A zas to žehlení (51.)

Bylo to hlavní téma dnešního dne, padla na něj každá volná chvilka. Vrším komínky a trochu se stydím, jak to asi musely zvládat naše prababičky..bez praček, napařovaček. Nebylo tolik prádla? Člověk si neměnil košili každý den? Byla jiná kriteria na hygienu..vůni prádla, bílou barvu, která nemusela být až tak zařivá? Filozofie za žehličkou mi napovídá, že se svět změnil a uspořený čas technickým pokrokem jsme věnovali ještě větší snaze zakrýt svojí nahotu. Jéé to je vedro..

Jahody (50.)

Hned po snídani jsme s Andulkou vyjely směr ORTOobuv. Zážitek..přesuny dopravními prostředy a hlavně společný čas..jen my dvě. K mému velkému překvapení dnes zdravotní obuv vypadá docela jinak než bych čekala. Beru tedy zpět Forresta Gumpa. Pro tentokrát nám brali otisky chodidel a sledovalo se, jak vlastně Andu s těmi hypermobilními koleny a kotníky ťapká. Pak si "slečna" vybrala barvu botek (překvapivě zelenou-světle) a zkoušeli jsme různé velikosti. Když jsem zjistila, jak vlastně taková vhodná obuv pro děti vypadá, pogratulovala jsem si. Odolala jsem s koupí nových letních sandálků do kontroly na ortopedii. Nakonec se ukázalo, že to bylo dobré rozhodnutí.. při pohledu na naše certifikované (Essi-žirafa) jarní polobotky pí. doktorka prohlásila..nevhodná, volný kotník, ne příliš vystužená pata..chybí klenba. Takže bych akorát vyhodila peníze. Přes den jsem průběžně prala, sušila, třídila a žehlila (to bude na delší dobu:)) Na večer, protože jsem holky nechtěla tahat s rýmou do horka, jsme šli na hřiště do stínu. Je to k nevíře ..venku to teď tak rychle utíká. Miluji léto, dlouhé dny ..jsem ráda, že se oteplilo a těším se na prázdniny.

"Obyčejný den" (49.)

Dopoledne nás čekala návštěva dětské ortopedie. Hned na dveřích mě rozesmál "příspěvek", který stručně vysvětlil, že mezi časem na kdy jste objednání a časem, kdy budete vyšetřeni může uběhnout klidně např. 45 min. Tak se stalo i v našem případě. Je tedy jasné, že nešlo o harmonický zážitek..přetažená Majda a znuděná Annina, po hodinovém pobíhání po chodbě, neměli chuť spolupracovat. Otrávená byla i samotná pí. doktor, takže mě dorazila slovy: "Příště si to musíte nějak líp natimeovat..". Neměla jsem sílu to komentovat, popadla jsem poukaz na vložky, ortézku pro Majdu a Andulčinu "zdravotní obuv a la Forrest Gump" a pádila domů. Majda hned hodila chrupku a blaženě se přitom chumlala v peřince. Andulka se mezitím koukla na medvíka Pú a já klasicky uklízela, co se dalo. Po pohádce, jsme spolu dělali těsto a plnily jahodové knedlíky..musím říct, že to bylo moc fajn. Odpoledne nás navštívila prababička Alena, chodí vedle našeho domu k zubaři. Holky jí daly co proto, má můj obdiv, protože na svůj věk je stačila bavit, houpat ..občas honit. Kolem čtvrté se táta vrací ze školení. Vyběhnu s Aničkou krátce na hřiště, sluníčko přeci jenom už tak nepálí a rýma polevila. Cestou koupíme pleny a zkusíme nějakou tu helmu na kolo, co bude jako překvapení! Oslava bude v sobotu.

