Jedeme...(344.-353.)

....do porodnice. Ne tedy sanitkou, ale naším oprýskaným autíčkem. Ráno se objevila krev a bolesti, uvidíme co ukáže nález. S Majdou to začalo obdobně..takže raději spěchám. Hezký víkend!

Moje malé radosti (344.-353.)

Spousta zařizování kolem mrňouse a za okny suchopár. Pohledem přejedu přes parapet balkónu. Z truhlíku na mě vykukovala už jen špejle s šislou dřevěnou kytkou. Letos jsem vůbec nepočítala s tím, že bych se zmohla na nějakou obměnu, ale :) babička s dědou vzali Andulku  na celé svátky k sobě. Se samotnou Majdou to bylo o hodně lehčí. Přestaly ty příšerné ...tajné nápady, které končí  vesměs děsným nepořádkem. Sluníčko nás vytáhlo do Baumaxu. Nakupuji zeminu, v rychlosti popadám sazeničky Lobelek a to druhé..o čem vím jen to, že se jedná o skalničku. Takže časem, jestli přežije, skončí na zahrádce.

Jinak co o Velikonocích: Čtvrtek byl ve znamení sederové večeře. Sama jsem nestačila nic připravit..a to se mi válí 0,5kg skopového v mrazázku. Proto jsem s povděkem přijala pozvání k prostřenému stolu. Vyjímečný čas s pár dalšími přítelkyněmi. Připomínka všeho hořkého, sladkého ...obětovaného. Pohár, který je v židovské tradici plněn pro Mesiáše a ponechán příštím časům, jsme vypily s chutí do dna na odpuštění hříchů. Nekvašené chleby se lámaly...každá z nás té druhé mohla vtisknout do dlaně "kus Ježíšova zlomeného těla", které nás ve svém vzkříšení naplňuje nadějí na život s Bohem ...bez konce.

Tahle fotka je dnešní. Podařil se mi zachytit jeden z Majdiných nešvarů...jojo vidíte správně. Jídlo si často usadí na pupík a nohy strčí na stůl. Nekompromisně je shazuju, pro tentokrát to ale nebylo tak rychle :)).

První "poslíčci" (336.-343.)

To že mi břicho průběžně tvrdne beru už jako samozřejmost. Co ale nemůžu jen tak hodit za hlavu, je jemný tichý "hlásek" nabádající k tomu, abych se už konečně začala snažit o konečné přípravy. Proto podnikám nájezdy do lékáren, drogerií ..vybírám nové kojící podprsenky. Ty dosavadní už bych nemohla nikde příliš odhalovat. Třídím oblečky. Venku pofukuje větřík a svítí sluníčko. Ideální stav...plním jednu pračku za  druhou. Za pár hodin je všechno suché. Je potřeba ještě připravit pleny. Čeká mě parádní jízda se žehličkou, ale tentokrát vím, že to bude milá povinnost. Vždycky se dostavila ta mimořádnost chvíle, kdy jsem brala každý kousek do ruky...s představou nového člena rodiny. Včera mě zaskočila náhlá bolest. Polevila, ale dala jasně najevo...že se blížíme k nové etapě. Matýsek o něco zpomalil v pohybech. Sestoupil  níže....nemůžu se ubránit pocitu, že celý den jsem jezdila nějaké tour na kole. Ven chodíme tak ob den. Dvouhodinovka na hřišti mě udolá. Při večerním ukládání pak

jen "bezmocně" rozhazuji rukama, dávám pokyny a z posledních sil naháním divočáky do ohrádek. Moc ráda si pak sednu do ušáka.Pozoruji připravenou postýlku, kde se ještě nikdo ničeho nedožaduje :))). Míra i po večerech dopisuje bakalářskou práci. Není moc času na hlubší rozpravu...tak alespoň domlouváme jak, kdy, co. Oba se těšíme!!

Do třetice všeho...ocenění!

