Jde to, ale dře to (111.-113.)

Spánkové resty z minulého týdne se dostavily naplno. Jsme moc ráda, že bez migrény popř. krčky. Jen únava...jedu tak na 50% a večer zalézám do peřin ..ne úplně brzy. Likviduji hromady prádla z prázdnin, ale daří se. Jen se sušením je to náročnější. Venku prší, je vlhko. Musím používat sušák. Zatím je umístěný v obýváku a tak si ve dveřích musíme dávat "přednost v jízdě" :-). Holky objevily pohádky..Toy Story a Zvonilku. Těším se až budu zase víc svižnější..a na zahrádku. Už bychom vyjeli posekat trávu, ale je pořád tak ..podzimně :-O. Léto uteklo pro mě tentokrát rychle. Poprvé mě zastihla lítost, že je pryč. Ale zkusím najít řešení, jak se na ty kratší dny připravit. Jinak...jsem velkým milovníkem podzimu. Je to vlastně moje oblíbené roční období... a je na co se těšit:

Malý velký zázrak

Jedná se o předčasně narozené miminko 27 t.t. (chlapeček z dvojčat). Byla diagnostikována smrt. Rodiče se společně s chlapečkem loučí ca 2hod., leží přímo na maminčině hrudníku..je mu vyprávěno, že má sestřičku, jaké má jméno a co všechno měli v plánu společně prožít..chlapec začal jevit známky života, ..otevřel oči. Doktoři byli v naprostém šoku. Je to strašný příběh s nádherným koncem..Hodně štěstí!!

Apalucha (103.-110.)

Budu psát jen úlomky. Bylo toho tolik. Tentokrát víc než dřív jsem pocítila, že většina z nás je buď v průběhu druhé mat. dovolené nebo v jejím konci. Některé už s odrostlejšími dětmi pokukují po práci. Máme pořád víc a víc starostí jak vyjít, jak rozvíjet děti, jak si na ně udělat čas..jak vůbec získat čas jen pro sebe a svého milého drahého. Mnohé z nás už několik let opravdu pořádně nespí nebo bojují s nevyzpytatelnou nemocí..a taky ..stárneme :-). Týden je dost dlouhá doba na to, aby došlo v takovém přetlaku po různu povykujících 11 hodných dětiček, k výměně názorů...chvíli mě to zabolelo, ale vyčistil se vzduch. Co mě podrželo, byl fakt, že i když došlo k citlivé diskusi, tak jsme se jedna druhé nevzdálily a nezhořkly. To považuji za dobré znamení :-).  Toť na úvod vše..

Program byl opravdu bohatý a stůl přetékal. Doslova jsme se předháněly v produkci dobrůtek. Na váhu jsem si zatím netroufla..:-). Lenky už druhým nebo třetím rokem připravily program pro děti. Takže jsme tu měli karneval v maskách, různé soutěže, bojovku, průvod s lampionem a tvořivou dílničku s foukacími fixami. Krom toho byl plný les hub. Stačilo vyjít na krátkou procházku a košík byl plný. Jinak ani v noci jsme nezahálely..tvořily jsme trička technikou-savo, mezitím upíjely drink, povídaly a světe div se, ujídaly chipsy, šunku, sýr.. abychom netrpěly hlady :-O. Pro Andu bylo zážitekem vcelku všechno..z Majdy to stěží vytáhnu, ale naprostým favoritem byl lampion. Byla to premiéra a moc si to užila.

 

Přípravy (102.)

Tak mě čeká s holkama další putování. Tentokrát to bude akce...celkem 6 mamin s 11 dětmi. Společně strávíme týden na chalupě  u Julie (Máchův kraj). Vzala nás "pod křídla" na první maturitní výjezd a dalších 16 let se nás ne a ne zbavit :D. Vídáme se i na jaře a na podzim. Jsou to sice jen víkendy, ale mají své kouzlo ..prostě jako za svobodna tj. bez drahých poloviček a dětí.

Finišuji s praním, žehlením apod. Dneska se u nás krátce zastavil Dany s tetou..děcka si to užili. K večeru jela Andulka k dědovi a babičce. To je moc prima, protože mám výhled na to v klidu zabalit. Krom toho je Anička nadšená,  po prarodičích se jí už docela stýskalo.

Klobouček (101.)

 

PS:Protože se už na nic dneska nezmůžu, tak jsem z naší dopolední zábavy s Andulkou udělala den do projektu 365 tj. blog je pro člověka nikoli obráceně :))

Milé návštěvy (100.)

