hups na kolena

Máťa se do toho opřel a dnes poprvé se pohupoval na kolenou. Vypadal hned jinak. Obličej se mu rozzářil novým pohledem na svět.

Všimli si toho pochopitelně i sestřičky :). Ukazovaly mu jak na to, skandujíc do toho..estě estě.

Magdalénka si začíná knížky prohlížet s citem. Přestala je cucat, stříhat, trhat..vybarvovat.

šaškování...

Zakopaný pes

Všechny flaštičky jsme vysosly až na dno. Léčba úspěšná..nekašleme, nerýmujeme. U mě to proběhlo bez atb. pouze s chutným sirupem, o kterém jsem tu už psala. Dny se krátí. Čím dál víc jsem nucená fotit s bleskem..a v interiéru...dokumentace nic moc. Sleduji Matěje přes objektiv fotoaparátu. Hlavou mi běží, že ta jeho podoba "nepatří nikomu". Tenhle pocit mám od jeho narození. Chytám jekési známé záblesky. Vykouknu za hledáčkem. Zadíváme se na sebe. Matěj nadhodí svůj šibalský úsměv. Po chvilce si všimnu anglického nápisu na tričku "dad and mum that is me". Tady bude možná zakopán ten pes :)!

Londýnská mlha a lenošení

Páteční ráno..bylo bílé, nebylo vidět ani na ulici. Mlha hustá, že by se dala krájet. Andu popotahuje a vypadá nemocně. Volám do školky, že nedorazíme. Uvaříme si konvici horkého čaje s citrónem. Vůbec mi nevadí, že se nebudeme hnát mrazivým ránem..užijeme si to. Budeme si kreslit, povídat ..lenošit, jíst dobrůtky a koukat na pohádky. Matěj spokojeně podřimuje v šátku, ale zdaleka v něm netráví tolik času jako v prvních měsících. Je rád za roztaženou deku ..chrástítka, super barevného dinosaura. Je to příjemná změna. Z 12 hodin nošení jsme se dostali na rozumné 4 hodiny denně.

 

Nejvíc frčí dřevěný panák. Byl to i Madlenčin favorit :). Má toho chudák za sebou docela dost.

           

Andulka začíná opisovat slova. Do čtení a psání se hrne samospádem. Kreslí trochu jinak než jsem byla zvyklá. Tvoří koláže..tvary..písmena. Postavu maluje s krkem, tělem i přibližně dlouhými končetinami. Madlenka obstojně vybarvuje. Snaží se dodržet obrysy a nepřetahovat.

Anni jako miminko ležela na dece sama v záplavě hraček. Madlenka se muchlovala s Andu a zdaleka se jí tolik cingrlátek na hrací plochu nevešlo. Matěj obvykle končí jen s jedinou hračkou sevřenou v ruce. Zbytek místa vyplní jeho sestřičky. Koulí se od jedné k druhé, cucá jim triko nebo tepláky..mezitím dostane nějakou tu pusu..pohlazení...a vlastně se vůbec nemá špatně.

 

          

Majda měla velkou touhu zkusit moje brýle. Bylo možné jí vysvětlit, že je nosí špatně? Ne! Je tak příšerně tvrdohlavá ...a zábavná!

Ruce..ručičky (105.-107.)

Matýs se v šátku rád ponosí, ale k mému překvapení ho miluje i na jiné způsoby. Jeden z nich je ..rochnit se. Sem tam ho zamotám..on ho ručičkama přetahuje přes hlavu, cucá..doslova se s ním mazlí. Je pravda, že je cítit našimi společnými vůněmi :-)) včetně těch mlíčkových. Kromě toho je hezky měkkoučký. Prostě žúžo labúžo. Při obvyklém relaxu se častno soustředí na svoje ručičky. Zkoumá bedlivě každý prstík. Snaží se cíleně uchopovat. Má rád když mu něco dokola podávám. Hodně legrační je jeho zatím marná snaha o samoobsluhu při dávání dudlíku.

