zvěřinec

...u přátel na procházce kolo kolkolem jsme narazily na velkou milovnici zvířat. Paní chovala snad všechnu havěť domácí, kterou si lze představit...kozy, ovce, slepice, husy..krůty, králíky..pravda krávu jsme nezahlídli.
 
 
Dany krmí malou Sněhurku..přišla na svět  jak jinak než v zimě.
 
Andu na mě vyloudila čepici. Tentokrát jsem v konci ujímala a ujímala...

~this moment~

{this moment} - A Friday ritual. A single photo - no words - capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.

If you're inspired to do the same, leave a link to your 'moment' in the comments for all to find and see.

mazlíci

Naše hrátky se trochu mění. V zásadě je to tím, že z ležáka se stal čtyřnohý kamarád. Matěj se s nadšením přesouvá do dětského pokoje..sleduje cvrkot, a když se zrovna nesnaží Majdě něco "rozbít", zkoumá všechno k čemu se dostane.

 

...čas na sedačce. Mají ho rádi...pěkně se opřou o sebe..rameno o rameno, do polštářů se uloží nemocný Hajas, aby mu bylo teplo a brzy se uzdravil.

jak černá ruka

Znáte to..od rána na vás vyskočí spousta úkolů, přesunů....sil po málu. Cítím v sobě  napětí, jak v elektrických drátech. Odjíždíme na hodinu aj, pak pochodujeme s Madlou po blízkém obchodním centru a baštíme harlekýna. Po aj rychle domů. Trochu v polospánku připravuji oběd a protože se smrklo..ukecaly mě holky na dotvoření princezen pomocí sypkých flitrů. Dílo se povedlo. Idylka mohla pokračovat ...až do nestřežené chvíle, kdy se Majda vydrápala k zásobníčkům s flitry po druhé.  "Mami...mám hodně práce uff a jsem tak unavená" prohlásila Andu. "Japato?" ..vyzvídám ještě pořád ve sladké nevědomosti. "Je to všude..samé třpytky" ..pokračuje A.. To už mám rudo před očima, vybíhám a cítím jak mi podkluzují pantofle.  To snad ne!..Přeci jsme si jasně řekli... Nechci, ale nakopnu nakonec plastovou kuchyňku..určitě pořádně zachramoší a moje nervy  se tím destrukčním zvukem trochu "uklidní".  Holky zaraženě sedí na gauči..a v jejich pohledu zahlídnu "strach z budoucnosti". Magda nakonec dostane přes zadek. Ani nepípla. Je večer..už mě čekalo jen uložení. Místo toho v celém bytě zametám, vytírám ..vysávám neukliditelnou záležitost. Její přilnavost...budu pableskovat snad ještě týden. Když si unaveně sednu. Holky se začnou šmajchlovat. Sedí mi každá na jednom koleni. Tiše se objímáme...ujišťujeme, že se nic nemění...a máme se pořád rádi. Neni mi moc do skoku. Nemohlo to moje umravňování vypadat trochu civilněji? Asi ne...nesnáším totiž flitry :).

Hajásek a písmenkování

Nad po doma spíchnutými hračkami jsem měla u sebe přeci jenom obavy...bylo by to ručně, nedokonale..snad "jen s tou láskou" ušito. Pod dojmem z filmu, který jsme nedávno viděli, přišel na svět Hajásek pro Majdu. Nejen, že je o něj neustálá rvačka, ale mám už v objednávce Dadáska...a spěchá TO!!! :)

Tak tady mě A. překvapila stejně jako když se z kolínek vyhoupla na vlastní. Nejen že už poznává většinu velkých písmen, ale máme za sebou první "diktát"..co, nos, kos, máma, tata...a další.
 
žuby ty žuby...

~this moment~

{this moment} - A Friday ritual. A single photo - no words - capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.

