Moje noční můra (40.-48.)

...koncem března se mi stále vracela myšlenka na dědovu zahrádku. Vydatně pršelo i svítilo sluníčko. Snažila jsem se ve svých představách dopátrat, jak rychle se asi posouvají centimetry trávy, ostružiní nebo šípkových keřů. Jestli my se vůbec dostaneme k vrátkům? Vyrazili jsme tento týden. Sebou beru i kočárek, jeden nikdy neví :), šátek je samozřejmostí...proviant. Na místě nás pozorovali sousedé. Do tváří jsem jim neviděla, ale nedala bych nic za to, že se na ních objevil údiv. Nás pět se mezitím brodí tou junglí. Holky každou chvíli vypísknou nebo žadoní o poponesení...kosím kočárkem kopřivy i trní. Jsem natěšená, že se snad podaří dát přírodě dostatečně na frak, proto juchám nad každým metrem, kde se dá normálně projít. Z dálky žehnám sekačce, která ....zdá se mi, úplně na takovou spoušť není zvyklá..nevzdávej TO! Matýsek při tom všem usíná v kočárku. Chápu se hrábíí...tvořím malé kupky. Chvílemi odbíhám k srpu. Je neuvěřitelné za jak krátkou dobu se ostružiní podaří přerůst celou zahradu. Prima na tom všem je, že s námi na zahrádku dorazila i igelitka špekáčků. Jen co to bude možné...založíme ohýnek..mno a pomějem se. Práce trvala celé 3 hodiny. Bylo jasné, že se musíme zastavit ještě další den neb bylo třeba dožvejkat ještě pár ostrůvků...zbytek pak do čísta na čisto. Anglický trávníček to nebude...asi nikdy.  

 

Po tom všem se nám podařilo zapomenout na čas ...a sobotu považovat za pátek. Ještě, že nám přátelé z chalupy zavolali, kdy tedy dorazíme.  Rychle balíme..stálo to za to děti si báječně pohrály..celý den venku. Zde naši milí ....jako vzpomínka

Velká sláva :)

This free ecard generated with Smilebox

Šátkové bláznění 3.

Tentokrát provedené s německou přesností a hlavně s ohledem na správný tělesný vývoj miminka!

Všechno možné (30.-39.)

  

Bylo to rušných 10 dní. Šestinedělí uteklo jako nic..Míra se nám "vrátil" myšlenkami domů. Ukončil tříleté studium úspěšně..dokonce výborně! Měla jsem radost a dmula se, jako by to bylo moje další dítě :-). Oba se silami v koncích jsme trávili společné večery povídáním o tom, co nás v posledním půlroce potkalo.

Konečně se tátovi náruče dočkal i Matěj. Nejenom to...zasvětila jsem ho hned do nejnovějšího domácího trendu, vytvořila mu na břiše kapsu, kde se pěkně ponosil. Je to pořád stejné s naším nošencem. Nic podobného jsem doma neměla. Kdejaká alternativní maminka by byla nadšená...já v tom holt tu krásu musím někdy objevovat. S kočárkem vyrážím už jen v případech, kdy potřebuji přesunout nákup nebo věci na hřiště. Načinčaná postýlka vypadá nezabydleně...kolotoč, který by měl zaujmout jeho rozkoukané oko, ho moc nezajímá. Je spíš rád, když se zahřejem pod mojí peřinou..vnímá můj dech. Víc než hračky ho zajímají moje divný oči (brýle) nebo úsměv s bílou řadou čehosi, co ještě nemá :-O.

Láme moje choutky se odlepit. I když jednou ...už krapet v zoufalství, jsem si dovolila bleskový opušťák. Rychle se loučím mezi dveřmi, chystám se na kopec za domem. Stoupám pomalu. Mokrá tráva mi chladí nohy...je plná trojlístků. Myslím na ně vlastně i tady. Nahoře se můžu zastavit....poslouchám..napínám uši jestli mi Táta něco nepoví, jestli mě nepotěší, jestli se "nedotkne". Šustí jen vítr ...je cítit jemné mrholení. Rozhlížím se, jestli nezahlídnu duhu.. nic. Jen z parku slyším shodou okolností po různu procházející se rodiče, jak na svoje dítka křičí...poučují je..manipulují...jsou zoufalí..nebo naštvaní stejně jako právě před chvílí i já. "Vůbec nechápu jak jsi nám mohl něco tak vzácného svěřit" tiše pronesu. Dostávám jednoduchou "odpověď": mateřství je pokořující...nedá se zvládnout...musí se jím projít..tady je moje ruka..tak už pojď

Táta dneska frčí

 

 

...sama sobě a možným případným zájemcům :) chci připomenout Den našich milovaných tatínků. Je to už zítra 19.6.2011 !!