V péči sestřiček (104.)

Krásné ráno. Sluníčko nám vymalovalo všechny pokoje. Holky nevstaly zadkem napřed. S bráškou se chtějí muchlat čím dál častěji. Je to vzájemné. Situace ve smečce se hodně mění. Matěj dělá velké skoky. Jeho obličej už není jen o nepřitomném pohledu novorozence, ale šibalský kukuč, úsměv ..některé kousky klidně zopakuje, jen když vzbudí pozitivní reakci. Začíná brát věci do rukou. Má zájem si všechno ocucat, okouknout. Majda ušla taky kus cesty. Zvykla si na manipulaci s miminkem, není už tak "hysterická". Umí se jemně dotýkat..prostě mi dělá radost. Andulka se  jasně vyprofilovala do vedoucí tlupy, musím jí krotit, aby se z ní nestal komandant...nejlépe činnosti. Proto jsem vyzkoušela (povzbuzena komentíky viz. Můžu ti pomoci ..mami (99.) pár "triků"..plníme spolu myčku, pračku..a zase vyndaváme, zapínáme..rovnáme ponožky. Je to super, vidim jak se dme pýchou :-))), ale tak nějak zdravě. Má jednoduše dobrý pocit, že je užitečná.

Všechno možné (30.-39.)

  

Bylo to rušných 10 dní. Šestinedělí uteklo jako nic..Míra se nám "vrátil" myšlenkami domů. Ukončil tříleté studium úspěšně..dokonce výborně! Měla jsem radost a dmula se, jako by to bylo moje další dítě :-). Oba se silami v koncích jsme trávili společné večery povídáním o tom, co nás v posledním půlroce potkalo.

Konečně se tátovi náruče dočkal i Matěj. Nejenom to...zasvětila jsem ho hned do nejnovějšího domácího trendu, vytvořila mu na břiše kapsu, kde se pěkně ponosil. Je to pořád stejné s naším nošencem. Nic podobného jsem doma neměla. Kdejaká alternativní maminka by byla nadšená...já v tom holt tu krásu musím někdy objevovat. S kočárkem vyrážím už jen v případech, kdy potřebuji přesunout nákup nebo věci na hřiště. Načinčaná postýlka vypadá nezabydleně...kolotoč, který by měl zaujmout jeho rozkoukané oko, ho moc nezajímá. Je spíš rád, když se zahřejem pod mojí peřinou..vnímá můj dech. Víc než hračky ho zajímají moje divný oči (brýle) nebo úsměv s bílou řadou čehosi, co ještě nemá :-O.

Láme moje choutky se odlepit. I když jednou ...už krapet v zoufalství, jsem si dovolila bleskový opušťák. Rychle se loučím mezi dveřmi, chystám se na kopec za domem. Stoupám pomalu. Mokrá tráva mi chladí nohy...je plná trojlístků. Myslím na ně vlastně i tady. Nahoře se můžu zastavit....poslouchám..napínám uši jestli mi Táta něco nepoví, jestli mě nepotěší, jestli se "nedotkne". Šustí jen vítr ...je cítit jemné mrholení. Rozhlížím se, jestli nezahlídnu duhu.. nic. Jen z parku slyším shodou okolností po různu procházející se rodiče, jak na svoje dítka křičí...poučují je..manipulují...jsou zoufalí..nebo naštvaní stejně jako právě před chvílí i já. "Vůbec nechápu jak jsi nám mohl něco tak vzácného svěřit" tiše pronesu. Dostávám jednoduchou "odpověď": mateřství je pokořující...nedá se zvládnout...musí se jím projít..tady je moje ruka..tak už pojď

Upomínka

 

 

 

...při ukládání jsem narychlo odchytla našeho tátu, aby mi krátce zapózoval :) s Matějem. Čas utíká..náš prťola se mění s každým týdnem. Ráda se pak vracím k prvním dnům, pusinkám ...pohlazením. Míra na tom není jinak.