If you're inspired to do the same, leave a link to your 'moment' in the comments for all to find and see.

plenkové rituály, břichobolení

Je to možná půl rok, co jsem kapitulovala na látkovky kvůli častému nočnímu vstávání (i kvůli mokrým plenám). Čas od času jsem pohledem prolítla náš neustále plnící se koš, až jednou.. "píchlo mě u srdce". Většina jednorázovek nebyla rozhodně Eco..když se takové hromady tvoří u nás, jak to bude asi vypadat ..ani jsem si to nechtěla představit. Nakonec mě "přesvědčila" varianta: koupit ty rozložitelné (často až o 40-50% dražší) na noc a přes den látkovat. Zdá se, že by to mohlo fungovat..přátelsky k přírodě..lidem ..i naší peněžence :))!

Mýdlový sliz se teď u nás bude točit častěji. Inspirovala mě jím Janina z Roostru. Je to jednoduchý tip na prací eco-prostředek a já si skoro myslím, že co domácnost to vlastní receptura. Učinnost je odvislá mimo jiné od tvrdosti vody. Po ca tříměsíčním praní si dovolím dát k dispozici ten náš..pro tvrdší městskou vodu. Prala jsem dříve v Arielu a nevidím rozdíl..pouze v čuchu. Vůně je mýdlová a jde ji dotvořit pár kapkami levandule, verbeny, cedru nebo jiného, vámi oblíbeného, éterického oleje.
Na hrubém struhadle (viz. obrázek) postrouhám dvě kostky jádrového mýdla (1xJelen, 1xPalma) a "vločky" si uložím do misky. Do další nádoby si připravím 250g krystalické sody na praní. To vše popadnu a slastně.. s tím, že mě nikdo při tom nesmí rušit :), se zavřu do koupelny. Asi třetinu 10l kýble (s víkem) naplním horkou vodou a za neustáleho míchání přisypávám nastrouhané mýdlo. Když se dostatečně rozmáčí a rozpustí, nemusí to být úplně, připouštím studenou vodu až se kýbl naplní...a míchám dál a přidám konečně sodu, která zvyšuje účinnost mýdla, změkčuje vodu. Pak přikryji víkem a nechám mýdlo pěkně slizovatět ca 12-24 hodin. Dávkuji 0,5l slizu na jedno praní. Náklady na 10l slizu činí kolem 30 Kč.
ps: U nás se těch 10l moc dlouho neohřeje ..ca 1 měsíc. Sliz totiž používám i jako prostředek úklidový, výborně s ním setřu plovoučku nebo kuchyňskou linku. Stejně dobře si porádí s kouplenou nebo wc. Nefunguje na vodní kámen nebo plíseň.

























Od pon ráno bojujeme se střevní virózkou. První den neudržela A. ani čaj..prostě nic :(. V noci horečka, která trvala celý následující den..ale mohli jsme pít! A třetí den úleva..jsme bez teplot a bolestí...vločkovo zeleninová polévka a coca-cola :).

Přeju klidné bez virózkové dny...teplo domova na všech frontách.

z domova

V ne jsme museli zůstat doma. Ma ještě dobíral atb. Míra odjel ráno do práce a tak nezbývalo nic jiného než se zabavit pro změnu výtvarnem. Pojali jsme to volně. A. tak nějak princeznovsky..po doschnutí si šatičky nazdobí ještě barevnými flitry.

Matěj se nám staví na zadní! Miminkovské poležení půjde o patro níž, aby se nám snad hošík nesnažil přeskočit plot.

~this moment~

{this moment} - A Friday ritual. A single photo - no words - capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.

If you're inspired to do the same, leave a link to your 'moment' in the comments for all to find and see.

sněhobílo a důležité mezníky

 
K mrazům se přidaly vločky a sluníčko. Holky oprášily svoje sněhové dovednosti. Po pár dnech tuhého treningu se dalo i říct, že si to užíváme :).

Nepolapitelná  M ve snaze mě zkoulovat co to dá.

za jeden provaz...