Jak to dnes nazvat..(29.)

...napadl mě jedině..den mezi výkaly? S Magdou jsem to vzala na vážno, a protože nás stejně i dnes čekal pobyt doma (áách jo) sebrala jsem jí plenku. Nejdříve používala toaletu příležitostně. Takže jsme s Andulkou každou chvíli šláply do nějaké té loužičky nebo louže. Mája zkusila i nočník. Jednou...to se do něj hojně vymočila, dostala nápad vysypat do té "tekutiny" minipuzzle, nechat to pěkně nasát a šup s tím na podlahu..mno nezapomněla to i rozetřít. Kladu si někdy otázku, jestli je takové čunisko, nebo má jen potřebu se originálně seberealizovat. Nevím..třeba o ní jednou uslyšíme. Moderní umění dnes možná až takové předsudky jako já nemá :). Odpoledne blýsklo na lepší časy. Zvedla jsem laťku. Magda dostala gaťky. Prvních několik padlo do prádla, ale nakonec se zadařilo.  Úspěch...já vůbec nemám chuť v něm ale zítra pokračovat, když počítám i Matýska, který si uleví každou chvíli...co z toho dne vlasntě zbyde?

...K obědu byla dědova kulajda. Miluju jí a tahle se obvzláště povedla!

Tak trochu marodi (28.)

...ráno nastoupila teplota. Panadol stíhal, takže se Andulce brzy ulevilo. Celý den jsme zůstali doma. Udělala jsem pohádkové orgie. Měla jsem relativně čas pro sebe. Kupodivu jsem ale byla z té tv produkce unavená víc, než z houpaček ...Jídlu jsme moc nedali. Andulka byla schopná pozřít jen ovoce a tekutiny. Majda si na ní "léčila" své pečovatelské geny. Hladila, pusinkovala....

 

 

Šátkové bláznění 2.

Dneska jsem si byla vyzvednout na poště šátek, vyprala ho ....ááá prošla na You Tube pár on-line úvazů. Vypadá to lehce, ale chce to grif. Myslela jsem, že si to budu pamatovat na poprvé...ale :) nepamatuji. Proto si pár těch co mě oslovily uložím tady. Kromě toho  ta druhá paní mi přípomíná mojí dobrou přítelkyni v USA..všechno to ještě podtrhuje její popis v angličtině.

U paní doktorky (27.)

Dneska se bazénky zprovoznit podařilo. Velká sláva. Padlo na ně celé dopoledne. Sluníčko už obstojně pálilo...proto mažeme, mažeme. Jsem ráda, že budou holky venku alespoň chvilku. Po obědě náš čeká u Matýska 6-nedělní...Andu 5letá kontrola+očkování. Musím říct, že jsme to tentokrát zvládly přepychově :). I když Matěj nezklamal...počůral při vážení co se dalo, Andulka pro změnu příjemně překvapila a pigárko přečkala statečně. Odpoledne už jen tak lenošíme s knížkou, pastelkami. Trochu nervózně čekám co nastane..jak přečkáme noc. Anička reaguje na očkovací látky silně. Jako miminko bojovala i o život. Nechalo to ve mně stopu...Pro jistotu kontroluji zásobu Panadolu, připravuji ručníky, aby se dalo rychle jednat. Horečka jí stoupá neúměrně rychle. Rychleji než vůbec stačí nastoupit účinky paracetamolu. Modlím se, věřím, že bude lépe!

 

Narozeninový červen (26.)