 

 

 

Klokanice (18.)

Dneska už bylo lépe...hlavně na duši. Musela jsem se  poprat s realitou, že Matěj je maman. Nejspíš "pochopil", že pokud nebude v bezprostřední blízkosti, hrozí mu místo někde na chvostu smečky...a to on by nerad. Přestala jsem se litovat ...hledat překážky. Říkám si holka, mohlo by být hůř..mnohem hůř, nemusel by se dát utišit vůbec. Uzlíček by se pak kroutil v náručí...nemělo by to konce. Změna došla brzy. Šátkování si užívám (Jestli to takhle půjde dál, budu muset pořídit něco jako Manducu). Jsme tzv. tělo na tělo. Večer už nechci zasvětit jen snaze se ho co nejrychleji "zbavit", abych si mohla jít po svých popř. nastoupit druhou směnu. Když potemní všechna světýlka, stulíme se k sobě pod peřinu a je nám hej :). Holkám jsem se naše společné spinkání snažila vysvětlit, tak doufám, že jim to nebude líto. Fotka je z webkamery, pořízená před psaním blogu....mám prdu nechci se moc ukazovat tj. času na sebe málo..kg hodně.

Kruh (17.)

Matěj se proječel (s mírnými pauzami) ze včerejšího do dnešního večera. Trochu mi to cuchá nervy, ale nedá se nic dělat ..než zatnout zuby...počkat až všechno přejde. Ke všemu mě bere hlava z nevyspání. Je to mazec. Jediné místo, kde je potichu je šátek. Nosit nejde ale pokaždé. A pak začínám být zmatená jestli, je to bekot z hladu..plíny nebo prdíky. Zkrátka se točíme v kruhu, mno a je mi z toho ouvej.

Ranní chvilky u postýlky (13.)

Některé dny jsou lehčí..některé tzv. dřou. Tohle byl jeden z těch těžších. Svoje dělá moje únava a neústálá přítomnost požadavků ať už v pláči nebo jen tak ...Jsem vděčná, když i přes studijní nasazení Míra pomůže. Nemusím pak s holkama vstávat kolem šesté, kdy už je krásně vidět a venku to vypadá na pravé poledne, ale můžu dospat do 8 nebo i 9 hodin. O klidu se moc mluvit nedá, avšak každá vodorovná poloha na mě působí blahodárně. Udělala jsem pár snímků z dnešního vstávání. Matěj začíná reagovat na "návštěvy". Otáčí hlavičkou. Široce otevírá oči. Má je tak legračně velké. Do oken nám svítí..hřeje sluníčko, proto ty krátké rukávky....nahé zadečky. Mája celé dopoledne zkouší chodit na nočník. Jde jí to celkem obstojně. Ale taky se zapomene. Tentokrát to odnesla sedačka :-O. Odpoledne byla zátěžová zkouška. Obě neposluchy mě vytočily do běla. Zábava spočívala v tom, že mi záměrně budily mrňouse (bouchání do dveří, kde pochopitelně tuhnul, houkání na imaginární trumpetu za těmi stejnými dveřmi..nebudu to psát všechno, byl by to seznam...jsou vynalézavé) Skončilo to plácancem-štípancem. To koukaly!! Protože jsem se ale dlouho snažila vysvětlovat..a děvčátka dobře věděla, co je špatně, fňukání bylo o dost kratší než jindy...a dokonce šly do sebe resp. Andulka. Majda si pak v závěsu snažila taky vylepšit reputaci. Tyhle dohady mě ničí.. a trvá mi nějakou tu chvíli je setřást. Večer "zjišťuji" jestli mě ještě mají rády :)). Je to dobrý, dostala jsem pusu.    

Látkujeme (12.)

