Tapety dolů! (280.-282.)

Je to se mnou nahoru..dolů. Nos se mi plní, že mám někdy problém se nadechnout. Ještě za tmy se vyhoupnu z peřin a musím "běžet" na náběrovou stanici. Čeká na mě test GTT (tzv. zjištění glykemické křivky). Ordinace  je pořád plná lidí. Cestou jsem si koupila časopisy, abych si mohla skoro 3hodinové čekání trochu usnadnit. Gluko-roztok, třikrát moč ..třikrát krev..ke konci už má sestřička problém kam ďobnout. Něco ze mě přeci jenom vysaje. Konečně ..jsem tak ráda, že to mám za sebou. Doma se mezitím Míra pouští do strhávání tapet. Jde to pomalu. Tam, kde se nevrší kupy odmočeného papíru, jsou hračky, knížky nebo jiná drobotina z dětského pokoje. Holky vítají akci po svém..je to borčus nejvyššího kalibru :). Teď i kdyby někdo chtěl dovnitř, neotevře dveře. Večer totálně odpadáme. Uložit se podařilo do 9. hodin. Noc je ale krušná. Majda se budí kolem půl čtvrté vzteky. Možná jí něco bolí, jenže......její áci ,áci, áci nemá odpověď. Je to jako když se bavíte se šíleným hluchoněmým. Končí u nás v posteli. Je vyčerpaná, unudlená ...připravená se hned vytočit :(. Hrabu na dno. Poslední dobou vzdoruje obstojně. Hladina hluku u nás houstne. Někdy až tak, že jdu do kolen a modlím se, abych se do nich nepustila.  Je to klasika batolat-nemluvňat: něco chce..nikdo jí nerozumí. Pamatuji si to s Andulkou. K velkému zlomu došlo ve chvíli, kdy se dokázala vymáčknout. Neporozumění brala jako hlubokou křivdu. Jen vydržet..vydržet :-O pomóóc.

Marodi (278.-279.)

..tak i nás zastihla virózka či co. Horečku z nás měla jenom Majda. Jedno odpoledne byla tak hotová, že se jí u oběda začaly klížit víčka a hlava jí střídavě odpadávala na pravou nebo levou stranu. V postýlce se jen s kňouráním převalovala.. měla přes 38.  Vařili jsme jednu konvici čaje za druhou. Holky se potily. Dostaly silný kašel,  proto musel nastoupit PROSPAN a Sinupret. Skoro jsem si mnula ruce, že mě to mine, ale v pondělí bylo jasno. Potila jsem pěkně peřinu s Paralenem. Ulevilo se. I když doteď cítím slabost a žádné velké výkony se nekonají. Míra se jediný udržel. Byla jsem moc ráda. Tento pátek k nám dorazí Michal a ve st. jsme se chystali strhat tapety v dětském pokoji a ložnici. Do toho GTT test kvůli těhoteské cukrovce...:(((, nesnáším to. Doufám, že to nevrhnu a vydržím až do konce.

 

 

Proč se jmenují Malé ženy...Malé ženy

Když jsem zakládala blog byla už Andulka na světě. Neměla jsem moc konkrétní představu o tom jak a o čem budu psát viz. Co z toho vypadne. O to složitější bylo vybrat název. Nic mě nenapadalo do chvíle, než se ke mně přibatolila Anni s vypáleným CD mého oblíbeného filmu..Little Women. Film o dospívání 4 sester pod moudrými křídly jejich maminky..každá jiná, každá s jinou touhou..životním příběhem, přesto v pevném spojení. Hezký příběh..zanechal ve mně stopu optimismu uskutečněných snů i hodnot, které si nikdy nemůže smrt přisvojit, protože patří do světa živých. Neváhala jsem..blog se tak jmenuje 3 roky. S postupem času jsem ale spíš než s filmem začala jméno spojovat s mými dvěma holčičkami. Teď, když se situace mění, zkouším hledat nově. Pár tipů už mám..., i když v aj. Tak se nechte překvapit..nezvyk to bude v každém případě :)).

Letem... (265.-277.)

Dneska nás postupně všechny tři položila silná rýma. Já jsem zatím ve fázi pšikání, Majda nudlání a Andulka už neví co dřív..jestli odkašlávat, pšikat nebo smrkat. Venku prší..honí se šedivé mraky prostě nevlídno. Počasí akorát tak na to hupsnout pod peřinu. To se podařilo!! Už dlouho jsem si nevychutnala luxus, kdy by mi obě usnuly. Ve tři odpo to u nás ztichlo. .na 120 min bylo slyšet jen spokojené odfukování. I večer proběhl moc hezky. Neměla jsem sílu na čtení pohádky. Majda si vyžádala svojí zásobu knížek do postýlky. Anička si stylově nechala zapálit světýlka (jak říká svíčkám) a pustit CD od babi ..Vivaldi dětem. Je to moc jemná a příjemně vybraná hudba pro mrňousky, aby se jim dobře usínalo..funguje :)).

Co nového se za posledních 12 dní stalo. Byl to hlavně prima čas, kdy jsme mohli všichni společně vyrazit na procházky nebo na hřiště. Sluníčko, které neobvykle svítilo a hřálo, se nedalo ignorovat. Jednou nás dokonce naladilo tak jarně, že jsme vytáhli kolo ..motorku. Byla jsem zvědavá, jestli si Andu ještě troufne na samostatnou jízdu. Po první vlně strachu dobrý, ale se startem ještě pomáháme..zatím to neušlápne.

Se startem mám jinak docela poslední dobou problémy i já. Obstojně se kulím. Podle toho to vypadá i doma. Je to taková langsame domácnost. Žehlička by mohla vyprávět..šetřím každý krok a pro ledacos už se neohnu.  O to víc jsem nucená zapojit holky. A jak jsem zjistila vůbec to není špatný. Řekla bych, že moje omezení mě tak trochu donutilo mít víc trpělivosti s vysvětlováním kam co patří...průběžnou kontrolou jak se věc posouvá apod. Je to samozřejmě všechno s odměnou!!

Kromě jiného jsme skoro celá rodina prošla kadeřnictvím. Já už jsem přestávala vypadat jako slušný člověk a čepici jsem kolikrát nenasadila jen z důvodu chladného počasí. I když jsem ke sl. Blance šla poprvé, volba na slepo to nebyla. Ostříhala mě báječně. Co ale nějak víc vykouklo na světlo světa, byly moje šediny. Docela hodně vykoukly..:-( takže na co čekat ..kupuju henu LOGONU - Umbra tj. tmavě hnědou. Bude to na víc barvení. Hena jako většina přírodních přípravků učinkuje pozvolněji a míň agresivně. Umbra se mi osvědčila. Nemá zrzavý odstín ani odlesk. To je u henny hodně ojedinělá vlastnost :).

POKROKY: Andu už si umí zapnout sama všechny knoflíky.

Majda vedla první dialog! M: Táto pojď papat. Já: Májo ty už umíš mluvit viď? M: Ano..

 

Někdy se nestačím divit jak to uteklo. Jen valím oko na metřík a podle všeho se Matýsek může za 10 týdnů v klidu vylodit. Je mi někdy líto, že se moc nedaří mít víc společných chvilek. Ale bylo to s Majdou jinak? - nejspíš ne. Dokonce i s Andulkou..jsem byla zavalená jinými starostmi. Co mi ale spolehlivě pomohlo, byla příprava tzv. maličkosti na přivítanou...proto jsem zašátrala a vzpoměla na dávno předávno zakoupenou výšivku pro naprosté začátečníky. Našemu jarňáčkovi bude cvrlikat nad postýlkou tahle ptíca.