Překulím se a mžourám na Majdu, jak pohupuje vystrčenýma nohama z postýlky. Slyším jak říká.."tatatata, žrrrrr, mžžž, dzzzzz..", v okamžiku kdy zjistí, že nespím začne s mama mamama! To je jasný pokyn, abych vstala v co nejkratším intervalu a donesla flašku s mlíčkem. Překonávám všechny duševní a fyzické bariéry...a když se vracím se snídaní, odmění mě čtyřzubým úsměvem. Ještě na chvíli lehnu a pološeptem se 
modlím..a děkuji. Dneska nás nečeká nic mimořádného. Krom toho je navařeno, nemusím dopoledne nic honit a bude volněji na nějakou tu radost, povídání s Mírou nebo čtení s Andulkou. Nakonec jsme společně patlali modelínu. V jednu chvíli ale dostala Anička chuť vymodelovat snad všechny možné podoby hovínek.. bobků, počůraných a smradlavých bobků. 
Každý její nový nápad, který vyřkla pořádně nahlas, jí samotnou pobavil až k slzám. Musím dodat, že byla nakažlivá a smáli jsme se nakonec všichni, dóóst hrozný. Majda se mezitím vzbudila z dopoledního spánku a začali jsme s obědem. Nic zvláštního až na to, že se naše batole začíná stravovat samo. Je šikulka. Ale zrovna dneska 
byly těstoviny s omáčkou...no a to byla pro Máju docela honička, něco tak kluzkého dostat do pusy. Pro jistotu vše vysypala na stoleček, aby měla přehled. Důkladně prohnětla a rozdrobila na menší kusy...a začala s noblesou vybírat jednotlivé kousky.
Odpoledne bylo ve znamení zařizování a drobného nákupu...a nakonec hřiště. Byl to fajn den a kvetly šeříky.
Žádné komentáře:
Okomentovat