šifra mistra Leonarda ?..nikoli..jen A. touha poprat se písemně s písmenky. Zápal po čtení se mnou úspěšně hasí babička i náš táta.

Ma. si k nám"přisedl"...snídaně i oběd..byl to fajnový pocit, plno u stolu i na něm.

Ze zmrzlých snů

Dnešní den bych přihodila k těm náročnějším. Odpolední bobing s Andulkou se zvrhl v pláč, slzy a skřípění zubů. Nebyly jsme ani jedna ve své kůži..vražedná kombinace. Já unavená..ona netrpělivá, plná obav z rychlé jízdy. Moc jsem jí nepodržela chuděru..sama jsem nabírala ze dna studánky. Divný den ...divné fotky..alespoň tady to sedí. Jdu pro Vodu..

 

Pozdrav do nebe

Zmrzlí poutníci

Bambulovník kuliší

Zrcadlo

Šmikance a trochu té pohanky

Musela jsem si zdokumentovat naší poslední "mánii" ...šmikáme co se dá. Andu právě připravuje postavičky pro domácí divadlo. Uprostřed tatínek :). Připevní je na kolíček, za který se "loutka" drží a pak...jen příběh.. tentokrát to vypadá na nějaký rodinný sitcom...těch dětiček :O, až mě běhá mráz po zádech :).

  

Matěj je znovu na atb. Tahle zima je nájezd bacilů snad ze všech koutů :(. My se ale nedáme!!! Prchejte mrchy!!

Nosící instinkty...

  

Malý TIP pro přípravu domácí sekané: Na 1kg mletého masa přidám ca 300g  pohankových loupaných krup (BiO Country Life), které nejprve ještě krátce spařím (ca 3-5 min) v horké vodě. Pak stačí už jen jedno vajíčko, čerstvá kudrnka, sůl a koření, které běžně používáte. Nepeču v celku, ale vytvořím tři menší bochánky na šířku pekáče..vejdou se tam všichni. S bramborem a zelím nám moc chutnala. Ještě lepší se mi zdála den následující ..a třeba jen tak s chlebíkem a hořčicí.

Bumbala Masala

...něco pro zmrzlíky. Jogi Masala, Dáta Masala nebo taky Yogi Tea je původem z Indie a jedná se o čaj plný koření. Byl mi doporučen na zahřátí v našem obchůdku v šáčkové podobě, ale patřil bohužel mezi dražší. Jinak to bude možná s naváženou směsí např. u Oxalysu. Ale..ale je tu ještě jiná možnost. Připravit si ho doma!

Takže tady recept pro mě i pro vás:

Voda 1 l, Mléko 5 dl, Skořice celá 1 ks, Kardamom zelený - celý 4 ks, Hřebíček 3 ks, Pepř kuliček 9 ks, Cukr tmavý třtinový-popř. med 8 lžiček, Čaj listový černý 4 lžičky nebo 6 sáčků

Postup přípravy receptu:

Smícháme vodu a mléko v hrnci a necháme přejít varem. Přidáme koření a cukr. Trochu promícháme a odstavíme. Hrnec přikryjeme a necháme koření louhovat minimálně 10 minut. Přidáme sypaný čaj nebo čajové sáčky a necháme podruhé přejít varem. Na mírném ohni vaříme 5 minut. Odkryjeme, zkontrolujeme barvu a chuť, či to nechce ještě trochu mléka nebo cukru. Tento náš výtvor přecedíme do nahřáté čajové konvice a následně podáváme.

Poznámka: množství cukru a mléka si můžeme samozřejmě přizpůsobit, místo cukru můžeme také použít přiměřené množství medu.

Poznámka 2.: základní přísady se dají koupit jako směs koření pod názvem Yogi Masala, Dáta Masala, Jogi Tea... - pokud používáme koupenou směs, tak použijeme 3-4 lžičky. V žádném případě však ne Garam Masala, nebo Tandoori Masala, které se také často používají v indické kuchyni avšak na přípravu místních jídel. A případná záměna by mohla znamenat dost nepříjemný zážitek.

