Když člověk tvoří ...zjišťuje, že mu pod rukama nevzniká nic jiného než originál. Ráno se podívám do zrcadla ...každé oko jiné, ucho..ruka. Nic se neopakuje ...je to chyba nebo důkaz opravdového Života? Pane Bože za co :)?...si zasloužíme takovou pozornost. Díky za tvojí Lásku!
Vypnu a pak už se jen dívám.
Kamarádka má ráda růže.
Od malých poupat ... po květ.