Před čtyřmi roky....

z Andulčina mimideníčku: Dopoledne jsem byla v porodnici na kontrole.."..vše v pořádku, vysadíme magnesium a nemusíte už tolik polehávat", prohlásil pan doktor. Radost veliká, protože polehávání mi moc nejde, ale co by člověk nevydržel, když je v sázce to malé stvoření. Po obědě jsem si z dlouhé chvilky barvila a batikovala jedno oblíbené tričko. Plná nadšení ze svého výtvoru jsem procházela ložnicí, když mi praskla plodová voda. Tentokrát jsem si byla jistá, že Anni pracuje k porodu. Vzhledem k tomu, že už jsem jednou do porodnice balila, mě nepřepadla taková panika a tak jsem stačila přidat i oblíbená CD s přehrávačem. Když jsem nahodila batůžek a popadla jezdící kufřík, měla jsem spíš pocit, že odjíždím někam na hotel než do porodnice. Brali jsme to oklikou, abychom se vyhli zácpě. Venku bylo horko ..prostě letní den. Kontrakce jsem neměla a tak jsem se během cesty chtěla zkoncentrovat na to co přichází a udělat to zásadní rozhodnutí a sice..vydat se Bohu v tom, že do porodu dám všechno, ať to stojí, co to stojí. Potřebovala jsem trochu "roztáhnout" srdce na to, že teď se půjde jen dopředu a žádné vyhlídky zpět.. Začala jsem taky citlivěji reagovat na Andulku. Věděla jsem, že i pro ní to bude zásadní zlom, ve kterém se možná bude orientovat méně než já. Po příjezdu mě znovu umístili na oddělení šestinedělí. Na pokoji jsem byla s dalšími dvěma maminkami, které porodily svoje miminka předčasně. Večer mě sestřička dala injekci na měknutí cest. Podařilo se, začala jsem vnímat pravidelný ale ne zrovna rostoucí tlak. Vzhůru jsem byla skoro do 2 hodin ráno, kdy jsem střídavě chodila po chodbě s discmanem a seděla na posteli. Jednou mě odchytla sestřička .."Tak maminko máte bolesti? Pokud to není silné, tak dáme prášek, po kterém se buď krásně vyspíte a nebo půjdete na sál. Takhle se silami mrhat nemůžete!" Měla pravdu a tak jsem spolkla piluli. Do ruky mi zavedla kanylku, kvůli ATB (běžný postup, při odtoku pl. vody). Porod se nedostavil a já se vyspala jak Šípková Růženka. Ráno jsem znovu dostala něco na podporu kontrakcí, ještě jsem ujišťovala Míru, že se nemá vzrušovat.."bude to na dýl", konstatuji. To jsem netušila, že za 15 minut budu funět na porodním sále :DD. Míra to stihl! Andulce točili právě monitor. Byla hrozná neposeda, takže to bylo na celých 45min. Přes mé očekávání jsem měla chuť se pohybovat nebo dokonce chodit. Ve 12 hod. nastoupily prudké kontrakce a bylo mi na zvracení. Začala jsem se pomalu choulit někam do toho nejhlubšího koutku svojí duše..teď jsem byla opravdu vděčná za tu chvilku modliteb, kdy jsem mohla doslova prožít ..že strach ustoupil pokoji a bolest pak radostnému očekávání. "Sestřičko", slyšela jsem jakoby z dálky svůj hlas "nezvládnu to sama..můžete mi poradit!" Moje sestřička-asistentka byla prima ženská. Žádná květina, ale dokázala přesně vytušit kde mám rezervy a kde mě psychicky podržet, díky její pomoci jsem mohla Andulku přivést na svět v euforii, přirozeně a ve velmi krátkém čase! Křičela o sto šest a byla nádherná, láska na první pohled. Čiperka jedna..hladová.

ANDULKO JSME ŠŤASTNÍ, ŽE TĚ MÁME SVĚŘENÝ DÁREČKU!

Nezapomínej .. (48.)

PS: Kdo by chtěl, tak lepší je to do sluchátek.

Svatba (47.)

Andulka z pátku na sobotu dostala horečku. Celou noc Panadol a ráno pořádná rýma a nachlazení..zklamání..botičky zůstaly doma. Na svatbě jsem nakonec byla jenom já. Majda i Míra na tom byli jen o něco lépe než Annička. Nezdržovala jsem se dlouho. Po obědě jsem popřála novomanželům, předala dárek, pozdravy a rychle domů. I tak jsem na ně docela vzpomínala, chyběli mi. Večer se mi přitížilo. Vzala jsem Upsarin..holky uložila a připravila fotky pro nevěstu. Nic mimořádného, ale já si to užívám. Jsem zvědavá, kdy se dostanu ke Gimpu (fot. software). Vždycky nahlídnu, ale nikdy jsem neměla pořádně čas ho vyzkoušet. Zjistila jsem, že při úpravě fotky se mám chuť vyřádit i nějak výtvarně..:-O

Boty pro malou ženu (46.)