Ještě večer jsem nafoukla bazénky a v místním supermarketu koupila dětskou plachetnici. Ráno to na koupání nebylo...holky zklamané. Co teda provést jako náhradní program. Matýska balím do šátku, aby byly volné ruce. Zkusíme si dotvořit další měsíc v našem kalendáři...tedy červen. Andulka se pořád vyptává, kdy už už bude mít ty narozeniny. Dali jsme proto datum oslavy do kroužku. Dny, které uběhnou, přeškrtneme. Podle toho pozná, kdy dostane dárky :). Použili jsme tentokrát hlavně karton malovaný temperami. S dortem jsem trochu pomáhala, ale dárečky si Andu "zabalila" sama. Svíčky jsou ze zlatého tvrdého papíru...rozsvítily je pastely rozmazané prstem. Barvy byly všude po stole i na zemi. Holky tvoří celým tělem..nejraději bych je hodila do sprchy. Po polední pohádce se přesouváme na hřiště. Snažím se houpat součásně Majdu i Matěje v kočárku. Mám u toho legrační pocit..chvílemi se přistihnu, jak s kočárem místo pohupování jen trhaně házím do stran. Chce to cvik ...jako chobotnice se normální člověk nerodí.

Horké dny (25.)

Dnes jako včera...řekla bych ve zkratce. Vodohrátky na balkóně nadchly holky i tentokrát. Odpoledne plánujeme hřiště s Luckou. Jenže lijavec změnil plány a místo na písku končíme na navštěvě. Lucka mi připravila to skvělé Puccino z automatu. Tentokrát jsme se dostaly k fotografování. Jsme nadšenci. To bylo pěkné téma na povídání...:)

Léto...(24.)

Pračka za mě doprala prádlo... vklouznu na balkón, abych ho pověsila a "něco" mi říká, že už je čas na naše mini-bazénky. Sluníčko pálilo, zdálky byly slyšet zvony. Odbíjely půl desátou...čas, kdy se lidé seběhnou do kostela na nedělní bohoslužby. Kolem našeho domu to příjemně foukalo. Mám moc ráda zvuk větru..rozšuměl všechny stromy v našem okolí. Cítím se tak lehce, čistě ... Noc byla v rámci možností klidná. Každá hodinu spánku se počítá. Holky se přišly za mnou podívat. Mají chuť zůstat. Vůbec se jim nedivím. Vytáhneme z domova dětskou kuchyňku. Do kbelíků lijeme vodu....hrají si skoro většinu dopoledne. Největší trhák byla kolíčková polévka :).

Odpoledne musíme ještě využít krásného počasí. Pomalu se šouráme na hřiště. Lavičky už jsou vesměs obsazené. Nevadí..stejně se mi skoro nikdy nedaří posedět. Jsou tu často celé rodinky. Někdo sebou vzal tác s hrnky a ledovým čajem :-0, někdo další si jako osvěžení přinesl krabici zmrzliny. Uživám si to. Poletuji mezi trojlístkem a fotím..houpu, chytám na skluzavce. Někdy nestačím zabránit odřeným kolenům. Ale nic vážného to není... Magda má nejraději kolotoč. Malér hrozí, když zapomene, že se po výstupu neudrží na nohou.

 

 

Upomínka

 

 

 

...při ukládání jsem narychlo odchytla našeho tátu, aby mi krátce zapózoval :) s Matějem. Čas utíká..náš prťola se mění s každým týdnem. Ráda se pak vracím k prvním dnům, pusinkám ...pohlazením. Míra na tom není jinak.

 

 

 

Těžká víčka (23.)

...čekala jsem to. Věděla jsem, že to nebude vždycky jednoduché se probít dnem bez pocitu vyčerpání. Sbírala jsem síly na každou prkotinu. Byla jsem podrážděná ...a to se samozřejmě odrazilo ve všem. Matěj byl plačtivější, holky jakoby testovaly znovu moje hranice. Nevím o čem psát. Možná o tom, že nad naším hněvem by nemělo zapadat slunce. V tomhle ohledu jsem snad obstála. Poté co jsem k večeru už opravdu nevrle holky odstrkovala, okřikovala ...jsem se dokázala taky omluvit...projevit lítost, že takhle to není správně. Že jsem si vlastně  ulevila...ale špatně. Vzaly mě do party, obě se začaly lísat, uklidily si krásně pokojíček, aby mi udělaly radost. Matýsek večer znovu zabral v Andulčině náručí. Pak ho stačilo jen přenést do postýlky... 2:0 pro mě :). Dnešní fotky jsou divný. Mám z nich pocit, jakobych je snad ani nefotila já.

Ten tak voní (22.)

