Nevíme co nás čeká....

 

Když jsem si v mé fantazii představovala letošní prázdniny, měla jsem v hlavě jednoduchou myšlenku ....letos si je užiju. Celkem neplánovaně se zaplnily oba měsíce. Nechávala jsem jen mezeru několika dnů, kdy jsem vysypala obsah tašek do pračky a opět je sbalila. Bylo to kapku náročné, nejeden večer jsem trávila balením a dožehlováním prádla. Naposledy jsme zamířily s Andu k mé kamarádce na chalupu. Byly jsme tam jen my dvě a celkem tři děti...jak jsme později zjistili tak čtyři :). Ten týden nebyl celkem ničím neobvyklý, až na klid, šumění lesa a toho, že na tohle místo dojíždím už 15 let....kus života, v kterém se tolik věcí změnilo. A nebudu přehánět když napíšu, že chvilky tady strávené s holkama někdy byly pro můj život klíčové. Po maturitě..záchvěv svobody a neznáma, první vztah a jeho krach...a na jednu probdělou noc fakt nemůžu nevzpomenout. Věrča s teplotou přes 38 se mnou z nepochopitelných důvodů vysedávala a popíjela jednu konev čaje za druhou...a to byl ten večer, kdy se mi snažila naznačit jak to s Bohem vlastně je. Přesně si pamatuju co jsem jí na zprávu o odpuštění řekla: Bůh je spravedlivý...kdyby mému jedinému dítěti někdo provedl, byť jen zlomek toho co zakusil Ježíš, nesměl by mi vůbec přijít do cesty...a protože jsem diskutérka, tak jsem nakonec nezlomena odjela domů...nicméně s radou, ať se pomodlím někde v soukromí a na celou věc se zeptám sama. To mi vůbec nepřišlo špatný...v pokoji jsem zaklekla u postele (alespoň taková byla moje představa o modlitbě) a mluvila ...a mluvila, sama jsem byla zaskočená, kolik toho mám před Bohem na srdci...na konci jsem prosila o odpuštění a vyslovila docela obyčejnou lítost nad tím, že musel zaplatit v svém Synu tak vysokou cenu. A jestli teda se mnou počítá...tak ať...bylo to docela záhy co jsem pocítila v svém srdci, že se mnou počítá...ba něco navíc, že mě netrpí, ale má mě rád. Byl to nejkrásnější zážitek v mém životě a ráda se k němu vracím...protože to byl můj nový začátek. Je to už ale deset let a od té doby jsme se změnily v manželky, partnerky a maminy. Jsem ráda že u toho všeho můžu být ...a jestli spolu budeme i stárnout...tak vůbec nevím co mě čeká.

Nech přemýšlet srdce....

Největším potěšením našeho Boha je slitovávání. Ježíš je vděčnější, když mu lidé dají příležitost, aby pro ně něco dobrého udělal, než když se snaží něco dobrého udělat pro něj. Je radši, když kolem sebe vidí lidi, kteří jej potřebují, než ty, kteří mu chtějí pomoci. Co může Ježíš udělat pro spravedlivého? On hledá někoho ve velké nouzi, a nikdo není ve větší bídě než hříšník. Kdyby Jidáš raději přišel k Ježíši, místo aby se snažil vyrovnat svou ošklivou minulost se svými ošklivými společníky, znali bychom ho dnes jako svatého Jidáše.

Ježíš zachraňuje z horečky ambicí. Ježíš si nikdy nedělal starosti, že ho znalo tak málo lidí. Žil tak, aby stálo za to ho znát. Ježíš tě naučí, aby ses nehnal za přemrštěnými ambicemi, ani se nenatahoval dál, než můžeš dosáhnout. Jako křesťan se přijmeš takový, jaký jsi, se svými klady i zápory. Nebudeš usilovat o nemožné, ale změříš si výšku věže, na kterou máš materiál.

útržky z knihy mého oblíbence Richarda Wurmbranda, Vítězná víra

Pozdrav z Edenu

Jak jste sami poznali z intenzity psaní během května, soukolí domova mě kapku semlelo, ale nebojte se, zbytky mojí tvořivé duše nebyly rozdrceny na prach, takže je tu naděje, že budete mít příležitost se pobavit mým nezodpovědným přístupem k spisovatelské profesi.

A o čem to bude tentokrát...no přece o zahrádce, truhlíku, květináči nebo jiném minisvětě, kde se snažíte držet při životě něco, čemu se říká flóra.