Celé dopoledne jsme dokupovaly "drobnosti" na zítřejší svatbu mojí sestřenice. Ne nenechala jsem vše na poslední chvíli, jen se mi nedařilo nic sehnat.. Co bylo asi nejpalčivější, byly botky pro Andulku. To co máme doma je naskrz sportovní záležitost a střevíčky nemáme žádné. Nakonec jsme přeci jen jedny našly...bílé s potpatkem :-O to bylo něco. A aby byl zážitek dokonán, pořídili jsme do nich nylonové ponožky.

Díky moc...pane Wichterle. (45.)

Dnes poprvé jdu po ulici bez brýlí a vidím tak, jako asi většina...ostře. Celé dopoledne jsem poctivě trénovala jak čočky nandat a vyndat..obojí je důležité :D. Na úplném začátku to tedy byla mela..mrkala jsem jako zběsilá. Není divu, hladíte si neustále oční bulvu, jakoby o nic nešlo. Podařilo se! Paní doktorka byla moc milá osoba..možná i díky ní člověk získal sebedůvěru, že to zvládne a nepotřeboval hromadu času. Nespěchala a fandila..

Hned z optiky jsem zamířila do dm-drogerie a koupila si černé sluneční brýle.Užívám si toho pohodlí a stihnu ještě v rychlosti koupit ve slevě šaty na svatbu. Nechtěla jsem utrácet..jsou černé s puntíky :-O prý budu trendy, já nevím moc co je trendy, ale stály 222,- Kč a to bylo každopádně zajímavé. Doma už mě čekali..tak rychle rychle. Po obědě s Majdou jedeme na obecní úřad. Cestou jsme potkaly paní z Kunratic co prodávala ty bájo jahody, které znám ze vzpomínek na samosběr, mohlo se ujídat, ujídali jsme hodně.. Večer se podařilo Mírovi poklidit špajzku a já plenkuju. Holky si hrajou v pokoji a občas doráží.

Úklidová horečka (44.)

Když jsem ráno vstala a rozhlédla se, bylo jasné, že bude potřeba tu trochu pohnout s úklidem. Je to teda věc.. jak se domácnost průběžně mění s počtem a věkem členů rodiny. Tohle co mě dnešní ráno obklopovalo, nebylo kdysi vůbec možné. Naše 2+1 žije na plné obrátky, nejprve jsem byla frustrovaná, zvyklá si odpočinout v upraveném prostředí. Po narození Majdy mě  situace ještě víc "semlela". Než jsem uklidila Lego, Majda rozdrobila rohlík, než jsem zametla ..holky vyklopily bednu s hračkami. Bylo jasné, že tu buď "někdo" dostane rozum nebo budeme v průšvihu. Míra loboval za holky (je podobný jako ony :DD). A tak jsem toho nechala, sklízím nejnutnější..Andulka už pomáhá a já jí chválím..chválím. Jednou za čas je ale potřeba na to šáhnout pořádně..třeba DNES. Takže zapínám Bořka na 60 min..START..všechno nahoru, vyluxovat..vytřít mopikem, setřít prach, opláchnout nádobí, vyklepat koberce..zamést  si taky před vlastním prahem, umýt WC, vytřít balkón, vyměnit povlečení, nahodit várku prádla do pračky, uklidit prádlo do skříněk, dát vařit brambory...CÍL je to za mnou a docela jsem si to užila. Odpoledne nás vyzvedne Iveta s Víťou a jde se na hřiště. Tentokrát válíme sudy..teda především Majduška. K oblíbeným patří i špalíky a provazy. S Ivet spekulujeme o životě na sídlisku a jak to každá z nás vnímá. Zrovna dneska jsem si uvědomila, že naše bydlení pro někoho nemusí vypadat přitažlivě. Nemám nic proti většímu prostoru :), ale zároveň na vlastní kůži vím, že domov není o m2 a pohled na vlastní existenci se od nich neodvíjí.

 

 

 

 

 

 

Letní pozdrav (43.)

