Duben..ještě tam budem

 O víkendu jsme tzv. nevytáhli paty a zapli topení. Někdy to tak dopadne. Ležíme dlouho v posteli, snídáme pozdě...hrajeme si několik hodin v kuse s legem, kaplou, vláčky a v zásadě se nic nemusí. Takový čas není sice k běžnému bytí, ale v malých dávkách působí blahodárně. Já jsem se tentokrát spustila s kolovrátkem. Šlo o přízi na svetr, čistě přírodní odstín. Vlnu nemám vlastní ani od pěstitelů oveček. Je z obchodu průmyslově připravená (tj. vyčesaná a zbavená nečistot). 

Je to už rok co se mě tahle láska ke kolovrátku drží. Nepovažuji se za žádného předáka, ale plynutím času roste zkušenost i radost z díla. Kdyby vás zajímalo více, kde se může podobný materiál-vlna sehnat popř. něco k plstění vlny...klidně napište. 

Tohle je moje první plně navinutá špulka. Zajímalo mě kolik příze najednou pojme. Až odtočím...zvážím. Jedná se o 20 mic merino a odkudá (země) netuším. Nejčastější dovoz bývá z New Zealandu, Austrálie popř. Jižní Afrika.

Slow projekt

Letos jsme barvili kraslice přírodninami. Nikdy jsem to ještě nezkoušela. Doma byl jen sáček červeného zelí, slupky od cibule a červená řepa. Nechala jsem každou surovinu povařit zvlášť. Scedila asi po 10min varu do 1/2 L-hrnků. Cibulový vývar jsem z poloviny ještě zvýraznila zbytkem žluté barvy na vajíčka, ale myslím, že podobného odstínu byste docílili čistě jen s kurkumou.

Barvy bylo potřeba čas od času přihřát v kastrůlku. Vajíčka jsem před barvením namočila a přiložila rostlinku, která se tak lépe "přilepila" k povrchu vajíčka. Vše jsem "fixovala" punčochou (nastříhanou na 10cm široké pruhy) do gumičky. Do barev jsem kladla nevyfouklá vajíčka! Bylo to proto, že se skvěle ponořila a vyfouknout se mi je podařilo bez problémů i tak. 

Fajnové je experimentovat např. celé vajíčko bez rostlinky do odstínu "kurkuma", nechat uschnout přiložit rostlinku a šup s ní do červeného zelí (modrá).Vznikne krásná vintage-mint barva a otisk rostliny bude mít starobylý vzhled. Některé náhody dopadly nadmíru zajímavě...moc bavilo.

Celkový čas ca 3-4hodiny :).

K r á s n é   s v á t k y !!

Toulání

Když je více cest, bývá to s rozhodováním někdy těžší. V našem případě to ale nevypadá tak vážně. Každý běží kam se mu chce. No hlavně, abychom se zase našli.

 Chytání tajných přání....stačí odkvétající strom. Co si přejete a co si nachytáte, je čistě věc soukromá.

Trháme kytičku pro dědu a babičku...vzpomínka na ty kdo chybí, ale nejsou ztraceni.

A konečně v cíli.

Dva noví pašíci dostali od našince jméno..jak jinak než Pepa a Tom.

Občanské sdružení INVIRA a jejich krásné hrnečky.

Někdo si tu myslí, že se nic nemění. Nicméně staré časy jsou jiné než nové. A ty přinášejí i nové pohledy......

.....a výhledy.

Po výtečném obědě to nejde bez dobroty a chvilky lenošení.

Mokřady byly plné ptačího šveholení...hnízdí se tu v plném proudu.

Náramně živo je podle M. taky pod vodu. 

Hello spring!

Nádhera. V první chvilce by se člověk skoro mohl zaleknout nenadálé aprílové sněhonadílky, ale bylo tomu jinak. Sasanky a jejich vůně nás nenechaly na pochybách. Šťavnaté jaro s neuvěřitelnou sílou měnilo vzduch, barvy i světlo, které lesem prostupovalo.

Byly časy kdy jsme se jako děti proháněly hodiny venku a večer se už jen tak tak stíhala příprava do školy. Hledám znovu tu hranici jak takové dětství potomkům zachovat. Začínají být ve věku, kdy už můj dohled vypadá skoro nadbytečně a úzkostlivě. Nejde mi tolik o to jak to vypadá, ale o to, že to tak je. Bojím se....bojím se prvního slétnutí z hnízda, kdy se nezkušeně snesou na zem a dole čeká kromě dobrodružství i nebezpečí. A tak zkoušíme samostatné cestování , chvilky na hříšti za domem. Mám radost z každého posunu i u sebe. 

"Kdybych skřítkům domy nepostavil, žádné by neměly"...aneb pokrok nezastavíš.

"Před pikolou za pikolou nikdo nesmí hrát nebo nebudu hrát"....??? budiž

8 na apríla

Narozeniny - trochu dokola...nebo jen v mém fotopodání :). Jenže já se k těm obrázkům ráda vracím. Už, si představ, nepamatuji, jak si byla malá. Jak sis přála filcovou korunu nebo Zvonilku. 

V jednu chvíli jsme byli jedno. Od tvého narození se postupně "vzdalujeme" a je to tak normální....a trochu bolavé. 

Přání letošní ..SVĚTLO na cestu