Matýskovi se vyloupl krásný pupíček :). Bylo to s ním na etapy. Pahýlek nám odpadl hned po týdnu, ale ukázalo se, že ještě není vše zahojené. Pupík špinil. Chvílemi i slabě zakrvácel. Proto bylo potřeba jednorázové plenky v pase dostatečně ohnout, aby jejich lem znovu ranku nedráždil. Ode dneška je problém pryč. Najíždíme  tedy směle na látkovky. Žehlit je už nebudu. Nejsou síly, tak jenom skládám a vzpomínám, jak jsem se k nim vůbec dostala. Jojo ...bohužel nebylo to ekologické smýšlení, ale obyčejný dopal. V Albertu tenkrát zdražili mnou kupované pleny. Kromě toho ještě ubrali na materiálu. Člověk tak otočil balíček zdaleka rychleji. Neměla jsem chuť hlídat slevy nebo akce v supermarketech...neustále se nechat vláčet výhodnými mega-packy. Chtěla jsem být najednou....nezávislá? Kolem mě ještě v té době na látkovkách nikdo nebyl. Zadala jsem "téma" do Google. Vylítla na mě nabídka různých plenkových sérií...firem. Mno rychle jsem pochopila, že i tu funguje business. Dávám  dohromady ještě mojí výbavičku...dokupuji dalších 40 ks, aby se to dalo nějak rozumně otočit. Objevuji kalhotky Bambino Mio. A je tu po kupě moje první sada. Prdí do ní, s mírnými úpravami, už třetí dítko. Pravda ty kousky po mně se vesměs rozpadly, ale ušetřily nějakou tu korunu. Jestli se něčeho možná nebudu zbavovat, budou to právě pleny...třeba je holky jednou rádi vezmou, až budou mít chuť se vykašlat na technický pokrok za klouzavou cenu.

Bačkůrky (9.)

 

...a la tygr pro Matěje od Aleny. Hned jsem je vyprala a už je nosíme. Holkám se moc líbí. Pořád chtějí hladit bráškovy nožičky. Jinak po rušné noci bych mohla opět spát i ve stoje. Něco na těch klučičích prdících bude. Maty se kroutil i přes den..plynule přešel i do večerních hodin. Začínám sledovat jaké intervaly máme v kojení, abychom se popřípadě srovnali, protože i u holek jsem měla zkušenost, že se přepíjely...kolika pak nabírala na síle. Ve zkratce řečeno přelétala jsem dnes mezi postýlkou a ..tu jsem přečetla pohádku, dokreslila obrázek. Oběd na nás čekal hotový v ledničce. Odpoledne jsme se vykulili znovu na sluníčko. I když je společná výprava nesnadná..vyčerpávající záležitost, mám venčení ráda. Obvykle se mi podaří nějak nově nadechnout, "zasnít :)"...pak jde všechno o něco lehčeji.

Zjistila jsem, že mám dva velké pomocníky, bez kterých by mi v těchto dnech bylo ouvej...mimišátek, skate ke kočárku. Bez prvního bych neudělala snad vůbec nic, bez stupátka jsme popojížděli první týdny. Bylo to otřesný. Majda se oprávněně vlekla. Je přeci jenom mrňous, který běžně popojíždí v golfkách. Jinak na zítřek chystám jahelník. Po několika masových obědech se na něj fakt klepu.

Matýskovi kyčle a tak.. (7.)