Nebylo horko, ale příjemně..takový letní pozdrav z Podkrkonoší :). Musím říct, že mi vedra neschází, ale propršené dny zamrzí. Táta nám odjel složit poslední zkoušku, dopadla výborně, takže jsme si všichni odfoukli. Nicméně "o prázdninách" už bude muset připravovat podklady pro bakalářskou práci. Odevzdávat se bude někdy kolem března příštího roku. Odpoledne jsem se s holkama prošla na hřiště. Vybalujeme svačinky, pití ..bábovky. Je to vždycky výprava.. Tentokrát nám dělali společnost Starostovi kluci a bylo to moc prima. Došlo i na návštěvu, Andu si snad poprvé postavila autodráhu.

Margot buchta

Tak je tu slíbený recept z Výletu (den 21.) u Ivety:

2 hrnky poloh.mouky, 1 hrnek cukr krupice, 1 neušleh. šlehačka, 2 lžíce oleje, 1 prášek do pečiva, 1/4l. mléka, 1 širší margot tyčinka nastrouhaná na jemno-pečeme na vysypaný plech.

poleva: 10 dkg másla, 20 dkg cukr moučka, 2 lžíce kakaa, 2 lžíce rumu

PS: foto nemám, musím ještě zkusit sama, jinak od "autora" receptu chutnala báječně

Peřinka s vanilkovou náplní

100 g rostlinného tuku, 125ml mléka, 3vajíčka, 100g moučkového cukru, 100g hladké mouky, 150g jemného kukuřičného škrobu (např. Gustin Dr. Oetker), 1/2 pytlíčku prášku do pečiva

postup: Do misky si oddělíme tři žloutky (do jiné uschováme bílky), zalijeme mlékem a rozpuštěným rostl. tukem,..pak přidáme cukr, hl. mouku, škrob, přášek do pečiva..nakonec přidáváme vyšlehané bílky, zamícháme..nelekněte se těsto je řídké :). Na pečení použijeme běžný pekáč nebo menší plech v jeho velikosti, vyplníme ho pečícím papírem (to je nutnost, jinak to nedostanete ven). Při 180.C pečeme ca 30 min, po vychladnutí "peřinku" opatrně vyndáme i s pečícím papírem ..za studena rozřízneme a plníme ...

náplň: Já jsem použila instantní krémovou vanil. náplň Dr. Oetker, našim chutnala, mě méně :( cítila jsem hodně prášek, takže můžete plnit klidně čím vás napadne, nejlépe asi něčím s vanilkovou příchutí ..zahuštěný puding?

Páka (42.)

Hned po ránu mě Andulka přepadne s uměním :). "Co to je?" ptám se udiveně .."to je přeci kolotoč mami", poznamená, jako by to bylo hned na první pohled jasné. Zadívám se pozorněji..je tam! Miró by se možná nechal inspirovat. Čím to, že děcka vyšvihnou něco tak originálního za pár minut. Možná se víc než na detaily soustředí na podstatu, nezastaví je ani omezené schopnosti nebo neúplné informace.

Připravuji snídani. Holky si za mnou hrají s magnetickou abecedou. S Andu procvičujeme některá písmenka. Majda je spíš "konzumuje". Když se otočím stojí na lednici napsáno TATA.., první slovo, které Annička řekla, první slovo, které sama napsala..to se prostě musí zdokumentovat.

Majdu bolí zuby, budí se v noci a přes den často pláče. Trvá to už minimálně dva týdny. Pozoruji jak se začínáme každý nějak stahovat sám do sebe a vyrovnávat se s křikem po svém... Je mi Magdy líto, nezabírá ani Calgel, pochovat se nenechá. U oběda Andu pronáší něco ve smyslu, to je bezva mít chvilku klidu...trefa. I na sobě pozoruji chuť za sebou zaklapnout dveře, tvářit se lhostejně..a protože to nejde..nepůjde.."Půjdu na nákup", rozhodnu se neočekávaně. Beru veliký batoh a mizím na chodbě. Venku příjemně pofukuje. V Tescu rozvážně projíždím mezi regály, hlavou mi začínají běžet myšlenky...připadám si jako v hospodě, kde se chlapi přetahujou v páce...mám dojem, jako by mě někdo chytil za ruku, typla bych si beznaděj, a snaží se mě tlačit na svojí stranu...kapitulovat, bouchnout nebo utíkat..."deset rohlíků, tvarohové buchtičky"...doprčic co s tím, už to trvá 3 dny.."dva Kostíci pro Andu"...nebudu uhybat, vezmu to, tak jak to je..přestanu se bránit, třeba vyhraju. U kasy se mi zvedla nálada natolik, že jsem se těšila i zpátky domů. Díky Bohu..nemůže za mě sice udělat rozhodnutí, ale vydatně podpoří to správné!