Na výročí :) k nám dorazila prababi Alena a babi Lída. Venku bylo docela chladno a větrno. A protože holky mají rýmu, nechtěla jsem ryskovat další podchlazení, takže den jsme strávily v teple domova.  (dopíšu, ...smisel mi konsept :( a oči se klíží)

Goodbye má Máňo (99.)

To se takhle probudíte..den jako každý jiný. Za okny vydatně prší,  je vám tedy jasné, že toho dnes moc nepodniknete. A v tom vám zavolá kamarádka kadeřnice: "Tak jak si se rozhoupala s vláskama, já jen ..jedu teď pryč k rodičům, tak abychom to stihly!" Byla svědomitá až moc. Míra není zastáncem dlouhých vlasů. Nejvíc ho potěší krátké mikádo (bohužel bez ofiny..tím zatím nemohu sloužit, ale odrůstá) a mě se už konečky pohupovaly u pasu. Proto jsem mu jako projev náklonosti chtěla věnovat k narozeninám i svůj ustřižený copan. Ani já si nezakládám na poletujícím vlasozávoji, spíš tu převládla chuť vyzkoušet něco jiného a trochu lenora pravidelně docházet na údržbu :). Netrvalo to ani 30min a Zláťa byla za dveřmi. Necítila jsem nic, jen úlevu. Ke konci jsme se dopracovaly po dvouch hodinách. "Je toho jak za 4 hlavy", prohlašuje moje "designérka".  No taky už jsem se těšila na konec..teď si snad budu muset změnit profilovou fotku, je ze mě "jiný" člověk.

Na zkoušku (98.)

Dopoledne probíhalo klasicky. Táta nás zaskočil těsně před obědem, plánované školení se nekonalo. Viděla jsem, že je unavený po včerejším výkonu...a tak jsem přišla s ideou odvozu naší smečky+já na zahrádku. Autem je to opravdu za humny. Stačilo pobalit pár věcí :)) (Míra se ptal jestli jedeme zase někam na dovolenou..) a vyrazit. Jak..to popsat? Zkouška..nervů, sil, odvahy, mého optimismu.. Zázemí v chatce výborné, jen trochu o malér pro rok a půl staré batole. Pro jistotu hned zavírám dveře. Po včerejším slejváku bylo všude bláto a do toho suchá tráva a zbytky nasekaného ostružiní..celkový dojem, trochu jako na hnojišti. V první fázi sbíráme s holkama jabka, švestky do kyblíku...snažíme se pohrabat zbytky po sekání. Zbytky?..no byla toho ještě pořádná hromada.  Holky střídavě propadaly panice co podnikat, kňourání a fňukání až až. Zvláštní ..při tom všem jsem byla stejně nakonec ráda, že jsme tu byli. Tak čekám...až se to tu trochu zazelená, Bůh s námi :), bez Něho nic živého neroste.

 

Jungle ustupuje

Tak "cestičku k domovu" už bychom měli :-). Kluci dneska vyhrnuli rukávy a celých 6 hodin kosili a kosili. Míra měl od ostružiní popíchané ruce až k loktům. Pergola celkem vykoukla. Trávník byl samý drn. Děda spekuluje zdali s prodejem nepočkat, byl by rád kdyby zahrádka ožila a zůstala v rodině..my se dohadujeme nakolik jsme schopní se o ní starat. Odhad mizerný:.. Míra se děsí mých projektů a rolničina není jeho koníčkem. Jenže já nějak cítím v kostech, že nás to možná stmelí. Minimálně děda bude mít o čem přemýšlet:) . Ráda bych ho zapojila..je přeci jenom sám. Poslední dobou často už jenom vzpomínal...a to mi přišlo líto. A pak sama jsem svědkem jak naší prababi činnost drží nad vodou..ještě prořezává stromy holka jedna. Tak jsem zvědavá jak to dopadne. A nemůžu se dočkat na první sekání trávy... to bude rána, až mi ty růžový brejle spadnou :-O. PS: fotky jsou z mobilu

 

Malé ženy za pultem (97.)

Hned po ránu mě probudilo markování rajčat..slyším Andulku jak vážně prohlašuje: "a ještě dvě kukuřice, budete platit kartou?" Zvědavě nakouknu. Jsem vítaná "kořist"..teda vlastně zákazník. Majda se přidává a přirozeně se snaží zjistit, co z toho barevného plastu by bylo k zakousnutí. Hmm nic moc..nevadí..vnucuje mi alespoň brokolici, nechám se přemluvit. Stojí jen moc penízků :).

Pozdrav z Kraje (89.-96.)