Včera se u nás zastavila dcera paní Dubské. Bylo to jen takové přátelské pozdravení mezi dveřmi. Přinesla holkám pár drobností..Karafiátovi Broučky a set na výrobu bižuterie s názvem "Udělej si svou květinu". Andulce jsem slíbila, že to prubneme hned zítra tj. dneska :). Moc klidu jsme si u toho neužily. Matýsek pobrekával. Majda měla jednu ze svých slabých chvilek. Ale co člověk nadělá, slib je slib. Nakonec se to povedlo. Anička navlíkala korálky snad poprvé. Zvládala to bez problému, přestože byly pidi. Odpoledne nás čekala kontrola kyčlí. Jeli jsme jako trio..tušila jsem, že by to mohla být akce kulový blesk. Začalo to hned, co jsme vykročili z domu. Skate ke kočárku, na který jsem vsázela rychlou přepravu Majdy, nebyl dobře upevněný. Při nástupu okamžitě shodil brzdu ...kočár zastavil. Holky vydržely závodit až ke středisku. Došli jsme tedy na čas. Nicméně čekárna praskala ve švech. Zjistila jsem, že všichni jsou objednáni na 16 hod :-O...a my dorazili, zdálo se, mezi posledními. Kolem mě maminky většinou s jedním dítkem v doprovodu tatínka, kamarádky..babičky. Soustředěně poponášely miminka, úkolovaly doprovod ...pomrkávaly po mně, jak se snažím udržet holky v klidu flaškou pití...zacpat jim pusu hromadou nakrájených jablek. Konečně!! Jsme na řadě. Naháním všechny do ordinacel. Majda se nenápadně posadí vedle stolu s počítačem. V nestřežených chvilkách pak projíždí svými prstíčky klávesnici. Anička uklidňuje Matýska, že tohle vyšetření fakt bolet nebude. Jenže Matějovi je to jedno. Ječí, jelikož mu je zase zima...a vůbec proč mu ten pán tak kroutí nohama. Ve finále všem ukáže svůj parádní obstřik (čůrání za hlavu) .. totálně se poprdí. Holky propuknou v řehot. Omluvně se dívám na sestřičku. Naštěstí je chápavá. Místo kyselého obličeje mi věnuje štos buničiny.  Prima odpoledne na hřišti holky pěkně utahalo. Ukládání se povedlo...já se tááák těším na pec. Dobrou.

Šest neděl (364.-365., 1.-3.)

...takhle nějak vypadá očima Andu můj kolotoč. Obrázek family byl tvořen "na zakázku" do hodiny Aj . Ještě před týdnem, kdy měl být původně hotov, by místo Matěje stačila o něco baculatější maminka.

A jak se to doma seběhlo po návratu z porodnice. Mno žádná idyla to nebyla. Husto bylo tak, že by se dalo krájet. V holkách plně propukl nakupený stres z odloučení (hlavně u Máji, bylo to poprvé) i očekávání nového člena. Každá moje korekce vzbudila ohromnou vlnu vzteku a slz. Snad jen Matěj neprotestoval. Byl utahaný přesunem domů. Hned po pár hodinách jsem pochopila, že naši smečku budu muset dávat dohromady jinak než tomu bylo u Andulky s Májou. Rok je u batolete ohromný skok. Mezitím co Anička (3 roky) už nabrala rozoumek a byla k Majdě ohleduplná ...tj. nechala si říct. Madlenka je snůška všeho možného.....od jemných pusinek až k drtivému objetí nebo strkání prstíčků do fontanely (k tomu nedošlo, ale bylo vidět, že by mohlo). Tím se věc trochu komplikuje. Proto se snažím využít čas, kdy zůstaneme s Andulkou sami. Matýska si alespoň pochová, očuchá :).

Jak to jde v noci. Dá se to přežít. Trpíme na prdíky. Kojíme zhruba po dvou hodinách. Někdy mám pocit, že nezahmouřím oko a při noční manipulaci s mimčem to vezmu  občas hlavou o trámy našeho patra. V prvních dvou týdnech jsme tu měly velkou posilu v babičce a dědovi. Babička zaskakovala druhé ruce a děda posílal proviant, abychom měly čas na sebe navzájem a nemusely se zdržovat vařením oběda. Děda vaří skvěle, takže jsme se neměli vůbec špatně :). Krom toho to byly nádherné dny plné sluníčka. Holky rychle chytly zdravou barvičku, Matýsek jí měl díky slabé žloutence neustále. Den ze dne jsem se cítila víc jako doma. Holky se zklidnily. Nastavily se hranice co se může...nesmí, zajel se nový režim pro tříčlennou smečku. No a když  nám babííí (jak říká Majda) dala pápá, bylo mnohem snažší den s prťaty zvládnout.