Odpoledne vyrážíme s holkama ven na hřiště. Potkávám kamarádku a její holčičku Aničku. Anni je jen o kousek mladší od Majdy. Takže se holky kamarádí trochu svérázně :).

Zlatý hřeb: Po uložení holek, jsem si konečně obula in-line b. a zajezdila si. Krásný zážitek, krásný západ slunce. Potkala jsem úplnou náhodou mojí "sousedku z lavice" ze SŠ a měly prima pokec. Těším se na zítřek...

Nedělní "nicnedělání" (41.)

Ráno bylo plné života jako obvykle. Holky ječí, poskakují a vyptávají se na program co všechno nás čeká a na co se třeba můžou těšit. Je neděle ..den, kdy se snažíme odpočinout a zastavit v týdenním kolotoči. Anička šla tentokrát s tátou do kostela sama. Majdu jsem hlídala já a kolem 10 hodiny zalehla a spokojeně usnula. Měla jsem v plánu taky trochu relaxovat, ale nakonec mě zlákala chvilka samoty. Něco jsem poklidila..bylo navařeno, takže tu vznikl relativně nazaplněný čas.. Nakonec jsem zasedla u blogu. Znovu jsem zkoušela různé verze šablon, písma a pozadí. Čím víc jsem s tím ale zkoušela hnout, zjištovala jsem, že už se "na té mojí dece" cítím asi nejlíp ze všeho co se mi dostalo pod ruce. Působí to na mě teple, chaoticky a živelně ..přesně tak, jak to probíhá u nás doma :D. Cvakly dveře..uteklo to tak rychle. Připravuji oběd. Míra mi mezitím vypráví o čem bylo kázání. Andulka ukazuje masku lva a obrázek z nedělky. "Jóó...tady posílají L. třešně ze zahrady a Zuzča kalhoty po Klárce..už jí jsou malé.." Letmo kouknu na třešně i kalhoty. Nějak mě to zahřeje u srdce, je to jako v rodině, kde si na sebe lidi vzájemně vzpomenou. Po jídle se tu jen tak plácáme a Míra mi moc ..opravdu moc pomůže tím, že bere holky ven. Včerejší venčení jsem prouklízela a nedařilo se mi přestat kmitat. Dneska to ale už udělat nechci. Dám ruce do klína, vezmu Bibli a udělám si "svojí neděli". V hluboké meditaci :D pak usnu a probudí mě až příchod rodinky. Večer se holky snad poprvé spolu kouknou na pohádku a jde se do hajan. Mezi úklidem, ukládáním..peču bleskurychlý koláč :) na snídani z těch výborných třešní.

Bleskurychlý ovocný koláč

těsto:

0,5 hrnku oleje

2 ks vejce

1 balíček prášku do pečiva

3 hrnky mouky-hladké

1 hrnek cukru

1 hrnek mléka

Všechny přísady na těsto smícháme v míse v tekuté těsto. Z mouky, cukru a másla si připravíme drobenku. Ovoce podle chuti očistíme, velké rozkrájíme na kousky, omyjeme a necháme okapat. Vyšší plech vymažeme a vysypeme. Na připravený plech nalijeme těsto. Na těsto dáme ovoce a nakonec přidáme drobenku.

Bleskový ovocný koláč pečeme asi 40 minut ve středně vyhřáté troubě. Upečený koláč necháme trochu vychladnout, nakrájíme a můžeme podávat. Podle chuti můžeme koláč ještě pocukrovat.

PS: teď jsem se do něj zakousla ..je super a opravdu bleskurychlý :D, vhodný pro všechny druhy ovoce, my drobenku nemusíme takže jsme bez, no a místo oleje jsem rozehřála v hrnečku HERU..protože někdě říkají, že.. "HERA je pečení?"

Ponocování už není pro mě (40.)