Květen..."paneláky se zazelenaly" společně s trávou i stromy, a rozkvetlo snad všechno, co mělo trochu fantazie. A právě tohle mě zavedlo až do zahrádkářského oddělení Baumaxu. A já, které uschnul snad i kaktus, jsem s nadšením mně vlastním vybírala květinovou kompozici do truhlíku. Výsadba proběhla co nejrychleji ... prsk, mrsk ... musela jsem při tom dávat bacha, aby Andulčiny nenechavé ručky nerozcupovaly všechno, co mělo skončit za okny. V svém věku nějak úplně nechápe, že to proč nás obklopuje tolik pěkných věcí, není proto, abychom je jaksi zdemolovali...i když...dělám ďůlek pro poslední květinu a mám pocit, že momentem, kdy Eva s Adamem již jako hříšníci vypochodovali z ráje, se něco stalo. Člověk v původním plánu měl stvoření hýčkat a rozumět mu, teď nerozumí ani sám sobě...

Nádhera, mám radost. Strčím nos mezi květy a věřím, že se vratím jednou domů...do Edenu.

Když je smutno

Je večer a společnost mi dělá samota s ozvěnou "hlasu", který patří jen mě ...to jak běží myšlenky. Jsem jak dunící kov a zvučící zvon...cítím ten chlad až někde u srdce. Hádka...hořkost a sebelítost - ten otrávený šíp. Jed, který tě nechá blouznit, až se ti motá hlava nad tím, jak přestáváš vidět věci tak, jak jsou. Slzy.....jsou poslem dobrých zpráv, to protože srdce nezkamenělo a Král se zase ujal vlády......doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. Žalm 52, verš 10-11

"Letní" hrátky v dubnu

Dneska ráno se slunce opřelo do oken silněji než jsem byla zvyklá, doslova rozpalovalo náš obývák. Něco musíme podniknout, mrknu na Aninku. Rozbíhám počítač a rozbaluji skypa...bezva Sally je na příjmu, a dokonce mi to i zvedla.....nasazuji sluchátka, zkouška jedna, dva...slyšíš mě dobře...o.k., ozve se z druhé strany s japonským přízvukem. Domlouváme všechny podrobnosti o jídle, pití a místě, protože se chystáme na piknik. S Sally to máme děsně rádi, takové to venčení u kafe s koláčem. Tentokrát jsme se "vylodily" na hřišti u lesa. Vše ze dřeva a nechybí ani nezbytná lavička s stolem. Holky z paneláku naplno dovádí, venku jakoby dostaly obě křídla...nezastaví se. Houpačka, prolejzka, písek...skluzavka a znova dokola, dokud se dostatečně neunaví. Už je skoro poledne. Vybaluju rajskou a trochu pod tlakem :-) zakšíruju ratolest do kočárku. Kůže mě začíná štípat, protože koho by napadlo se v dubnu mastit UV faktorem. Je mi ale dobře. Andu má červenou pusu od ucha k uchu a spokojeně se culí, nemá ale dlouho stání...jídlo je přece nuda. Konečně...usadím se na lavičce a pokukuju po přírodě, Bůh dobře ví, co nás bude bavit....

Nech přemýšlet srdce...

Můj drahý tasemníku,

Na Tvé poslední zprávě o stavu pacienta mě nejvíce zneklidňuje to, že on už nedělá tolik pevných předsevzetí, jako při svém původním obrácení. Píšeš, že už neplýtvá sliby o věčné ctnosti, ani nečeká, že mu bude poskytnuta "Milost" na celý život, že jenom doufá v její nepatrný denní a hodinový příděl, aby mohl zápasit s pokušením toho dne a té hodiny! To je velice nepříjemné.

Teď mě napadá jen jedno. Tvůj pacient je teď pokorný, už jsi ho na to upozornil? Každá ctnost nám připadá méně hrozná, pokud si jí člověk je vědom, a obzvlášť to platí o pokoře. Ve chvílích, kdy bude skutečně chudý v duchu, propašuj do jeho mozku příjemnou myšlenku: "Propánakrále, já jsem pokorný!", a téměř vzápětí se v něm objeví pýcha - pýcha na vlastní pokoru. Pokud si to nebezpečí včas uvědomí a tuto novou pýchu zdolá, ať je pyšný zase na to - a tak dále, kolikrát budeš chtít. Ale nezkoušej to příliš dlouho, mohl bys v něm probudit smysl pro humor a míru. Pak by se ti jenom vysmál a šel si lehnout.