Týden to byl nádherný. Počasí vyšlo..ani vedro ani zataženo. Ideální na výlety do okolí (česká kanada). Protože jsme nebyli sami, ale s dalšími 30 lidmi z církve a jejich minimálně 30 dětmi :), bylo rušno a veselo. Tvořily se různé skupiny vesměs podle programu tj. věku dětí. Co je na hromadné akci pokořující, je fakt, že skoro nikdy nedostojíte svým představám. Jak teda nevzdat kamaráčoft a zároveň si užít. Snažila jsem se tomu "přijít na kloub" a došla jsem k závěru..držet se hrubého plánu, soustředit se na teď a nebloumat v myšlenkách, jestli si po prohlídce zámku ještě stačím koupit zmrzlinu nebo alespoň ty zlevněné boty z obchodu vedle smíšeného zboží. Fungovalo to! Co se ubytování týče..byli jsme moc spokojeni. Perfektní zázemí pro grilung, dětské hřiště..klouzačky, houpačky..atd. + hojně využívaná trampolína, která hned druhý den po našem náporu rupla. Ale hodný pan udržbář tyčku svařil ..takže se dalo hopsat dál. S Majdou a Andu se kdovíjaké pochody dělat nedaly, takže podnikáme jen několika kilometrové pochůzky. Podařilo se nám jet parním vláčkem (úzkokolejka) do Bystřice, okouknout jak vypadalo pohraniční opevnění-bunkry pro účely mobilizace za 2.svět. války, hrad Landštejn, Aquapark a Penny Market v Jin.Hr..

 

Tvarohové ovocné knedlíky

Postup na knedlíky ze serveru recepty.cz se mi osvědčil natolik, že ho už nechci opakovaně vyhledávat a vzpomínat, kde jsem ho vlastně jen četla..

Ingredience: 250g tvarohu (v kostce), 50 g másla nebo Hery, 1 celé vejce, špetka soli a polohrubá mouka dle potřeby, ovoce (nejčastěji jahody, meruńky, borůvky, u nás hlavně švestky, dobrá jsou i jablka a hrušky - kousky), tvaroh nebo mletý mák s cukrem na posypání, máslo na polití
(obvykle dělám pro 4 lidi ze dvou dávek ca 26ks).

Křídla (88.)

Dneska bych je potřebovala :). Od rána je to samé žehlení, skládání komínků..úklid, zařizovaní a nákup posledních drobností. Všechno se snáší líp díky počasí, ale na druhou stranu to vypadá, že nám výlet proprší. Nevadí... přibalím pogumované kalhoty, pláštěnky. Jde o to nedostat se do situace, kdy bychom nemohly vyběhnout ven. Při nákupech jsem si mohla doplnit šatník o dvě vietnamská trička neznámého původu a outdoorové kalhoty značky (a to mě vážně pobavilo) NEVEREST. Cena příznivá, kvalita ...to se uvidí. Ale mám radost, kalhoty zálesáckého typu mi vážně chyběly a všude v džínách..nebylo to zkrátka ono.

Den, který rychle utekl (87.)

Uteklo to jako nic. Je večer. Nejenom že mám na ohlédnutí jen pár minut..ale k tomu všemu ještě  okno. Co mě dneska potěšilo, byla možnost získat krásný dřevěný obchůdek se zeleninou + vybavení. Příští týden si ho pojedeme vyzvednout... Holky z něj budou mít radost. Moc přeju rodince, která nám ho zapůjčila na neurčito, a která se kvůli stěhování za velkou louži musela vzdát mnoha takových pěkných věcí (pro děti to určitě bude rána), aby se měla lépe než si dokáže představit ..a děcka získali brzo nové "kamarády" na hraní.

Přirostl mi k srdci (86.)

Nikdy bych nečekala, že mi blog přiroste k srdci. Že se k němu budu večer tak ráda vracet, že se budu ráda probírat uplynulými dny a vzpomínat. Už vůbec mě nenapadlo, že se budu těšit na své blog přátele ..užívat si jejich drobné radosti, výlety..soucítit s jejich strastmi, čekat na jejich radu..reakci ..komentář. Nečekala jsem, že si ho bude užívat i Míra ..netknutý internetovou komunikací :) a s chutí dočítat. Chci poděkovat všem za milá slova. V částečné izolaci ženy na MD, jste mým dalším oknem do světa..., prostě nezblbnu a nezblbnu :-).