Dneska to zkrátím a budu odpočívat. Potřebuju to jako sůl. U mě je to totiž tak, že probdělá noc se nezúročí den po, ale až den následující a tím je dnešek. Obecně jsem typ, který si potrpí na komfort a potřebuje svojí 8h dávku. S dětmi je to prima a s jejich náladovostí nějak počítám, ale musím se na všechny ty poryvy pláče a křiku vyspat. Když se nedostává sil ..tlak roste a atmosféra houstne. Jsem tak ráda, že se to podařilo celkem ustát a holky jsou v postýlce. Chystala jsem se po uložení na vytouženou projížďku na in-line bruslích, které mi půjčila kamarádka, ale bojím se, že by to bylo dnes spíš o úraz. A tak radši vydržím..a možná zítra večer na to skočím. Nemůžu se dočkat!

Majda už vyleze na sedačku a ještě dál... :-O :

 

 

 

 

 

 

 

Poslední Ovečka (39.)

Ráno se vstávalo ztěžka. A není divu, usínala jsem někdy kolem půl čtvrté ráno. Pořádně mě pálí oči. Zjišťuji jak je na tom Míra po noční. O nic lépe, po měsíci začíná sám vyšetřovat příčiny požárů a zároveň uzavírá semestr ve škole. Po době míjení, letmých pozdravů a provozní komunikace se můžeme zastavit, ale vypadáme nějak vyždímaně. Z části i vlastní vinou. Urvat trochu volného času někdy znamenalo ..ponocovat a nést pak následky. I když jedu na nouzový režim, musíme s Andulkou přidat a vypravit se do školičky. Tentokrát naposledy..uteklo to jako voda. Kolik nových věcí se naučila, prospělo jí kamarádství v kolektivu i zkušenost s cizí autoritou. Andu se těší, rychle nazouvá bačkůrky a noří se kamsi za dřevěný pultík obchůdku, kde se prodává všechno možné :-).Já mezitím s Katkou ujíždím koupit závěsy do dětského pokoje a svatební dárek mojí sestřenici. I když se snažím soustředit, den mi nějak mizí za oparem únavy. Po návratu domů ale ožiju. Podaří se mi setřást pocit vyčerpání a složím i hromadu plín, o které se střídavě přetahuji s Májou. Míra znovu spí. Večer ještě vyrážím s partou holek ze sboru na kafčo. Mám odvoz autem..moc milá záležitost. Na novou šablonu si začínám zvykat :-O.

Jinak u Aničky došlo k zajímavému posunu v architektonickém pojetí budov. Skončilo období iracionálních staveb..a máme tu pěkné řadovky se zahrádkou a rozkvetlým stromem. Zvlášť zajímavě je zpracované téma..komín, bývá stejně vysoký jako je domeček sám :).

Je mi smutno

Ztratila se mi šablona. Proklikla jsem nabídku Návrh.. a dostala se do Google vylepšení..je mi moc smutno, asi spíš šok..přišla jsem o svoje prostředí, kde se mi líbilo a nejde to vrátit. To je ta moje povaha, vyzkoušet Novinku :-( ach jo.

Sedím na větvi a je mi dobře (38.)

Hned od rána se trochu připravuji na dnešní dopisování. Přiznám se, že obdivuji každého, kdo při delším blog-prostoji doplňuje poctivě každý den...to se u mě asi nepovede :-).

Dneska bylo fantastické počasí, jasno..teplo a vítr, který všechno ochlazoval a rozšuměl naše topoly před okny. Máme je na otvírku a posloucháme ten šustot listí společně s kvílením mladých kosáčků. Ve chvilce Majduščiny siesty a Andulčiny pohádky napínám všechny síly a cvičím. Sluníčko mě dobíjí jak solární panel a tak stíhám i umýt okna v obýváku, připravit oběd a celkově zastrkám věci kam patří, takže se tu chvilku cítím jak v katalogu Ikea :-). Je to ale jen zlomek času.. Po obědě jdeme ven. Vůbec nevím co podniknout a jak holky zabavit. Nechce se mi na hřiště mezi hromadu dětí, kde budu mít oči na vrch hlavy, abych stačila zastavit včas průzkumnici Majdu nebo všude probíhající éterickou Andulku.

Nakonec končíme v trávě ..pod stromem v parku. A objevuji výbornou věc..jak jim stačí málo. Hřiště plné rozvojového materiálu co bys kamenem dohodil, ale je nejvíc baví trhat trojlístky, kytky ..lézt po stromech, válet se po mně nebo najít šišku. Já bez práce a oni spokojené. Když si to dostatečně vychutnáme..jdeme i na ty houpačky :-).

Dneska mě Anni překvapila novými tvary a objekty ve svém malování: