Ježíš žije..

 https://www.facebook.com/video.php?v=536060916436367&set=vb.100000973908377&type=3&theater

...a hrob zůstal prázdný!!

Veliká noc

Svátky u nás začínají čtvrtkem...večer se nadělají nekvašené placky s anýzem+fenyklem, upeče beránek se zeleninou, která tvoří omáčku a přidají se bylinky. Moc nám to chutná. K tomu všemu je nejlepší popíjet červené a vést duchovní konverzaci :)...ale to se v našich podmínkách děje spíš živelně...nápady a fórky proudí, ale každý nějak v srdci víme, že se tu o žádný apríl nejedná..je to velká věc, když někdo bez viny za tu mojí dobrovolně zaplatí a nabídne místo smrti život bez konce.

Pane díky...

Tohle není eskymácká vesnice, ale uplácaná "schovávačka" pro třídenní pobyt, kde se v neděli na vzkříšení objeví malé překvapení pro ty kdo věří, že to všechno dobře dopadne.

Sun-day (Ledový dech)

Nedělní bloumání za duchovní potravou je naše oblíbená činnost. Otevřená krajina, poměrně klid a mír. Slovo ještě doznívá. Mohla bych říct z kazatelny...místo odkud se linula řeč, ale je tomu i jinak. Linula se i od srdce člověka, který jej dobrovolně odevzdal..ztratil pro Boha.
Kdyby byla pravdivost jen informací, byla by to situace nanejvýš prekérní . Pravda je Ježíšovou osobou, která ji zjevuje v plnosti lásky. Lásky která není pocitem ale skutkem. Skutek lásky není bez života, není sám pro sebe..je pro někoho. Nese dobré ovoce a tím i věčný život.
Thank!

Tenhle křížek k nám doputoval až ze Slovenska (Bardejov) a vyrobil ho pro nás Ondrejko http://www.fler.cz/ondrejko80 . Líbí se a dělám nám radost. Přípomíná jak se věci mají.

Ráno jsme poslouchali zprávy z Krkonoš...déšť, sníh. V duchu jsem se usmála, že nás se to netýká. My určitě jasno a vítr v zádech s tím se tady musí počítat pořád. Jenže naší zahrádku...kamenem bys přehodil. Takže k tomu všemu nadělení severák. Náladu nezkazilo...:)

Mázlo bylo...kapky deště

Pole jakoby se otvírala...ledových dechem.

První

Sun-day (bez Sun)

Cestou na nedělní slovo nás zastihlo skoro jarní svítání. Světlo dělá divy. V angličtině se neděli neřekne jinak než Sunday. Sunday jsou i ty ne slunečné. Vnímám jak neděli plní to všednodenní plachtění v důvěře, že Bůh je dobrý...jak vzdálená je jen výsledku náboženské docházky.
Vypadá v mém diáři nenápadně, že je lehké ji přestat světit, oddělit pro Boha, projevit svojí závislost na jeho milosti, nenechat se obdarovat do nového týdne. A je to taková radost, když se tak nestane. Jsem ráda za to přijetí...důvěrné a známé.

Děcka vymyslela "živé obrázky"...tady zrovna Pavel na svobodě a anděl v akci.

Přišel k nám...

..čas vánoční. Pro tentokrát jednoduše. Krátkodobá střevní příhoda mi doslova podlomila kolena. Napůl s knedlem v krku a bolestí mezi žebry jsem odtušila, že stromeček je hezký sám o sobě. Darem je to pořád omílané zdraví a štěstí. Přízemně neduchovní jsem hledala celá upocená chuť slavit v těžké chvilce. A možná právě proto jsem byla tak dostupná milosrdným signálům shůry. Vůně perníku ve mě nechala těžkou stopu po skořici. Vyndavám poslední plech a sleduji nadšené mrňouse jak se účastní zdobení. Už teď je jasné, co kdo sní. Tyhle vánoce budou jiné...ale B-h zůstává a dává se poznat...Ježíš...světlo v temnotě ...med, který mi byl vyveden ze skály.

 Tož PROSVĚTLENÉ a medově SLADKÉ vynšuju.

Kdyby oni mlčeli...

mluvilo by kamení...aneb Rozkvetlá neděle. S myšlenkou na odpočinek jsem se zasunula do nečekaně pohodlného "kostelního" křesílka, ty tvrdé lavice měly něco do sebe :), abych se zanedlouho mohla všeho "vzdát" a vydat se pár kroků...ve ztišení...se zelenou haluzí v ruce. Kde se ve mě vzalo najednou tolik sil prožít tu slávu...tu blížící se hrůzu kříže...tu vděčnost za vzkříšení. Nebráním se, vím že bez Tvého hledání bych se nikdy nenašla!  

PF2014

L'šana habaa be-Jerušalajim
autorka Chala http://www.fler.cz/zbozi/novy-jeruzalem-4161533

Utekla jsem

 ...mezi jeřabiny. Lehla jsem si do jejich stínu a přivírala oči únavou i před sluncem. Neunikla mojí pozornosti...obnažená bez známky života. Vyschlé větve na sebe nemotorně narážely. Vzpírala se Lásce. Hořkost obalila její kořeny. Nebyl slyšet pláč, její kmen tvrdý jak suchopár..varovala mě. Varovala mě před olověným nebem a zlověstným tichem, samotou kletby i vrávoravou myslí. Jako by jí nebylo pomoci. Utichla. Do jejího mlčení se nečekaně vlila pokora. Smířlivě se nastavila paprskům, vzdala chválu Hospodinu a zmizela mi v ostrém světle.  

