Ježíš žije..

 https://www.facebook.com/video.php?v=536060916436367&set=vb.100000973908377&type=3&theater

...a hrob zůstal prázdný!!

Veliká noc

Svátky u nás začínají čtvrtkem...večer se nadělají nekvašené placky s anýzem+fenyklem, upeče beránek se zeleninou, která tvoří omáčku a přidají se bylinky. Moc nám to chutná. K tomu všemu je nejlepší popíjet červené a vést duchovní konverzaci :)...ale to se v našich podmínkách děje spíš živelně...nápady a fórky proudí, ale každý nějak v srdci víme, že se tu o žádný apríl nejedná..je to velká věc, když někdo bez viny za tu mojí dobrovolně zaplatí a nabídne místo smrti život bez konce.

Pane díky...

Tohle není eskymácká vesnice, ale uplácaná "schovávačka" pro třídenní pobyt, kde se v neděli na vzkříšení objeví malé překvapení pro ty kdo věří, že to všechno dobře dopadne.

Sun-day (Ledový dech)

Nedělní bloumání za duchovní potravou je naše oblíbená činnost. Otevřená krajina, poměrně klid a mír. Slovo ještě doznívá. Mohla bych říct z kazatelny...místo odkud se linula řeč, ale je tomu i jinak. Linula se i od srdce člověka, který jej dobrovolně odevzdal..ztratil pro Boha.
Kdyby byla pravdivost jen informací, byla by to situace nanejvýš prekérní . Pravda je Ježíšovou osobou, která ji zjevuje v plnosti lásky. Lásky která není pocitem ale skutkem. Skutek lásky není bez života, není sám pro sebe..je pro někoho. Nese dobré ovoce a tím i věčný život.
Thank!

Tenhle křížek k nám doputoval až ze Slovenska (Bardejov) a vyrobil ho pro nás Ondrejko http://www.fler.cz/ondrejko80 . Líbí se a dělám nám radost. Přípomíná jak se věci mají.

Ráno jsme poslouchali zprávy z Krkonoš...déšť, sníh. V duchu jsem se usmála, že nás se to netýká. My určitě jasno a vítr v zádech s tím se tady musí počítat pořád. Jenže naší zahrádku...kamenem bys přehodil. Takže k tomu všemu nadělení severák. Náladu nezkazilo...:)

Mázlo bylo...kapky deště

Pole jakoby se otvírala...ledových dechem.

První

Přišel k nám...

..čas vánoční. Pro tentokrát jednoduše. Krátkodobá střevní příhoda mi doslova podlomila kolena. Napůl s knedlem v krku a bolestí mezi žebry jsem odtušila, že stromeček je hezký sám o sobě. Darem je to pořád omílané zdraví a štěstí. Přízemně neduchovní jsem hledala celá upocená chuť slavit v těžké chvilce. A možná právě proto jsem byla tak dostupná milosrdným signálům shůry. Vůně perníku ve mě nechala těžkou stopu po skořici. Vyndavám poslední plech a sleduji nadšené mrňouse jak se účastní zdobení. Už teď je jasné, co kdo sní. Tyhle vánoce budou jiné...ale B-h zůstává a dává se poznat...Ježíš...světlo v temnotě ...med, který mi byl vyveden ze skály.

 Tož PROSVĚTLENÉ a medově SLADKÉ vynšuju.

Kdyby oni mlčeli...

mluvilo by kamení...aneb Rozkvetlá neděle. S myšlenkou na odpočinek jsem se zasunula do nečekaně pohodlného "kostelního" křesílka, ty tvrdé lavice měly něco do sebe :), abych se zanedlouho mohla všeho "vzdát" a vydat se pár kroků...ve ztišení...se zelenou haluzí v ruce. Kde se ve mě vzalo najednou tolik sil prožít tu slávu...tu blížící se hrůzu kříže...tu vděčnost za vzkříšení. Nebráním se, vím že bez Tvého hledání bych se nikdy nenašla!  