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob

Jane-Anne: pokud vás zajímá jak to s Tasemníkem a jeho pacientem dopadne..máte možnost, úryvek je z knihy od C. S. Lewise "Rady zkušeného ďábla", autora známého také podle Letopisů Narnie

Staročeský jahelník

250g jahlí propereme ve vodě a necháme na 12h. namočené,
pak krátce povaříme asi 15 min v osolené vodě-slijeme,
do horkých jahlí vmícháme: 3 (asi 4mm silné) plátky másla,
20 dkg sušených švestek, na plátky nakrájené jablko obalené
v skořici, dosladíme medem podle chuti-ca 2 lžíce, naposledy
přidáme 2 žloutky+ sníh, který ušleháme z bílků,
připravenou směsí pak naplníme máslem vymazanou dortovou
formu, na vrch ještě položíme na plátky nekrájené jablko, které
posypeme skořicí a pokapeme medem, pečeme ca 30 min, celkový
čas přípravy je 60 min.
Jane-Anne tip: nejlépe chutná vychlazený s mlékem :-)

Před spaním

Andulka usnula....nakláním se nad postýlkou a sleduju její hluboké koma a spokojené funění. Áňa si s tím umí poradit, říkám si v duchu, hodí všechno za hlavu......se "někdo" postará.

Problémy se spaním vážně nemám :-), některé dny si dokonce nepamatuji ten moment, kdy jsem ulehla a kdy usnula. Dneska je to jinak....přemýšlím nad tím, proč mě někdy sevře ten strach, že se ty Pane o mě nepostaráš. Není tomu tak vždycky, ale někdy..... můj všemohoucí Táto, možná by mi postačilo trochu skromnosti v tom, že budu ochotná přijmout pravdu, že tě nikdy nebudu znát, ale vždycky jen poznávat. A ten díl nejistoty, kde jsi mi skrytý, ten mi dovolí přejít jen tvá pevná náruč. Říkáš že to stačí a máš pravdu, jsi dobrý pastýř....jsi pastýř, který pokládá svůj život za ovce....tak usínám a tvoje pravice mě podpírá a tvoje levice pod mou hlavou.

Zima pominula a je tu...jaro hurá

Ty delší dny a slunce mě víc a víc táhnou ven, bereme lopatky, bábovky a kyblík. Andu je nadšením bez sebe a osedlává svojí motorku s "slovy"éééén...en...éééén a kope všude kolem sebe. Tak ještě pití a hlavně všechno vypnout....moje úchylka se projevuje naplno a já se po třetí zdravím s knoflíky u sporáku jestli skutečně nedojde k plynovému výbuchu. Na Aninu je to už ale dlouhé a tak se stačí při mé bezpečnostní kontrole ještě chvíli poflakovat po bytě... áá co se to nestalo máma zapomněla zavřít do ložnice...hup...pobíhá ve svých botech plných písku a hlíny po naší manželské posteli a stačí u toho rozhazovat jednorázové pleny.

To náhlé ticho a prázdná motorka mě vytrhne z mého iracionálního světa.... pozdě je dokonáno. Tahám Aničku z její nevinné hry a zavírám dveře bytu. Ne nechci vidět nic. Chci jen odejít ven a zapomenout že v našem bytě už k výbuchu dávno došlo.

Jé ...to je krásně teplo, moje srdce roztává...zima pominula a je tu jaro ...všechno voní tak čerstvě...haleluja, pomyslím si.

Na počátku byl....příborník

Mám ráda staré věci....když se dívám na jejich "jizvy" a ohmataná světlá místa, spekuluju na tím, jaký příběh mají asi za sebou.

Tak jako většina novomanželů, tak i my jsme neměli, kromě postele, půjčeného stolu a pár židlí, žádný nábytek. Nebylo ani jasné, jak bychom si náš domov měli zařídit.

Jednou jsme plní očekávání vyrazili do bazaru a na první pohled jsme se zakoukali...objevili jsme totiž kousek našich snů: příborník.....měl toho dost za sebou , ale o to víc vypadal útulně. Když jsme ho pak doma postavili na místo, měli jsme pocit, jako by tam stál odjakživa. Už tři roky s námi "bydlí" a já si teprve teď vzpomínám na to, že pro celé naše další zařizování byla klíčová otázka: ...bude se to k tomu příborníku hodit?

A to je ta zvláštní moc věcí a bytostí, které milujeme, kvůli kterým jsme ochotni přinést oběti, dělat kompromisy ....měnit se. I když máme pocit, že naše nezávislost nemá hranic, máme "svého Pána". Jedinou naší volností je svobodná vůle, možnost se rozhodnout co nebo kdo to bude. A to není málo, vždyť kvůli ní je tu ten rozruch mezi nebem a zemí........Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Bible Lukáš kap.12, verš 34

Slovní hříčka?

Kdyby byl Bůh nebyly by války.....kdyby Bůh nebyl, nebylo by za co bojovat.
Kdyby byl Bůh nebylo by tolik bídy....kdyby Bůh nebyl, nebylo by ani chudých ani bohatých.
Kdyby byl Bůh nebylo by tolik bezpráví....kdyby Bůh nebyl, nebylo by ani pravdy.
Kdyby byl Bůh nebylo by tolik zlých lidí...kdyby Bůh nebyl, nebylo by svobodné vůle.
Kdyby byl Bůh nebylo by tolik nenávisti...kdyby Bůh nebyl, nebylo by ani lásky.
Kdyby byl Bůh musel/a bych to vědět....kdyby Bůh nebyl, nebylo by ani tvoje KDYBY.

