sobota 29. září 2012

Podzimní Hrad 2012

Náš výlet na Pražský Hrad by bylo škoda nezaznamenat, i když už se jedná jen o ohlédnutí. Hlavně proto, že to byl moc hezký čas na moc hezkém místě.

 Před bránou...

...a za ní

 
Letní scéna Pražského Hradu holky inspirovala k představení vlastního kusu, coby alternativy k letošním Shakespearovským slavnostem: Na fotce nástup umělkyň na scénu.

 Zprvu statické dílo založené na silných dialozích brzy získalo na dynamice....



 ...ale nechyběly ani okamžiky k zamyšlení. Ohlas mělo vystoupení zvláště u asijského publika (viz níže)

U sv. Jiří holky se zájmem pozorovaly cvrkot.



 ...dokud si je nenašlo nadšené publikum. Společnému fotu naše hvězdy nikdy neodolají.


 Když nedostaly povolení k lezeckému zdolání katedrály, spokojila se děvčata aspoň s obeliskem na III.nádvoří. Majdo dobírám... horolezecké geny se nezapřou.

 Takhle nějak si představuju onu lampu z Lva, čarodějnice a skříně. Tahle stojí na cestě do Jeleního příkopu a vůbec si nás nevšímala.

 Podzim, to znamená kaštany, které v Jeleňáku nesmíme nechat ležet. Z holek padaly celou cestu domů v tramvaji i metru.


 V domnění, že se jedná o pomník Hermanna Buhla, pokořitele Nanga Parbatu, oslavila děvčata jeho památku prvovýstupem. Hermann by měl určitě radost.

 Pak už jen tunelem pod Prašným mostem...

 ...k Daliborce...

...a po vysuté stezce domů.

A pak, že výlet neměl u holek ohlas...

pondělí 3. září 2012


...první den ve škole. Řekla bych, že i pro mě byl tak trochu první. Do školní lavice jsem nezasedla už dlouhá léta. Osobní kontakt s pí učitelkou mě uklidnil. Měla jsem víru ve světlé zítřky minimálně v tom, že je lidská, otevřená a speciální :)..co se pedagogického vzdělání týče. Netápala v komunikaci a vše mělo patu i hlavu...jen si to správně zapsat.


Pokračování blogu....

je tu... Suger, Spice and everything nice  .  Krásné jaro Mija