Utekla jsem

 ...mezi jeřabiny. Lehla jsem si do jejich stínu a přivírala oči únavou i před sluncem. Neunikla mojí pozornosti...obnažená bez známky života. Vyschlé větve na sebe nemotorně narážely. Vzpírala se Lásce. Hořkost obalila její kořeny. Nebyl slyšet pláč, její kmen tvrdý jak suchopár..varovala mě. Varovala mě před olověným nebem a zlověstným tichem, samotou kletby i vrávoravou myslí. Jako by jí nebylo pomoci. Utichla. Do jejího mlčení se nečekaně vlila pokora. Smířlivě se nastavila paprskům, vzdala chválu Hospodinu a zmizela mi v ostrém světle.  

Nést svůj kříž ..i v den odpočinku?

fotografie Anny Voskampové

I tehdy...je to přeci břemeno lehké, které netlačí, netíží. Není to dřina. Je to záchrana. Je to "jen bolest", která rodí hlubokou radost. Je to bolest, která mi bere vlastní hrdost, ale naplňuje mě vděčností. Bere mi sen, abych mohla prožít svoje poslání. Nechává mě samotnou, abych hledala Jeho Lásku. Dopouští nejistotu, abych žíznila po jeho Slově. Je plná slávy... a vzala na sebe podobu kříže.

Velikonoce

 S Magi jsme znovu vytasily akvarelové pastelky. Víc než kdy předtím jsem si mohla letos "ukousnout" z Ježíšova vzkříšení. A proto také kříž rozkvetl..a byl zdrojem nejen odpuštění, ale i ospravedlnění! 

 Holky se pustily do macesů. 

 Zima mráz...teplý čaj koluje z ručky do ručky. 

...jinde a jinak

Mrkve už vědí..

...že brzy lásky čas. V životě se mi už kolikráte zadařilo přijít s někým na křižovatku, kde žiju věci jináč, páč mám svoje výhledy a dotyky..jsou pro mě opravdové a tak je chci i ponechat. Co s tím, aby člověk neztratil důvěru, porozumění a koneckonců i přátelství. Posledních pár dnů proplouvaly myšlenky...o tom co je v takové chvíli potřeba hájit. Přišlo mi pár slov. Zkusím je napsat, třeba tu budou čekat i na někoho z vás:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. Proroctví-ta pominou, jazyky-ty utichnou, poznání-to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to co je částečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.
(apoštol Pavel píše do Korintu)

Tyhle svěže nazelenalé kvítky mě zastavily cestou z nákupu. Letošní jaro mi dělá dobře..takové wellnes po té usmrkané zimě :).

Let my poeple go...

Velikonoce jsou pro mě spojené s tou nejhlubší zkušeností..lásky, temnoty i znovu narození. Pascha ..překročení, přejití ..připomíná desá­tou egyptskou ránu, kdy Bůh překročil domy Izraelitů, takže v nich nikdo nezemřel. Krev beránka na veřejích byla znamením. Uplynulo dalších stovky let a to jak se na Paschu můžu podívat dnes, mi nabízí nádhernou možnost...přejít ze smrti do života, z otroctví do svobody.
Člověk tu na světě může být lepší..a ještě lepší, ale dobrý je jenom Hospodin. Kdo snese jeho přítomnost?

...letos jsem maces dělala skutečně ve chvatu, ale chutnal :)

...Slovo pro Ducha, jídlo do břucha

...slané, kyselé, sladké..veselé to bylo hodování, po čtvrtém poháru Modrého Portugalu (Aranelko chutil fajn:)) jsme se příjemně uvolnili a došlo i na hebrejskou lidovou.

pro Majdu

..domů jsem se vrátila dříve než výletníci....a pak se dočetla o wlčím mláděti ..Majdě. Bylo mi najednou tak smutno. Sedla jsem si mlčky ke stolu, rozbalila právě koupené pastelky. Brala jsem jednu po druhé ..smrt je realita, kterou jsme schopní unést snad jen ve chvílích, kdy nás "přepere" Život..zdroj smíření, naděje, budoucnosti...nesmrtelnosti.

...prázdná místa (305.-309.)