Tak se trochu stydím...dostalo se mi krásného ocenění od Radky z Barevného světa..tj. světa, který je plný nápadů kreativní maminy, jak je možné trávit čas s dětmi nebo zútulnit domov vlastní rukou.  Když jsem si nechala přeložit v Google-překladači co vlastně versatile znamená ... všestrannost, přepadla mě mírně panika...nevládnu defacto ničím...šití, háčkování, pletení, vyšívání...(jestli teda nepočítám jednu výšivku :)).Nebudu v tom radší pátrat a přijmu toto ocenění jako výzvu, povzbuzení a "pozdrav" od milé osůbky. Radu DÍKY!! 
A aby toho rdění nebylo málo, bylo mi věnováno tohle krásné srdíčko na dlani od Aranelky a Handy. Nádhera!!. Moc děkuji. Tohle ocenění bylo vytvořeno jako projev díků...pro virtuální přátele, kteří jen nenakouknou..ale  povzbudí, poradí nebo třeba i nesouhlasí ve svých komentářích. Na oceněních mám ráda, že jsou takovými šiřitely dobré nálady. Nejenom, že je člověk mimochodem :) dostane, ale může je taky předat dál.....a to mě strašně baví!!! Takže hola-hej, všechna tato ocenění "posílám":
Aranelce, Monče z "Jiného světa", Radu z "Barevného světa", Joan z "Fifi a mimi", Mišce z "Mišákovic", Jance z "Proměn", Nestárnoucí holce AndyPan, Mamma-K z Londýna, Natali, Nadšené fotografce Gábi, do "Koutku kde je dobře" Velchi, Handy, jen tak..pro Sam, ABSE, Anežce s Emičkou,

Trochu jako kraslice

Podle poslední kontroly to vypadá, že všechno postupuje podle plánu. Matěj se konečně uvelebil a sestupuje. V tuhle chvíli má 2,5 kg a příbírá rovnoměrně. U mě je to, řekla bych, horší :)). Najít polohu, abych si mohla obout boty a přitom si nevrazila Matýskovu zadnici do krku, je skoro nemožné. Už několikrát mi musel "střevíčky" zavazovat Míra. Při chůzi připomínám rychlochodce. Zlehka našlapuji od paty. Na popoběhnutí můžu zapomenout...pokud se nechci pomočit na veřejnosti. Ke hnízdění teď přibývá kompletování výbavičky. Moc děkuji všem holkám co mi věnovaly nebo zapůjčily (s vědomím, že je to pro dítko) klučičí modely, protože u nás se skoro nenajde kousek  bez růžové :-O. Krom toho mě čeká dotahnout  skříňky pod patro. Budou muset být na míru, proto pátrám po šikovném truhláři....momentálně to jistí banánovky....ještě, že jsou!!!

Malujeme (327.-335.)

Jedna z našich chvilek. Venku se rozpršelo a ochladilo. Holky poprvé spolu kreslí vodovkami. Stálo to za to. Jsem vděčná za plovoucí podlahu i dětský nábytek. Všechno se dá báječně setřít, takže člověk nemusí průběžně vyšilovat, co všechno nenávratně propadne uměleckému běsnění. Pro Magdu to byla úplná novinka. Nevěděla co dříve, ale překvapilo mě, že se po vzoru starší sestřičky snažila o barvy a nemalovala jen černou nebo hnědou...běžná batolecí záležitost (U Andulky jsem propadala panice, že se s námi cítí ne úplně šťastně. Tenkrát mi poradily zkušené maminky, abych je jednoduše přelepila izolepou :)).

Oslava (325.-326.)

Teprve včera odpoledne se našla chvilka, kdy jsme s Andulkou mohly zajít na narozeninové nákupy. Už vedle mě necupitá jen přerostlé batole, ale zvídavá předškolní holčička. Prohlížíme si knížky, korálky, v hračkářství se taky nenudíme. Rázujeme Bambulí sem... tam. Co té Majdě pořídit. Co by jí mohlo bavit..udělat radost. Mezi všemi hračkami zvítězil dřevěný xylofon (nějakou dobu vydrží :)) a drátové bludiště s korálky pro podporu jemné motoriky. V Ovocence Anni výbírá ten nejčervenější dort (takže jahodový). Ještě nás čeká papírnictví. Chtěla bych pořídit nějakou girlandu pro oslavence. Jsou ale často předražené, nebo se mi nelíbí. Na poslední zastávce objevíme hezký papír, do kterého nezabalíme jen překvapení....ale i čtvrtková srdíčka provázaná lýkem..k tomu červené balónky a nezbytná kroucenina.......... docela to ujde :).