Dneska bych se ráda vrátila ke knížce The Schack (Knižní klub), kterou jsem dočetla ca. před čtvrt rokem. Nejsem recenzista nebo kritik, proto si za sebe nic podobného netroufnu nabídnout. Ale připojuji stručný popis a pozvání..."vemte jí sebou na prázdniny, nebudete litovat"

O čem tedy je..alespoň v krátkosti: Missy, nejmladší dcera Mackenzieho Allena Phillipse, je unesena během rodinného výletu a důkazy o tom, že byla pravděpodobně zavražděna, se najdou v opuštěné chatrči uprostřed oregonské divočiny. O několik let později obdrží Mack, utápějící se v nejhlubší beznaději, podivný vzkaz, který vypadá, jako by byl od Boha, a ve kterém ho pisatel zve na víkend do chatrče. Přestože Mackovi jeho vlastní počínání připadá nanejvýš pošetilé, vrací se jednoho zimního odpoledne na toto místo, aby znovu vkročil do samého středu svých nejtemnějších nočních můr. To, co tam najde, navždy změní jeho život. Je téměř neskutečné, že se kniha, kterou si její autor původně vytiskl sám pouze v několika kopiích pro svou rodinu a své nejbližší přátele, stala bestsellerem deníku New York Times, přeloženým do 35 jazyků. Chatrč oslovila miliony čtenářů svérázným, ale srozumitelným obrazem Boha, soucitného tváří v tvář velkému zlu. Na mnohé z nich zapůsobil Velký smutek hlavní postavy, to strašlivé břemeno, které často doprovází těžkou ztrátu a je tak běžnou součástí lidského údělu, že nás to nutí se ptát: Kde je Bůh, když ho nejvíce potřebujeme? A kdo vlastně je Bůh? ...možné koupit ZDE

Pršání (85.)

..aneb den rozpoluplných zážitků. Kolem půl desáté s Andu putujeme přes zelené kopečky (po ranním dešti se krásně vybarvily) do mateřského centra. Budeme se učit háčkovaný šperk. Trochu mám obavy z toho jak to dopadne, minule byla Anndulka docela rozmrzelá..nejspíš proto, že žádné z děcek neznala a kluci byli ..prostě kluci. Ze začátku trochu kňourala a vztahovala ručičky jako Mája, když chce pochovat. Kupujeme nějakou tu dobrotu na zlepšení nálady. Zdá se, že už si trochu zvykla. Jejím objevem byl rok a půl starý (tj. ve věku Majdy) Matýsek. To by mě ani ve snu nenapadlo..byla jsem dojatá s jakou láskou si s ním hraje. Matýsek bydlí v našem domě rovnou pod námi. Občas nás budí ráno svým povykem, ale jinak o nich nevíme. S jeho maminkou hodíme slovo. Diplomaticky zjišťuji jak je to s naším hlukem u nich..prý nic..uff, jsem docela ráda. Maminky už dorazily všechny. Takže začínáme. Lucka nám dává vybrat z připraveného mat.. Pod dojmem léta volím tyrkysové korálky s měděným drátkem...navlíkáme, klábosíme, háčkujeme. Moc mě to baví. Technika není náročná...takže mi začne pracovat fantazie, jaké další kombinace korálků bych mohla použít. Vracíme se kolem jedné hodiny. Doma nás čeká táta s Majdou a oběd :). Odpoledne vydatně prší. Holky všechno sledují za oknem, které sem tam olíznou..potlapkají atd. JOJO to je ta druhá strana mince dneška. Nějak se mnou zacloumala beznaděj ..jestli se u nás doma bude dát někdy normálně uklidit? Než se ohlídnu ..je Mája na stole kříčí papíííí a rozmatlává brkaši po stole, Andulka se připojuje se slovy "mami, Mája mě to naučila" grrr, když je odklidím ze stolu..přesunou se potichu do ložnice, kde se zase prozměnu začne "zahradničit"..to že hlína je až v manželské posteli pominu. Možná máte dojem, že holky nehlídám..sleduji TV nebo čtu knížku..nene tohle naše komando stihne během 10 min., kdy jim nevěnujete min. 80% pozornost :). Začínám se bát stavu, že mojí noční můrou bude nečekaná návštěva :-OO. Bůh mě vidí ..říkám si a "vysílám signály". Naplno se zakousnu do toho, že i kdyby..i kdyby to tu vypadalo jak..nenapadá mě kde, tak se nechci trápit pro takovou hloupost. Jakobych mohla zahlídnout naději. Když se večer modlíme před spaním..mám už na jazyku nefalšovaný vděk. Je to úleva ..., když vám Přítel vezme břemeno!