Slunečné dny jsou jako stvořené pro družbu spřízněných klanů, děti se toliko nelepí na dospěláky, nekňouřou ...chvilkami se zakročí se vzdělávací vsuvkou typu..řekni to anglicky, německy, navleč, zařaď, poslouchej, soustřeď se a když nás to všechny přestane bavit, tak si jdeme zase po svých ..ale hlavně jsme rádi, že jsme spolu!
...Kiki si drží nadhled, i když tu běželo o každý bod :))
...trocha stínu
...Matymu byl dnes přesně jeden rok, zatím jsme to oslavili jen pořádnou jízdou na houpačce
Začetla jsem se právě do této knížky. Je mi inspirací i potěšením v tom, že jsem se tak docela nezbláznila, když při našich možnostech nechci naše děti "kroužkovat". Nejsme ortodoxní, ale zdaleka nestíháme tempu našeho okolí. Dlouho jsem spekulovala nad tím, co je příčinou...a tomu slovu se prostě nedá vyhnout, jsem líný rodič :))). Tady přikládám pár postřehů z novinek.cz.
"Moje dítě má každý den jeden až dva kroužky a o víkendech máme celá rodina vždycky úplně nabitý program. Vážně toho je tolik, že vůbec nic navíc nestíháme". Takové a podobné hovory slýcháme v současné době ve školkách a školách. Některé maminky i tatínkové se tam rádi předhánějí, jak dokáží svému potomkovi vymyslet program a zaplnit jeho volný čas. Je to však pro dítě to pravé?
Opravdu je pro naše děti nejlepší, když mu rodiče vyplní každičkou volnou chvilku nějakým zájmovým kroužkem a každý víkend výletem, nebo jinou aktivitou? Nebo naši potomkové touží po volném čase, který si vyplní podle svých představ – i když by třeba měli jen ležet a koukat do stropu?
Určitě zajímavý návod nabízí kniha Brita Toma Hodgkinsona s názvem: Líný rodič s podtitulem „Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství“. Ve své knize nabízí Hodgkinson „zaručený návod, jak být pohodovým rodičem“. Předkládá svým čtenářům manifest, kterým by se měli „líní“ rodiče řídit. Z tohoto dvacetibodového manifestu jsme vybrali několik bodů, které nám přišly nejzajímavější. Samozřejmě u většiny z těchto doporučení platí, že nic se nemá přehánět.
Co si pod tím představit? Právě všemožné zájmové kroužky. A s tím spojené jejich placení a následné dovážení a převážení z jednoho na druhý. Víkendové programy, kterých je všude za nemalé ceny přehršel. Upřímně, nebylo lepší a poetičtější, když jsme si jako malé děti stavěli bunkry, pouštěli lodičky nebo hráli divadlo před oponou ze starých záclon?
Právě tím, že své děti máme neustále pod dozorem a programem jim zaplníme jejich volný čas, zabraňujeme jim v rozvíjení samostatnosti a způsobíme, že si nebudou umět hrát sami. A když jim pak nějaký čas zbude, budou za námi chodit s otázkami: „Já se nudím, nevím, co mám dělat“. Děti potřebují volnost a možnost vymýšlet si zábavu samy. I když se nám nebude třeba líbit, že je modelína v koberci, vodovkami pokreslený stůl, nebo s papírem vystřižený i kus ubrusu...
Ano, reklamy v televizích a dalších médiích masírují nejprve rodiče a posléze i děti nejrůznějšími „vychytávkami“ a lákadly pro naše potomky. A nejprve rodiče jim, ve snaze svým dětem dát to nejlepší, podléhají. Děti pak touží po nejrůznějších panenkách, robotech, elektronických či počítačových hrách. Ruku na srdce, určitě jim to pomůže zajistit to nejlepší dětství a vývoj?
Pod „puritánským já“ si podle knihy máme představit naši rodičovskou touhu být co nejlepším rodičem a mít to nejlepší dítě. S tím souvisí i poměřování s ostatními. Proč můj synek neví v předškolním věku, jaká je druhá odmocnina ze 49? Proč ještě neumí zavázat tkaničku, když jeho kamarád ano? Atd. atd. Základem je nesrovnávat. Protože každé dítě jede podle svého „budíku“ svým tempem.
Také jste jako děti vynášeli odpadky, myli nádobí a utírali prach? Tak proč by to neměly dělat vaše děti? Proč by například neměly vynášet tříděný odpad, vyndávat nádobí z myčky a naopak a vyluxovat? I když budou nejprve zřejmě reptat, nakonec budou rády, že nám pomohly a hned se budou cítit dospěleji.
Maminka nebo tatínek opravdu nemusí svým dětem každý den připravovat snídani až pod nos. I když to přes týden moc reálné není, alespoň o víkendech si vyzkoušejte, jaké to je, pohovět si v posteli. Třeba kuličky v mléce si děti dokáží připravit samy a nakonec vás možná překvapí snídaní, kterou samy a s láskou připravily pro vás. A ještě se budou cítit samostatně a důležitě. Věřte, je to příjemné!