Ráno jsem mohla chvíli poležet. Máťa byl v klidu a hezky chrupkal. Holky si z předešlé noci odnesly nějaký ten restík...tudíž byly při chuti si přispat. Míra jim připravil snídani. Kolem poledního se loučíme pohledem a mlčky. Oba toho máme tzv. plné brejle. Termín zkoušek (státnice) se blíží resp.15.6. bude po všem. Napětí roste. Je tu přirozeně velká touha celou věc uzavřít úspěšně bez protahování do dalších termínů. Tak věřím...doufám...těším se na prázdniny. Den jsme prožili fajnově. Je tak pěkně, že se člověk snad ani nemůže trápit :)).

Odpoledne balíme, pádíme na hřiště, kde nás čekají dvě moc fajn tety ...tlupa na hraní a hlavně zmrzlina. Seznámit se s nějakou další místní maminkou není problém..všechny jsme tak trochu hladové po komunikaci. S žádnou jsem ale neměla chuť pěstovat kamarádství, pravidelné chození ven, výpomoc v hlídání dětiček apod. Pak jsem potkala Lucku. Sama mě vtáhla do řeči. Zdálo se mi, že se s námi cítí dobře. Představila mi svoje dvě holčičky...šestinedělní Verunku s 4 Kristýnkou. Nejvíc nás pobavilo zjištění, že bydlíme od sebe jen tři poschodí :-0. Je to pár týdnů, co mi Lucka představila Veroniku ze sousedního domu. V út jsme spolu venku "čekaly na bouřku". Pokukovali po našich rozdováděných drobečcích, bavily se....s oběma mi je prima, nasmějeme se ...vypustíme trochu té páry všedních starostí.

Dnešní ukládání byla idylka. Matýsek zaspal v kočárku tak tvrdě, že jsme měly my holky dostatek času i klidu na pokoupelovou masáž. Zvlášt Majda, která toho toliko ode mě neužila, se usmívala. Možná proto mladší kočička usnula hned u Krysáků. Ta starší si "naporoučela" brášku do postýlky. Tulili se ..."mamí ten tak voní". Máťa byl u Andulky moc spokojený. Krásně v teploučku vytuhl, že jsme ho jenom přesunuly do postýlky...mno a byl klid...1:0 pro mě :)  

Mami něco se mi zdálo (21.)

...hláška, která mi z této noci udělala trochu výcvikový tábor. Rozpaky nad tím, že už..už vychází sluníčko, nevěstí nic dobrého tj. ukazují na fakt, že jsem si mohla dopřát nepřerušený spánek nanejvýš v délce 1 hodiny. Matně si vzpomínám...střídavě se o mojí pozornost ucházely všechna má štěstíčka...Matýsek přirozeně hlady, holky na střídačku budily snoví bubáci. Co naplat utěšuji, dokrmuji. Přes den doběhly baterky úplně. Kvůli odpolední výpravě na hřiště jsem musela odvolat Míru ze studijního volna. Dvě hodiny padly na obstarání Matýska a úklid. I tak mi "samota" pomohla dát do pucu vnitřní přetlak, který vznikl ověřenou směsicí výbušnin..pulsující bolest hlavy, povyk pro nic za nic, únava. Večer byl přívětivější...utichl brzy :).

Poslední úpravy (20.)

...mého "pracovního koutku". Přebalovali jsme původně na pračce, ale začalo to mít mouchy, které se nedařily vychytat. Neústálé přenášení plenek, oblečení popř. dalších drobností. Co byl ale hlavní zádrhel, byl nedostatek místa. Někdy se to v koupelně zahustilo tak, že jsem při zbavování Matěje výkalů přišla o zbytky pohodlí ....možná i bezpečí. Začala jsem pátrat na netu... existuje něco jako miniatura přebalovacího pultu. Mám přesné míry. Každý centimetr hraje bohužel roli, aby ho bylo možné účelně postavit. Jako zázrak se objevil Sniglar stolek z Ikea. Sledovala jsem bazarové kousky. Podařilo se ho sehnat za neuvěřitelnou cenu :-0 450,- i s přebalovací podložkou, dvěma potahy a dovozem :). Někdy se cítím při podobném zařizovaní jako při skládání puzzle. I když se zdá, že kousek který držím právě v ruce bude to pravé...nepasuje kvůli nepatrnému rozdílu.