Sedmý den (6.)

Ráno je trochu šrumec. Oblíknout, umýt ..nasnídat, připravit věci do školičky. Venku je, už jako předešlé dva dny, zataženo. Jen sem a tam prokoukne sluníčko a zamává na nás svými ostrými, hřejivými paprsky. Přicházíme do kostela na shromáždění a hned u dveří nás čeká kamarád Dan. Ahóój..ahój pokřikují na sebe s Andulkou, skačou a přitom se stihnou objímat. Když je po všem, vezmou se za ruce a přidají se ke skupince dětí v kroužku, která "čeká" na požehnání do nedělky. Nesmí to trvat dlouho, děti pak ztrácí trpělivost. Nemůžou se dočkat až "strejda" prohrábne struny a bude se zpívat a tancovat :-). Dočkali se...někteří berou cingrlátka nebo malé praporky. Sama přivírám oči a nechám rozběhnout myšlenky k Bohu. Dnešní slovo (kázání) bylo o štědrosti. Každého hned napadnou peníze, ale nebylo to myšleno právě jen na ně :-). Je tu spousta dalších zdrojů, o které je možné se s blízkými dělit a mnohdy to bývá i těžší než u těch financí: čas, city, zkušenost, zájem... Hezké dopoledne, mohli jsme se zase vidět a pozdravit s tolika přáteli.

Hned po bohoslužbách nasedáme do auta a míříme na oslavu dědečkových narozenin. Kromě prarodičů a praprababičky na nás čeká huso-kachna se zelím a knedlíkem. Mňam! A samozřejmě výborný ovocný dort se spoustou malin, ostružin a jahod. Menu holkám chutná, takže je nemusím přemlouvat s dojídáním. Povídáme si a trochu unaveně se přesuneme do pracovny s ložnicí. Andulka laškuje s dědou v posteli. Majda mezitím jen tak vyšvihne jeden komín z kostek. Jsem překvapená jak zase vyspěla a s jakou zručností kostky skládá na sebe. Od rána je ale taky trochu unavená. Nemohla si totiž dát svojí dopolední chrupku. Nejlepší řešení v tuhle chvíli je: jí pořádně oblíknout a udrncat do bezvědomí. Podaří se mi to po dvouch hodinách ostré chůze (i do kopce). Výsledek, musím říct, nebyl až tak uspokojivý...spala půl hodiny. Ale aspoň jsem měla možnost si vysrsnout v klidu svojí kávu. Byla jsem ráda, že jsme zase všichni takhle pohromadě...