To souvisí s tím, že se děti musí naučit zabavit se samy. Ať už čtením, kreslením, nebo stavěním z lega. Nemusíme jim pořád vymýšlet nějakou zábavu. Neznamená to ale, že bychom na ně měli úplně kašlat. Naopak Tom Hodgkinson nabádá: „čím více s dětmi jste a čím více si jich nevšímáte, tím víc v pohodě naopak jsou“.
Ne všechny hry musí děti nutně nějak motivovat a něco nutného naučit. I naše děti milují hry na schovávanou, slepou bábu, krvavé koleno. Nebo si rády v lese stavějí domečky z mechu. V autě je pak například výborný slovní fotbal.
Není od věci, že se děti do školek berou až od tří let. Do té doby by opravdu měly být co nejvíce s maminkou, či tatínkem. Pro jejich vývoj i rozvoj je to to nejlepší, co jim můžeme dát.
Jistě to neznamená, že bychom se měli ukýchat kvůli měsíc neutřenému prachu, nebo se brodit přes věci nahromaděné bez ladu a skladu. Ale všeho s mírou. S dvěma a více dětmi se téměř sterilní pořádek zkrátka každý den udržet nedá. A nemá cenu se tím stresovat.
I když to tak nemusí vypadat, je líný rodič podle Toma Hodgkinsona naprosto zodpovědný. Fakt, že svým dětem dává svobodu a důvěřuje jim, neznamená, že by nevěděl o tom, s kým se stýkají a kde se pohybují.
Také je pravda, že je mnoho možností a cest, jakými se ve výchově svého potomka vydat. Každopádně můžeme se svou výchovou snažit a doufat, že ze svého potomka vychováme zdravého, zodpovědného a slušného člověka. Ale jak píše Tom Hodgkinson, výsledek stejně není úplně v naší moci.
Letem světem klušu obchodním centrem. Je s podivem, že jsme se neminuly...sestřenka mladší mě o celých sedm let. Živě si jí pamatuji jako "živou panenku na hraní" :). Slovo dalo slovo a my jsme se rozjeli za novopečenou maminkou. Jako rodinka se rozhodli pro život bližší přírodě a vidno, že jim to svědčí. Edík je pěkný cvalík a veselá kopa. Krásně strávený den..u dobrého žvance, Zuzi díky!!
...křupíky
..."pískoviště"
...napečíno :)
Každé to období má svoji "slávu"...zima je tichým očekáváním na nový život (jaro), léto...zrání, podzim..všechno předtím dostává smysl a naplnění.
Naše malá kachnopaska :). Objevily se zničeho nic, když jsme vytáhli proviant.
Krásné, větrné, slunečné...nejsem smutná, jen klimbám a užívám chvilku klidu s vrnícím kocourkem na klíně.
...převýšení, naštěstí jedno a krátké
bučiny a bukvice kam se jen podíváš
...v mechu a kapradí jsme našli tuhle nádhernou zahrádku
...hrátky s vodou, jak jinak než polívka
...nesměle ale přeci
Za tuhle fotografii mi bude junior za pár let "vděčný" :)). Nečekaný rozlet...než jsem stačila obstarat pár drobností, přebrodil se přes polštářovou tsunami, která ho dělila od zřejmě největší pochoutky. Jako by to nestačilo. Než zametu dvoreček, zahlídnu při jeho "čtyřnohém" přesunu táhlou mastnou stopu. Do prčic...dokáže vyšroubovat uzávěr od krému...naše ráno.
Kamarádka zkusila a nám moc chutnala Karob-Svatojánský chleba bábovka. Příprava jednoduchá, u mě to snad ani jinak nejde. Co bude třeba...větší hrnek, zadělávací miska, průměrně silná paže.
Nejprve vložíme 1 vajíčko, 4 vrchovaté lžíce karobu, 1h oleje, 1h mléka, 1h cukru tmavého třtinového (pokud máte raději jemnější chuť, dejte o něco méně, Karob sám o sobě nasládle chutná)...mícháme, aby se cukr dostatečně rozpustil. Když je hotovo přidáme 3 lžíce rozinek (pokud jsou sířené, nezapomeňte je předem oprat ve vodě), 1/2 h ovesných vloček, 2 h žitné mouky, 1 prášek do pečiva..tady trochu zaposilujete. Hotové těsto vlejeme do předem vysypané formy, pečeme 45-55 min v el. troubě na 200.C.
Když se jedná o koupi celkem čehokoli ...nepotřebného, dokážu se chovat rozumně. Kdy ale propadám panice..je možnost potěšit se květenou. Tuhle slečnu Hortenzii jsem prostě musela mít, snad mi hned nezajde.
