylo to s menšími přestávkami snad hodinu, chvílema jsem zkoušela dělat i legraci (někdy to zafunguje), ale tentokrát měla výdrž. Já, ale díky Bohu taky. Celou svou bytostí se držím jednoduché zprávy, vydrž v klidu a trvej na svém...neuhni, drž..poleví to a bude to prima. Naučíš něco sebe i jí. Podařilo se. Kapitulace vzdoru je vždycky sladká. Tulíme se. Anička oddechuje a cítím, že už je v bezpečí. Mumlá něco o omluvě a nakonec krátce usne. Nedivím se jí.

Odpoledne už jsme zůstali doma. Nebyl čas ani nálada na nějakou akci. Odmyla jsem nádobí, poklidila poházené věci, které se průběžně doplňují. Majda se mezitím upíchla ve svém oblíbeném koutku. Andu si maluje a omalovává. "Co to je?", nakukuju přes rameno. "No přeci Majda!"..."A tohle?"..."To je to jaro mami, co přichází zelenými vrátky do města" (písnička ze školky). Jsem ráda, že je klidněji..a to ještě netuším, že večer dojde k důležitému vyústění včerejší akce, protože našemu tátovi se podaří vytáhnout ten předmět z pračky. Jaké překvapení, nebylo to rajče...ale MRKEV :-O.