Jane-Anne: mě políbila múza s tim se fakt nedalo nic dělat

Nech přemýšlet srdce...

Rav oslovil jednoho žáka, který za ním zrovna přišel: "Moše, co je to, Bůh" Žák mlčel. Rav se zeptal podruhé a potřetí. "Proč mlčíš?" "Protože to nevím." "A já to snad vím?" řekl rav. "Ale já musím mluvit, neboť je tomu tak, že musím říci: Je zjevně tady, a mimo něj tu zjevně nic není, a to je on."

Martin Buber, Chasidská vyprávění

Jane-Anne: Asi jste si všimli že se tu tahle rubrika opakuje. Myslím, že vás to bude bavit. Záměrně vybírám velmi, řekla bych, hluboké pasáže. A to tak hluboké, že u nich prostě nejde použít mozek. Čtenář je tímto nucen doufat v to, že mozek má alespoň autor.

Výchova

Hlava už mi třeští z různých důvodů pět dní a mě dochází trpělivost při jakémko-li zvýšení hlasu. Andu moje holčička to ale neví a tak není divu že na to nebere ohledy. Celé dopoledne jsem myšlenkama poletovala v haldě nápadů co by se s tímto prostorem/blogem dalo udělat...hlavně žádnou exhibici..bála jsem se ...znám se :-). Aninka mi mezitím skákala po všech částech mého těla a snažila se upoutat pozornost. Vypadala jsem ale pořád tak nezúčastněně a tak přitvrzovala až dosáhla svého ..procitla jsem ..plná vzteku na sebe i na ní. Snažila jsem se ale nedat nic znát a rozvážně jí napomínala bez důsledných reakcí ..takže si stejně ze mě dělala prd. Cítila jsem v sobě rostoucí agresi a to byl ten pocit bezmoci, který mě dohání k pláči. V duchu kapituluju ..Bože udělej něco já ..nechci ji poničit ..nechci jí naučit něco co bude opakovat ..ona nezná nic jiného než moje stopy a já ty tvoje teď nevidím, promiň. Úleva ale nepřicházela. Po doslova odmrštěném obědě jsem dostala nápad musím ven z toho bytu budu "čekat" na Ježíše venku něco se musí stát jen vydržaj pianěr vydržaj ..rychle jsem Andulku navlíkla a vyrazila do supermarketu pro česnek ..člověk musí mít nějaký ten cíl ne? A cestou domů se to stalo ..ta milost, ten shalom, to je ráj ..měla jsem najednou sílu a víru že to všechno zvládnu ..protože můj Táta v nebi se na mě nezlobí ..má mě rád i když mě vychovává.

D í k y

Nech přemýšlet srdce...

Rabi Rafael z Beršadu, oblíbený žák rabiho Pinchase, vyprávěl: "Prvního dne svátku Chanuka jsem si svému učiteli stěžoval, že daří-li se člověku špatně, je mu zatěžko uchovat si neporušenou víru v Boží prozřetelnost, jež pečuje o každého jedince. Zdá se naopak, že Bůh před námi svou tvář skrývá. Co dělat, abychom se ve víře posílili?" "Víme-li" odpověděl rabi, "že je to skrytost, žádná skrytost to není".

Martin Buber, Chasidská vyprávění

Co z toho vypadne

Jsem celá rozrušená jsou to moje první řádky. Nehodlám tu psát bez chyb pořád se zastavovat a kontrolovat diakritiku a přeříkávat si v duchu vyjmenovaná slova. Jestli tu najdete hrubku tak....prostě pardon. Je těžké se tu nějak definovat a tak zatím nechávám běžet prsty po klávesnici a opravdu netuším co z toho vypadne. Co budu vlastně psát a komu. Budu psát pro sebe nějaký veřejně neveřejný deník nebo pro druhé s patřičnou sebekontrolou. Asi to bude krušný vývoj..ale proto do toho vlastně jdu. Možná mě to tu něco nového naučí budu se muset zamýšlet nad věcmi které bych prostě jednoduše přeskočila. Půjdu takzvaně s kůží na trh..to zní fakt hrozně. Jsem na mateřské. A to je diagnóza ne že není. Nemáte čas na sebe a když ho máte tak ho investujete většinou do toho abyste ho měli a tak furt dokola. A tenhle blog bude snad..uf..věřím kamínkem v tom soukolí a než ho stačí někdo vyndat tak se to prostě na chvíli zastaví .