 

zdroj zde, můžete i zahlasovat jak vám recept chutil:

http://www.recepty.cz/recept/jogi-masala-data-masala-yogi-tea-10747

Kouzlo nechtěného

...vůbec mě nenapadá jak začít..a jak to ukončit. Ale každopádně mám chuť si tu zašpekulovat nad "uměleckým žánrem", který bych označila mezinárodně jako Mama´s blogfoto.  Po delším sledování virtuálního okolí jsem "potkala" toliko obutých, bosých..i mých chodidel, detailních záběrů ranního koláče..kde nemůžete přehlédnout kousky ovoce, roztančených sukní, nenechavých prstíčků, rozzářených očí, malých čtenářů, sladce spících miminek vedle stolu s horkou čokoládou..zápisníků, jehlic ..klubek s vlnou, rozháčkovaných dek, šitých mazlíčků, objetí..pusinek. Tak podobné ..tak různé.

První okouzlující exempláře jsem našla u SoulMama (viz. odkazy). Ale ona zdaleka není sama, kdo dokumentuje svět svých blízkých originálním ..neučesaným dojmem. "Kazy" jsou tu často předností...a to je ta myšlenka..nebo spíš kouzlo nechtěného aneb jak bez cizí pomoci vyfotit miláčka na zádech, upletenou čepici, dvě a více dětí po kopě..vůni, která naplnila naší kuchyni, kousek nábytku, dekoraci, která udělala radost? Proto možná ty chodidla ..nohy na sto způsobů..někdy napoví víc..kam se chystáme..jak se cítíme..co se děje v naší bezprostřední blízkosti a nebo ...jdou jen jednoduše vyfotit . Mě by jen zajímalo, kdo je vyfotil první :)..nevíte?

Sváteční slovo Saši Alvarové

O tak dlouhém životě, jaký žije člověk 21. století, se našim předkům ani nesnilo. Když se podíváte na staré a nové hroby, velmi rychle zjistíte, že se dnes lidé dožívají vysokého věku.

Když jsem byla malá, říkala mi babička: „Až tu nebudu, tak si na mne vzpomeneš, že jsem měla pravdu,“ už ani nevím o jakou „pravdu“ tehdy šlo. Bylo toho spousta, v čem jsme se neshodly. „Měla by sis spořit, co když přijdou zlé časy“ nebo „Nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levný šunt!“ Všem jejím moudrům jsem se smála. Život byl přede mnou a spořit po stovkách se zdála být ta největší hloupost, jakou kdo vymyslel. Tehdy mi připadalo, že jsou všichni dospělí nesmrtelní. Smrt byla jen v pohádkách a i tam se nakonec Sněhurka probudila a všechno dobře dopadlo.

Už dlouho jsem babiččin hrob nenavštívila. Nejsem v tom vyjímka. Čas nám ubíhá jinak, žijeme déle, ale moc rychle. Ztratili jsme vztah k času. Naši pradědové a naše prabáby věděli, že tu nebudou dlouho a o to víc se soustředili na to opravdu podstatné. Věřili na práci, jejíž výsledky přetrvají generace. Stavitelé katedrál projektovali svá díla na tisíciletí a vsadím boty, že většina katedrál se tisíce let dožije, možná i mnohem víc. Čeští sedláci sázeli aleje, aby jejich následníci měli kde v létě ochladit koně. Naši dědečkové zakládali vnoučkům vkladní knížky, ještě před tím než se svět zbláznil a začala doba virtuálních investic a finančních produktů, které nejsou ničím jiným, než moderními alchymistickými produkty na císařském dvoře. Jenže vše, co naši předkové dělali, mělo hmatatelný užitek pro příští generace.