Jsou takové dny..., kdy se vyprázdní všechny moje nádrže,  toužím po samotě. Těžkopádně nahmatávám svoje pocity..jen samá únava, podrážděnost , strach co bude dál.. Holky většinou přitvrdí. Moje "tlusté sklo" je chca-nechca dráždí. Mechanicky je napomínám a vyhlížím konec tunelu. Snažím se nebuchnout, proto se čas od času odklidím na wc, do koupelny nebo jen za žbrdlení v kuchyni...a vrhám výhružné pohledy..na všechny pochopitelně. Volné odpoledne, které mám pro sebe.. jako bonus, mě ve skutečnosti nervuje. Poslední půlrok se zúžil jen na domácí činnost..blog je možná posledním koníčkem, který držím zuby nehty. Kolem 3 ale přeci jenom obouvám boty. Po delší procházce, tichém pozorování cvrkotu z lavičky..zajdu do květinářství. Vycházím s dvěma balíčky v podpaží. Doma mě čeká nadšení. Dáme kytičkám lepší bydlení. Postavíme je na okno, aby jsme se mohli všichni těšit z toho, že tohle je jen začátek... Večer se choulím Mírovi "pod křídlo" , přijímám požehnání do dalšího rána a nechávám u kříže všechno, co sebou už nemusím vláčet...

 

Jaký si to uděláš, takový to máš.. (217.-221.)

...a myslím přitom na advent.., přípravy, všechno to snažení.  Když jsem připravovala první vánoce v mojí nové rodině, udělala jsem si  jasno v tom, co jsem ochotná podstoupit a jakou podobu budou mít vánoce u nás. Přála jsem si je pokojné, s myslí upřenou k tomu, proč se vlastně slaví a bez imaginárního "Ježíška".  Možná proto u nás bylo  cukroví  někdy domácí a jindy koupené, dárky byly z obchodu a někdy zase víc vyráběné, stromeček čas od času vystřídaly zdobené větve ..:)).

I letos to bude jinak. Většinu posledních dnů pečeme na štědrovečerní stůl. Andulka je nastydlá a já, nebudu zapírat, se na zasněžené kopce moc nehrnu. Bojím se uklouznutí. Majdu je třeba všude vytáhnout ...  Je mi to líto. Zima je tu u nás pěkná.. se sněhem i sluníčkem. Krom toho musím víc myslet na náhradní program, abychom se doma úplně "nekopali do zadku".  Dneska jsme provoněli domov lineckým. Asi nejsilnější je ta vůně citrónové kůry. Ke konci jsem nechala holky, ať si mrsknou na plech co je libo..s tím, že si to po upečení taky snědí :).

 

Stomečíček už je doma!! Metrový stříbrný smrček mi udělal radost. Holky už se tetelí, až ho ověsíme všemi těmi perníky, slámou...jablíčky ..prostě nápady, co nás ještě napadnou. Andulce se v jednom obchodním domě líbil Betlém. Jestli zbude síla i čas, tak bych v téhle věci něco ráda podnikla..pak už to budé DOKONALÉ :)).

Přeji  pěkné dny plné Boží blízkosti.

Strom života (57.)

 

Když farizeové uslyšeli, že umlčel saducuje, sešli se spolu a jeden z nich, zákoník, ho chtěl zkoušet a zeptal se: "Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?" On mu řekl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci." Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal: "Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?" Řekli mu: "Davidův." Řekl jim: "Jak to tedy, že ho David v Duchu nazývá Pánem, když praví: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou? Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?" A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo, od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat. Matouš kap. 22, verš 34-46

"Obyčejný den" (49.)

Dopoledne nás čekala návštěva dětské ortopedie. Hned na dveřích mě rozesmál "příspěvek", který stručně vysvětlil, že mezi časem na kdy jste objednání a časem, kdy budete vyšetřeni může uběhnout klidně např. 45 min. Tak se stalo i v našem případě. Je tedy jasné, že nešlo o harmonický zážitek..přetažená Majda a znuděná Annina, po hodinovém pobíhání po chodbě, neměli chuť spolupracovat. Otrávená byla i samotná pí. doktor, takže mě dorazila slovy: "Příště si to musíte nějak líp natimeovat..". Neměla jsem sílu to komentovat, popadla jsem poukaz na vložky, ortézku pro Majdu a Andulčinu "zdravotní obuv a la Forrest Gump" a pádila domů. Majda hned hodila chrupku a blaženě se přitom chumlala v peřince. Andulka se mezitím koukla na medvíka Pú a já klasicky uklízela, co se dalo. Po pohádce, jsme spolu dělali těsto a plnily jahodové knedlíky..musím říct, že to bylo moc fajn. Odpoledne nás navštívila prababička Alena, chodí vedle našeho domu k zubaři. Holky jí daly co proto, má můj obdiv, protože na svůj věk je stačila bavit, houpat ..občas honit. Kolem čtvrté se táta vrací ze školení. Vyběhnu s Aničkou krátce na hřiště, sluníčko přeci jenom už tak nepálí a rýma polevila. Cestou koupíme pleny a zkusíme nějakou tu helmu na kolo, co bude jako překvapení! Oslava bude v sobotu.