A jak je tomu se mnou. Psychicky i fyzicky fit. Jediné co pociťuji čas od času je, že moje orgány nebo kosti zaujímají původní pozici :))..a to občas zaskřípe...zabolí..nejsem zkrátka nejmladší maminka. Konečně se mi podařilo umýt okna, taky se chystám na vylepšení balkónu. Minimálně bych ho chtěla toto léto vymalovat a zútulnit nevkusně prosklený předěl se sousedy.

Jinak hojně využívám internetu k všerůzným bazarovým nákupům. Nakupovat z domova je pro člověka, který nemá rád shoping, super věc...prostě zadáte co chcete a nemusíte utrácet čas šmejděním po obchodech. Ne opravdu mi to teď pomohlo. Po návratu z porodnice na mě čekal kojící polštář. Příští týden dorazí skate ke kočárku. Majda se někdy nesnesitelně vleče...a tohle pro ní možná bude vítaný způsob dopravy.

 

 

 

 

 

 

muž mnoha tváří ....

Matěj (354.-363.)

Ráno 30.4. je jako všechna ostatní...kulím se z naší pícky. Poslíčky už řádím k běžným těhotenským potížím. Holky si hrají v pokojíku, připravujeme snídani, když najednou...musím konstatovat změnu. Mátěj se nejspíš klube ven. Pokaždé nás to zaskočí. Z probíhajícího očekávání se stane konkrétní datum. Vzrušení z příchodu miminka se stupňuje. Holky raději, než si je vyzvedne babička, posíláme k Sally a Markovi. Balím pár drobností a nasedáme do auta. Do porodnice přijíždíme kolem 10.30 hod. Paní doktorka už mě nechce pustit domů. Přesouváme se proto na přípravnu. Všechno je tu pro mě důvěrně známé. Mají tu od minule nové závěsy, veselejší obrázky...vymalováno. Ujímá se mě rozesmátá blondýna .."tak jak se bude jmenovat"..."Matěj", odpovídá Mirek.."..."no včera jsme tu měli Artuše Maxmiliána...modrá krev!", pokývala soucitně hlavou.., Máťu snímají sondičky. Všechno je v pořádku. Srdíčko někde mezi 140-158, pravidelné kontrakce 30-50. Do ruky dostávám kanylu pro případný doping. Blondýna je moje porodní asistentka. Snažím se tak trochu zjistit, co je zač. Vypadá tak mladě. Ale dozvídám se, že děti přivádí na svět celých deset let. Je tu stálice...evidentně si věří. To je fajn. Na druhou stranu i já mám trochu svojí představu o průběhu a jsem zvědavá, jak bude reagovat na "moje nápady". Povinný monitor máme za sebou. Jde se do sprchy. Blondýna mi nabízí hopsa-balón. Že bych jednou konečně stihla první dobu porodní :))? Nedůvěřivě se pohupuji. Kontrakce náhle zeslábly. Pro jistotu končím s experimentem a znovu si dám pár dřepů. Po koupeli nás "ubytují" do našeho porodního boxu. Po 2. hodinách monitor znovu zaznamenal kontrakce jen o síle 30-50. Padl návrh na upuštění plodové vody...podání Dolsinu. Důvodem bylo, že ztrácím síly, které budu potřebovat. Znělo mi to rozumně až na ten Dolsin. Na měknutí porodních cest opiát? Moje asistentka hned  postřehla, že se mnou v tomhle ohledu nebude moc řeč. Ale našlo se řešení! Boscupan coby spasmolytikum mi přišel logičtější. Vodu jsme upustily..a byl tu mazec. V momentě, kdy jsem zaujala "gravitační polohu" tj. jsem se postavila na vlastní, vyskočily kontrakce na 150. Ukecela jsem personál, aby mě nechali pochodovat i při monitoru. Šlo to! Jen sondičky bylo třeba kapku víc utáhnout. Co se týče porodních bolestí...jsem chodec. Chodím a funím. Mezitím si ráda povídám o veselých věcech. Tentokrát mi Mirek převyprávěl pár Krausových čísel z "Uvolněte se prosím" :). Asi po dvouch hodinách  šlapání zelí..došlo k posunu...doslova. Začala jsem se koncentrovat..choulit do sebe. Všechno ve mně nějak utichlo. Byl čas se přesunout na křeslo. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na 9cm. "Jdeme na to...za chvíli ho tu máme"..říká s úsměvem moje asistentka. Dostávám do kanyly glukózu. Ve chvilce úlevy slyším jak se ze mě line prosba ve smyslu, jestli bychom to nemohli zkusit bez nastřižení. Kupodivu je pro, cítím její důvěru...jsme už tak trochu za těch pár hodin tým. "Řeknu vám co a jak!", zdůraznila. Byla perfektní. Odvedla dobrou práci. (Nepodlehla ani mým autoritativním výhružkám: "Střihněte TO!!":) Já byla bez zranění, šití a Matýsek ok. Hned jak přišel na světlo, mi mohl hupsnout do náručí. Nechali jsme dopumpovat pupečník. Po krátké pauze, jsme začali kojit....krásné dvě hodinky pohromadě. Jsem unavená ale šťastná. Nebude to úplně nejlehčí rok. Budu doufat, že se to s Boží pomocí podaří zvládnout.

