Domácí vězení

Ráno jsem se cítila jak stařena... noc byla krušná. Zimnice a teplota střídavě budila mě i Majdu, proto jsem místo ranní kávy volila již zmíněný životabudič. Ani jsem si nestačila všimnout, kdy dorazila úleva. Ranní kolotoč se zpomalil až v pokročilém dopoledni, takže příjemné pocity jsem zaregistrovala až u žehlícího prkna, kde je sil taky zapotřebí. Je to tutovka, pomyslela jsem si, budeme zase doma: ...holky na mě neustále zavěšený a plný energie, protože ta jim začíná ubývat jen při teplotách nad 38.C. Co budeme dělat? Anni zatím sleduje svůj pořad, ale ještě 8 hodin nám zbývá do večerky. Nakonec bereme pastelky a blok, modelínu, knížky a nabíráme Majdu...a tady začíná legrace. Majda chce všechno dělat s námi ale po svém!Pastelkami maluje po stole, stěně..obličeji, modelínu chce zásadně a jenom poobědvat. Knížky otáčet, trhat, cucat, muchlat ...rychle skáču a zachraňuji ty půjčené z knihovny. Andu je trpělivá, ale kapku už znechucená. Vytahuje lego a leporelo, kostičky a panenky. Zírám jak ségru uhrane jinými předměty, a tak se spolu můžeme něčemu konečně věnovat. Když už vyčerpáme denní příděl "četby a tvoření" a jsme už dokonce i po obědě, dumám nad tím jak pokračovat. Je mi znovu trochu blivno. Naleju do sebe další hrnek fialové tekutiny, svalím se na zem s foťákem v ruce a hrajeme hru: Mami vyfoť mě takhle ...pár obrázků tu můžete vidět. Holky jsou nadšený, pro snímek všechno. A tak utrácíme čas až do večeře. Když už leží v postýlkách, přemýšlím nad Aničkou. Je prima, že je v kontaktu s Majdou. Určitě jí to svědčí v mnoha směrech, ale přeci jenom jsem zahlídla, že mi schází zkušenost i rozhled v tom, co a jak takové předškolní dítko baví, 3 roky už máme přeci jenom za sebou!

Půjdu to naštudovat :-) a dám vědět novinky co mě nějak posunuly dál. Ty prvorozenci to mají těžce neprošlapané....