Před čtyřmi roky....

z Andulčina mimideníčku: Dopoledne jsem byla v porodnici na kontrole.."..vše v pořádku, vysadíme magnesium a nemusíte už tolik polehávat", prohlásil pan doktor. Radost veliká, protože polehávání mi moc nejde, ale co by člověk nevydržel, když je v sázce to malé stvoření. Po obědě jsem si z dlouhé chvilky barvila a batikovala jedno oblíbené tričko. Plná nadšení ze svého výtvoru jsem procházela ložnicí, když mi praskla plodová voda. Tentokrát jsem si byla jistá, že Anni pracuje k porodu. Vzhledem k tomu, že už jsem jednou do porodnice balila, mě nepřepadla taková panika a tak jsem stačila přidat i oblíbená CD s přehrávačem. Když jsem nahodila batůžek a popadla jezdící kufřík, měla jsem spíš pocit, že odjíždím někam na hotel než do porodnice. Brali jsme to oklikou, abychom se vyhli zácpě. Venku bylo horko ..prostě letní den. Kontrakce jsem neměla a tak jsem se během cesty chtěla zkoncentrovat na to co přichází a udělat to zásadní rozhodnutí a sice..vydat se Bohu v tom, že do porodu dám všechno, ať to stojí, co to stojí. Potřebovala jsem trochu "roztáhnout" srdce na to, že teď se půjde jen dopředu a žádné vyhlídky zpět.. Začala jsem taky citlivěji reagovat na Andulku. Věděla jsem, že i pro ní to bude zásadní zlom, ve kterém se možná bude orientovat méně než já. Po příjezdu mě znovu umístili na oddělení šestinedělí. Na pokoji jsem byla s dalšími dvěma maminkami, které porodily svoje miminka předčasně. Večer mě sestřička dala injekci na měknutí cest. Podařilo se, začala jsem vnímat pravidelný ale ne zrovna rostoucí tlak. Vzhůru jsem byla skoro do 2 hodin ráno, kdy jsem střídavě chodila po chodbě s discmanem a seděla na posteli. Jednou mě odchytla sestřička .."Tak maminko máte bolesti? Pokud to není silné, tak dáme prášek, po kterém se buď krásně vyspíte a nebo půjdete na sál. Takhle se silami mrhat nemůžete!" Měla pravdu a tak jsem spolkla piluli. Do ruky mi zavedla kanylku, kvůli ATB (běžný postup, při odtoku pl. vody). Porod se nedostavil a já se vyspala jak Šípková Růženka. Ráno jsem znovu dostala něco na podporu kontrakcí, ještě jsem ujišťovala Míru, že se nemá vzrušovat.."bude to na dýl", konstatuji. To jsem netušila, že za 15 minut budu funět na porodním sále :DD. Míra to stihl! Andulce točili právě monitor. Byla hrozná neposeda, takže to bylo na celých 45min. Přes mé očekávání jsem měla chuť se pohybovat nebo dokonce chodit. Ve 12 hod. nastoupily prudké kontrakce a bylo mi na zvracení. Začala jsem se pomalu choulit někam do toho nejhlubšího koutku svojí duše..teď jsem byla opravdu vděčná za tu chvilku modliteb, kdy jsem mohla doslova prožít ..že strach ustoupil pokoji a bolest pak radostnému očekávání. "Sestřičko", slyšela jsem jakoby z dálky svůj hlas "nezvládnu to sama..můžete mi poradit!" Moje sestřička-asistentka byla prima ženská. Žádná květina, ale dokázala přesně vytušit kde mám rezervy a kde mě psychicky podržet, díky její pomoci jsem mohla Andulku přivést na svět v euforii, přirozeně a ve velmi krátkém čase! Křičela o sto šest a byla nádherná, láska na první pohled. Čiperka jedna..hladová.

ANDULKO JSME ŠŤASTNÍ, ŽE TĚ MÁME SVĚŘENÝ DÁREČKU!