Dneska nás čekala obvyklá štrapáce na dvouhodinovku angličtiny. Vše na poslední chvíli. Nejspíš moje chyba..bude třeba doladit předvídatelné a nepředvídatelné brát jako bonus :)..escape ze všední rutiny. Vybíháme. Na zádech mi poskakuje junior, obě ruce pevně svírají po různu protestující malé ženy. Povzbuzuju a snažím se nedopálit...snažím se moc neohlížet. Oči kolemjdoucích někdy zbytečně vyprovokují k unáhlené akci, která mě pak mrzí. Konečně v prostředku..první nám ujel před nosem. Počítám v duchu minuty. Holky se lepí na okenní sklo..junior mi mezitím rve ze zadu vlasy..ne a ne usnout potvora. "Můžu vám pomoci", šeptla paní vedle mě. Usmívám se, ale netuším vůbec co má na mysli. "Váš chlapeček má tu čepičku přes oči ...i ten dudlík nějak nemůže dostat do pusinky"..pokračuje. Je milá, ta její ochota.. "díky" hlesnu a otočím se, aby mohla učinit co třeba. Junior zamlaská. Je po všem. Cítím jak se pomalu choulí. Brouká tu svou unavenou...
Čekání si s Madlenkou krátíme u malinového dortu. Zamilovaně po sobě pokukujem. Mám čas poslouchat jen její hlásek...děkuje, že jí to moc chutná. Domů se vrátíme skoro k obědu. Trochu kolize. Někdo chce hned jíst, ale ještě víc spát..dá se to vydržet :). Když už jsou všechny potřeby naplněné, sednu si k holkám na postel. Vezmu pastelky. Čmárám, čmárám...cosi hlavou, že nejvíc si dokážeme možná uchovat ty chvíle voňavé..třeba takový neměnící se olej Aviril s azulenem. Nepamatuji si nic, ale vzpomínky na něj mám. Takže i mě někdo musel přebalovat a utírat zadek. Mami a tati...líbám!
Tak to bychom měli :)...malé ženy jsou pod čepcem. Vyfotit je-nemožnost...hihňalky, píďalky neposeděly, takže přikládám rozmazané nadšení se snídání mezi zubama. Za oknem pršání, doma útulno. Matěj usne ..holky se přesunou do svého pokojíku, slibuju pohádku na dobrou noc. "Tak jóóó", pokyvují obě hlavami na mě i k sobě, aby jsme se ujistili jak a co. Stíhám.., moje tělo se pomalu zaplavuje endorfiny. Je víc věcí, do kterých budu muset ještě se svým managementem :) zasáhnout. Nejmenší nám už přes týden spí celou noc. Je tu znovu motivace ulehnout kolem desáté. Doposud to mělo pramalý dopad, budíček po hodince..z různých důvodů, mě stejně trhal na kusy a ráno bylo tak akorát na panáka. Nejsem zvyklá toliko plánovat, ale trojlístek mě učí novým věcem. Přirozeným plynutím jsem došla tak akorát k tomu, že můj volný čas byl zatížen resty.
Hotovo ...holky zvědavě nakukují, jestli už setřená podlaha neuschla. Je čas na oběd. Máme chuť na něco sladkého. Vítězí palačinky.
Ráda bych na vzduch. Letmo vykouknu na balkón. Je docela obstojně ..sem tam kapka. Šnitlik v truhlíku nestačí obrůstat.."žnu" ho každé ráno na chleba s lučinou, jsem nějak nedopasená :). Všichni se oblékáme, helmy, přibližovadla. Nelžu... trvá nám to asi 40 min :-O. Venku se rozprší, jenže s takhle natěšenou družinou se zpátečka nebere. Doufám ve změnu k lepšímu. Cestou se znovu ptám, jak je komu zima. Přestalo ...sláva, krásně jsme si to užili...už chyběla jenom duha :).
{this moment} - A Friday ritual. A single photo - no words - capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.
If you're inspired to do the same, leave a link to your 'moment' in the comments for all to find and see.
...červená jahůdka pro Andu
Zaháčkovaná jsem. Chytlo mě to. Po M. přišla na řadu čepička pro Máju. Usmlouvala žůžovou. Těší mě ta dvojí radost..práce a pak to nadšení obdarovaného :). Ráda bych přidala taky nějakou aplikaci. Zatím pracuji z hlavy. Trochu se bojím těch postupů, do kterých už jsem několikrát nakoukla...a neprokoukla :).
Poprvé jsme ji provětraly na odstrkovadle. Nešlo to zdokumentovat jinak než jako čepice pod "čepicí".
...jedem
Tak jsme si už po třetí připomněli ten happy day, kdy se nám narodilo naše prostřední požehnání..Majda. Svérázná slečna s velkým srdcem a smyslem pro humor.
...letos se moje snaha o velikonoční útulno moc nenaplnila...oslavenec má přednost
...druhý pokus
...vytoužené "kolo" v našem případě PUKY
