Zimní útočiště

 

..naše útulná městská knihovna ...a tentokrát si v dětské literatuře vybrala i maminka. Nejsem čtenář.  Ale i tak jsou knížky pro mě "prodlouženou rukou života" a já si v nich s oblibou čtu nebo jen listuji. Co mě často nadchne je otevřít, je obal..ilustrace ..vůně..grafika.

Na první pohled jsem myslela, že k sobě nepatří. Na podruhé mi všechny tři spojila stejná autorka Daisy Mrázková. Výtvarné zpracování, které je podle mého muže soudě spíš určeno dospělím (hmm a asi bude mít zase  :) pravdu), odpovídá obsahu. Paní Daisy se snaží vnímavě popsat všední dny svých hrdinů..vypráví ve vrstvách, takže tu "odpovědi vyhrabe" mrně i rodič..je to jak na bleším trhu..co si najdete to máte.

Tak z bezpečné hračky se stal docela adrenalinový sport.

Matěj se soustředí na práci :), umíme už paci paci.

Pletky a špulkohraní

Noc plná dojmů. Podle všeho Matěje cosi trápilo. Budil se po půl hodinkách..zeby zuby? Na pohmat bylo cítit, že se klubou. Neměla jsem vůbec chuť si lehnout. Ve chvilce, kdy se budu slastně propadat do stavu "bez tíže" mě mlaďas zvedne..pak rychle dolů ..beru to po dvou..trochu se napije a usne únavou..a tak pořád dokola. Když ho uložím k sobě,  vezme to jako výzvu ke hrátkám. Jeho ruce věčně v obličeji..škrábanců nepočítaje. Co s tím...beru ty nejsilnější jehlice a pletu čepici..pro sebe! Jako totální neznalec spáchám obdélník...sešiju a hore stahnu. Je vidět spousta chyb.

 

Ráno ...jak po vopici. Odvedeme Andulku do školky. Vrátíme se celý zmrzlý. Sešívám a zkouším, jestli se noční flám vydařil. Zdá se, že model bude moci i na veřejnost :)

Majdu lákalo moje pidišití. Jsem ráda, že umí objevit hru i v obyčejných věcech. I tady bylo jasno "Mami to je růžová..bude to baletka."

Ukradené dětství aneb konzumní děti

..na tenhle dokument jsem úplnou náhodou narazila v jedné diskusi na Baby-cafe.
Už mě to napadlo dříve..jak postupovat?..co je správné? I když sledujeme vybrané pořady nešlo si nepovšimnout snahy naší české televize dát dětské pořady tzv. do kupy.
"Čekat na večerníček" můžete už hodinu dopředu. Sobotní, nedělní ale i všední dopoledne se zahustilo pohádkami. Bude jen otázkou času, kdy budou podobné bloky určené nejmladším i teens (pozor těmi už jsou dneska myšleny děcka 8-12 let) dobře prodány a prokládány "vhodně nastavenou" reklamou. TV  u nás nezahálí ani na poli internetu a pokud nechceš přijít o zábavu popř. "svoje" pořady buď ve spojení s planetou Yo...apod. Nechci působit nějakou hysterii, jen nabídnout téma k zamyšlení...

První a poslední ?

 

..sníh. Nedalo se jinak. I když vykukovala tráva, i když sněhu nemnoho..muselo se ven..na bob a koulovačku. Paradox oproti loňskému roku mi vykreslí úsměv. Vzpomínám, jak jsme se brodily vánicí..sněhu po kolena. Zima byla pod bílou peřinou schovaná skoro po celou dobu.

Matějovi nic nechybělo. Pozoroval poletující chuchvalce, holky na kopcích..pištěly o sto šest.

..za chvíli jsme měli všichni červené tváře...

 

a rádi jsme se vrátili domů k teplému čaji :).

Malí čtenáři

..tak co si vyberu tentokrát...Pláč duše nebo Chasidské vyprávění od Bubera? Fotka vznikla hlavně kvůli monte žehlu. Je taková pěkně vzrostlá. Oblečení a jeho koloběh. Na kompletní žehlení šatníku už jsem kapitulovala dávno, ale i tak mi nezbývají po večerech kolikrát síly na to si stoupnout za prkno a když...tak musím odvalit takový kus nechuti. Je přece tolik jiných věcí, do kterých se nutit nemusím :) ...pletení Andulčiny šály, háčkování-naučit se čepičku..jaro se blíží a já bych ráda Matějovi něco vlastního, došít Králíka knoflíka aneb takový vypečený dárek z porodnice. Tak dost ahjování..jde se na věc.