Dnešní dopoledne bylo o málo hektičtější než obvykle kvůli přípravám..mojí rychlosti....naší společné únavě. Nicméně Madlenčino párty bylo prima! Dorazila jen nejbližší rodina. Žádné zmatky, ale utěšená atmosféra, legrace. Dárky udělaly radost....ve finále oběma holčinám.

 

Nová hračka (324.)

Dnešní den bych přirovnala k maratonu. Od 10 - do16 hodin na cestách. Bylo to jak opium. Holky totiž zůstaly doma s tátou. Já tak měla na všechno klid, čas ...prostě luxus. První zastávkou byla paní doktor Miminková. Hodně jsme tentokrát povídaly. Ještě před vyšetřením se zeptala "Tak jak maminko? Jak tam asi bude ten kluk poskládaný..typněte si!" Na rovinu jsem řekla, že jsem necvičila. Byl to souboj vůlí. Vycítila jsem, že by Máťa přivítal víc důvěry :). Jednu noc, co jsme se takhle "domluvili" se mi pořádně zavlnilo břicho...."Takže se domnívám, že prdelku má nahoře vlevo...nožičky složené do pravého boku......no a hlavičku pěkně dole." A fakt! UTZ to potvrdilo. Mimo jiné se podařil opravdu nádherný záběr obličeje. Byl to doslova kuk z oka do oka. Musela jsem zadržet slzu. Tak detailně byla vidět pusa, nos...prostě tvář. Čeká mě ještě poslední kontrola. Pak už jen do poradny. Hmmmm tak rychle to uteklo. Od doktorky pelášim rovnou na poštu. Je potřeba konečně poslat to daňové přiznání, zaplatit složenky. Přijde mi mezitím sms-ka. Můžu si vyzvednout jogurtovač objednaný před dvěma dny na netu. Prííííma! Je tu ještě chvilka času. Cestou míjím několik zajímavých krámků se zdravotní obuví. Moje orto-přezuvky se mi už rozpadly. Nedá mi to. Do jednoho vklouznu a nakonec i vyberu pár příjemných pantoflí. Doma přeci jenom nachodím minimálně 7-8 hodin. Už jsem si zvykla, že neťapkám jen tak v ledasčem, a když k tomu dojde, bolí mě celá chodidla :(. Klonovací jednotka (tak té množilce bakterií říkáme) přijata. Rychle nasedám na autobus, mířím směr....školka!! Dostali jsme kladnou odpověď. Andulka bude chodit od září do Koťátek. Tohle je pro nás moc důležitá zpráva. Doma je fajn, ale děvče už je předškolák!! Další rok neúspěchu jí umístit, by mě hodně mrzel. Bohužel (asi jako možná všude) u nás je místo ve školce něco jako výhra v loterii. Školky praskají ve švech. Kašle se na zákonné normy o předškolním vzdělávání. Ve chvíli, kdy zahlídnou břicho...tj. budete na MD, máte tzv. smolíka. Takže hurá, hurá, hurá!
A tady takový "recept v závorce" na domácí jogurt. Je nějaká peřinová verze bez jogurtovače, ale popravdě řečeno...nejsem ten typ, co by si chtěl podojit i tu krávu :): 1l - pasterizovaného mléka ( BIO-Olma 3,5% tuku), 150-180ml jogurtu (BIO-Olma bílý jogurt), 3-4 plné lžíce sušeného mléka (já tam přirozeně přihodila Sunar, ale bude určitě lepší resp. levnější varianta).
Mléko jen trochu přihřejeme, přidáme jogurt se sušeným mlékem a jemně promícháme. Přelejeme do nádoby, z které se nám budou skleničky pohodlně plnit. U jogurtovače BRAVO takhle naplníme všech 7 skleniček. Skleničky dobře uzavřeme a vložíme dovnitř. Pak už jen přístroj zapojíme a necháme pracovat ca 4-6 hod. Jog. si teplotu reguluje automaticky! První exemplář jsem dneska posnídala. Byl fajn!
Jogurtovač Bio Bravo – Cena: 435-499 Kč: Kulatý jogurtovač má pěkný design v bílé barvě a přijatelné proporce – má výšku 12 , 3 cm a průměr 25 cm. Jeho příkon je 130 W.