Po ránu

Někdy je chuť hned po ránu ...sluníčko, první kvítky oregána, růže za domem. Už se to nikdy nevrátí, ale radost trvá..je tu na každý den.

Nést svůj kříž ..i v den odpočinku?

fotografie Anny Voskampové

I tehdy...je to přeci břemeno lehké, které netlačí, netíží. Není to dřina. Je to záchrana. Je to "jen bolest", která rodí hlubokou radost. Je to bolest, která mi bere vlastní hrdost, ale naplňuje mě vděčností. Bere mi sen, abych mohla prožít svoje poslání. Nechává mě samotnou, abych hledala Jeho Lásku. Dopouští nejistotu, abych žíznila po jeho Slově. Je plná slávy... a vzala na sebe podobu kříže.

Jak "krmím" svojí semetriku

Naposledy jsem si letmo přečetla článek v Marianne, který začínal slovy u fotografie "Tak tobě se omylem vypnul telefon? Mně zas omylem spadlo kladivo na tvou retro televizi po dědovi...". Měla jsem pocit, že už nemusím číst dál. Slzy od smíchu, které mluvily za moje odhalené pocity, setřásly vážnost tématu. A jak se ta potvora dere na svět? Stresem! Po kapkách jak jed. Když není dostatek vůle i chutě. Dokáže toho napolikat na pořádný průšvih. Poslední dobou z toho rodinného mála (kvůli M. studiu) nezbylo téměř nic.Míjíme se při předání štafetového kolíku..někdy s úsměvem někdy jen pohledem.Provoz běží srdce leží. Trvá to dlouho. Je před námi poslední měsíc ..státnice, obhajoba. Ale celá moje semetrika se vzpíná a ráda by upustila páru. 

Dny skřípou a já je počítám na minuty. Holky tuší. Večery nenechají náhodě. Vyžadují modlitbu..hladí mi hlavu a žehnají mi.Ve vlasech mi nechají pár pusinek nebo mě drží za ruku. ON je tu se mnou skrze moje děti...vypadají tak nezasvěceně, ale slova k nebi jsou přímo mířeným lékem pro mojí duši. Působí jako protijed, takže mě zalije vděčnost za tuhle pomoc. Cítím se jako slepý, kterého převedli přes ulici. Jsem bohatší o zkušenost, že když nemůžu volat..otevře Bůh pusu klidně někomu jinému.

Sladkou dobrou :-)!

Tisic darov

...knížka, ke které mě přivedla Leti ..už je na cestě ke mně až ze Slovenska...těším se

Originál

Když člověk tvoří ...zjišťuje, že mu pod rukama nevzniká nic jiného než originál. Ráno se podívám do zrcadla ...každé oko jiné, ucho..ruka. Nic se neopakuje ...je to chyba nebo důkaz opravdového Života? Pane Bože za co :)?...si zasloužíme takovou pozornost. Díky za tvojí Lásku!

Vypnu a pak už se jen dívám.

Kamarádka má ráda růže. 

Od malých poupat ... po květ.

Když se dny krátí

...a světla ubývá. Ta pestrost s jakou se rok proměňuje. Mám ráda to zimní šeření. Zalezáme k teplému čaji nebo kávě. Choulíme se v křesle s oblíbenou knížkou, oblíbeným notebookem :)nebo jen k sobě. Začnou poletovat první vločky a pod okny je třeba utírat vysráženou vodu. Když po ránu vybíháme ke škole, "někdo" nás štípe do tváří a ruce bez rukavic prostě musí do kapes. Letos jsme přidali k adventnímu čekání drátovaná srdíčka. Svítí nám do tmy a možná i prozrazují, že temnota Světlo nepohltí...

...jinde a jinak

Mrkve už vědí..

...že brzy lásky čas. V životě se mi už kolikráte zadařilo přijít s někým na křižovatku, kde žiju věci jináč, páč mám svoje výhledy a dotyky..jsou pro mě opravdové a tak je chci i ponechat. Co s tím, aby člověk neztratil důvěru, porozumění a koneckonců i přátelství. Posledních pár dnů proplouvaly myšlenky...o tom co je v takové chvíli potřeba hájit. Přišlo mi pár slov. Zkusím je napsat, třeba tu budou čekat i na někoho z vás:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanikne. Proroctví-ta pominou, jazyky-ty utichnou, poznání-to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to co je částečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.
(apoštol Pavel píše do Korintu)

Tyhle svěže nazelenalé kvítky mě zastavily cestou z nákupu. Letošní jaro mi dělá dobře..takové wellnes po té usmrkané zimě :).

Let my poeple go...

Velikonoce jsou pro mě spojené s tou nejhlubší zkušeností..lásky, temnoty i znovu narození. Pascha ..překročení, přejití ..připomíná desá­tou egyptskou ránu, kdy Bůh překročil domy Izraelitů, takže v nich nikdo nezemřel. Krev beránka na veřejích byla znamením. Uplynulo dalších stovky let a to jak se na Paschu můžu podívat dnes, mi nabízí nádhernou možnost...přejít ze smrti do života, z otroctví do svobody.
Člověk tu na světě může být lepší..a ještě lepší, ale dobrý je jenom Hospodin. Kdo snese jeho přítomnost?

...letos jsem maces dělala skutečně ve chvatu, ale chutnal :)

...Slovo pro Ducha, jídlo do břucha

...slané, kyselé, sladké..veselé to bylo hodování, po čtvrtém poháru Modrého Portugalu (Aranelko chutil fajn:)) jsme se příjemně uvolnili a došlo i na hebrejskou lidovou.