Oblíbená četba o zvířátkách, která můžu tahat za ucho, ocásek nebo je podrbat na kožíšku.

Když kvetou barborky

...nepadá sníh a já nejsem schopná odstrojit stromeček. Vždycky mě k ukončení vánoční výzdoby povzbuzovaly hromady jehličí, jenže letos se zadařilo a těšili jsme se z poctivé jedle. Zasychá..přirozeně už nevoní..připomíná většinu umělých stromů...ale nepadá :). Takže snad tento týden..kdo ví.

Nová kuchyně v nás probudila nové chutě. Nové chutě začaly produkovat neotřelá jídla...a dál z toho už můžou vypadnout jen premiérové chuťové zážitky. Půjčili jsme si Bio-kuchařku Hanky Zemanové (plánujeme ji určitě koupit). Díky ní máme inspiraci, jak třeba pokořit pohanku, cizrnu,špaldovou mouku nebo třeba jen obyčejnou cibuli. Všechno si pečlivě píšeme i fotíme..možná z toho jednou vznikne malá blogová aférka se zdravou výživou :)).

Tyhle dvě fotografie připomínají ty méně šťastné ledencové dny. Majda vydatně horečkovala. Hodnota zánětu v těle, která by normálně měla kroužit kolem čísla 5, se najednou vyšplhala na neuvěřitelných 125. Končíme v nemocnici na infekčním. K mému velkému oddechu se podařilo domluvit na ambulantním injekčním podávání Penicilinu, ale i tak to byl mazec. Jedná se o docela bolestivou vakcínu. Pro Majdušku to nemělo konec :(. Při poslední návštěvě to vypadalo, že se nám jí nepodaří snad ani obléknout. Při ukládání slzy..čula ranní "výlet". Jsou to tři dny, co dokončila léčbu. Sbírám sílu na kontrolu u obvodní lékařky. Návaly vzteku a frustrace, které jsem dosud moc neznala, vystrkují růžky. Snažím se balancovat..držet linii výchovy ..zároveň foukat bolístku.

PS: Ty figurky jsou za píchance, ještě dva chybí..už je to za námi a jsme v pořádku. Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo..bo mohlo by být hůře.

Ať se práší

za kočárem. Přelízla jsem mýdlem prach z boudičky (proto má na fotce trochu jiný odstín) a tetelila se...hnědý, s kytičkami, bavlněný, houpací s přehazovací rukovětí. Když si ode mě pán bral pětistovku, omluvně dodával.. "Já vím ...je takový..no prostě na chalupu". Vůbec netušil, že já s ním hodlám dělat parádu po matičce. Matějovi se v něm líbí. Umí ho pěkně rozhejbat. Doma se ale rád ponosí. Věřím, že v létě budeme v manduce (popř. šátku) častěji. Je to pořád paráda ..hodit ho na záda...jít lesem, mít volné ruce...žádný terén není překážkou. Na druhou stranu si užívám i jízdu kočárkem, s větším odstupem pozoruji jeho spinkání nebo pozorování okolí.

Nový rok zde

...co mu předcházelo. Pár drobností...Majda, která se nechtěla fotit a necítila se ve své kůži.

Fotografie spící "přírody" vedle naší silnice. Je fakt, že když se k ní člověk skloní, vypadá mnohem zajímavěji.

Fotografické procházky s Andulkou. Propadla obrázkům z krabičky a já jsem jen ráda, že si neumí zřídit blog..některé snímky jsou nevhodné..moje začátečnické pletky šálové v pyžamu..HRŮZA pomyslet :). Obě nás to baví. Máme společné téma. Andu se učí rychle. Je pravda, že Olympus fe patří k jednodušším..pro děti ideální. Ráda dělá všechno sama..jako Majda. Byla by nevrlá, když bych se jí snažila moc ovlivňovat :).

 

Matěj neprotestuje..o našem kočárkovém posunu ale až jindy