A my? Žijeme rychle. Není čas. Děláme auta, která za pár let zreznou, aby si člověkl musel koupit další a spotřeba se otáčela. Děláme domy, jejichž stavební kvalita je už našim dětem na obtíž, prasklé stoupačky, zničená omítka, odfláknutá statika. Děláme dluhy, protože je budou platit naše děti, my už ne. Děláme děti o jejichž budoucnost nemáme zájem.

A jsme u toho. Proč se lidé kdysi namáhali myslet na budoucnost příštích generací? Proč stavěli stavby, které přetrvaly tisíc let namísto dvaceti? Proč zanechali díla a písemnosti, která nás budou ještě stovky let inspirovat? Kvůli nám, kvůli potomkům. A co děláme kvůli vzdáleným potomkům my? Nic. Zajímá nás jen přítomnost. Žijeme v bezčasí, nestudujeme minulost a budoucnost je nám srdečně ukradená.

Ukradli nám budoucnost, říkají roznhěvaní mladí na předměstích celého světa a bouří se. Je to prosté. Rodiče přestali věřit, že budoucnost existuje. Hnali se za rychlým štěstím na dluh a s výhodnými splátkami. Chtěli žít tady a teď. Věřili alchymistům.

Neukradli nám jen budoucnost. Ukradli nám věčnost. Žijeme déle, ale nic po nás nezůstane. Žádná díla, žádné poselství generacím. Proto tolik lidí dnes ruší hroby svých blízkých, je to moc drahé a po smrti stejně nic není. Měli bychom si to přiznat. Kde není věčnost, tam není ani budoucnost. Budoucnost bude patřít národům, které se na slovo věčnost opět rozvzpomenou.

zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/porady/880349-svatecni-slovo/

Z dlouhé chvíle

...jsem opatlala svícen zbytkem barvy na sklo a keramiku. Světle modré puntíky "tvořil" namočený ukazováček. "Mami ty jsi čuňéé!"..pištěly holky. Bylo mi jasné, že si to užívají. Nenechala jsem to jen tak.. "To se mamince neřiká..čuníte tady akorát vy :)!" "Ne mami, my jsme výtvorky!!"..prohlásila kategoricky Anni.."No to jste."..mumlala jsem si už jen pro sebe.

Otevřené dveře

Milí přátelé...asi většina z vás byla svědkem mých pocitů z anonymních návštěv blogu, který jsem nakonec pod tlakem obav zavřela. Byla jsem moc vděčná za vaše emaily a zájem o další "setkávání za zavřenými dveřmi". Čas plyne a někdy se některé věci posunou tam, kde by člověk nečekal. Zjistila jsem, že omezené sdílení mě nějak připravilo o radost být s vámi v těsnějším kontaktu. Při nakukování jinam jsem se cítila provinile..a špekulovala nad tím, kdy už by bylo slušností nabídnout vstup do vlastní zahrádky. Je to týden..kdy tiše zkoumám co mě vede k znovuotevření...nemocné ego :)?, seberealizace..těžko říct, srdce je natolik záludný orgán. Nejvíc bych si vsadila na izolaci, kterou právě blog příjemně rozpouštěl hned na několika místech. Ještě se trochu paranoidně :) klepu, ale chci...otevřít dveře. Budu ráda, když vezmete za kliku, dáte vědět...ještě jednou děkuji, za vaše příspěvky a podporu.

Kličky..smyčky

Někdy se musím stydět, jakých základních věcí jsem naší nejstarší nestačila naučit. Zavazování jsem cíleně obcházela nákupem botek na tzv. sucháč. Ale ortoped tentokráte děl, že v našem případě bude vhodnější botka kotníková..šněrovací. A tady padla kosa na kámen. Kdyby paní učitelka měla ve školce zavazovat střevíčky všem jako naší Krasomile, nedělala by nic jiného. Bylo třeba trénovat. Šlo to rychle. Radost veliká a dlouhotrvající. Andulka to musela na hřišti vyzvonit kde komu :).