Tak jsem tu...

...a jsem v jednom kole i s babičkou, která přijela na výpomoc. Určitě napíšu více. Dojmů a zážitků byl nespočet :). Jen najít tu skulinku času. Momentálně pokládáme základy a lepíme se na sebe v nové situaci. Ne vždycky to jde snadno, ale každým dnem se to lepší. Prozatím jen krátké oznámení. Mějte se hezky a děkuji moc moc za "modlitby"...držení palců...přání!

This announcement personalized with Smilebox

Jedeme...(344.-353.)

....do porodnice. Ne tedy sanitkou, ale naším oprýskaným autíčkem. Ráno se objevila krev a bolesti, uvidíme co ukáže nález. S Majdou to začalo obdobně..takže raději spěchám. Hezký víkend!

První "poslíčci" (336.-343.)

To že mi břicho průběžně tvrdne beru už jako samozřejmost. Co ale nemůžu jen tak hodit za hlavu, je jemný tichý "hlásek" nabádající k tomu, abych se už konečně začala snažit o konečné přípravy. Proto podnikám nájezdy do lékáren, drogerií ..vybírám nové kojící podprsenky. Ty dosavadní už bych nemohla nikde příliš odhalovat. Třídím oblečky. Venku pofukuje větřík a svítí sluníčko. Ideální stav...plním jednu pračku za  druhou. Za pár hodin je všechno suché. Je potřeba ještě připravit pleny. Čeká mě parádní jízda se žehličkou, ale tentokrát vím, že to bude milá povinnost. Vždycky se dostavila ta mimořádnost chvíle, kdy jsem brala každý kousek do ruky...s představou nového člena rodiny. Včera mě zaskočila náhlá bolest. Polevila, ale dala jasně najevo...že se blížíme k nové etapě. Matýsek o něco zpomalil v pohybech. Sestoupil  níže....nemůžu se ubránit pocitu, že celý den jsem jezdila nějaké tour na kole. Ven chodíme tak ob den. Dvouhodinovka na hřišti mě udolá. Při večerním ukládání pak

jen "bezmocně" rozhazuji rukama, dávám pokyny a z posledních sil naháním divočáky do ohrádek. Moc ráda si pak sednu do ušáka.Pozoruji připravenou postýlku, kde se ještě nikdo ničeho nedožaduje :))). Míra i po večerech dopisuje bakalářskou práci. Není moc času na hlubší rozpravu...tak alespoň domlouváme jak, kdy, co. Oba se těšíme!!