Šátkové bláznění (19.)

Protože šátek používáme denně ...často a je naším věrným průvodcem, je to na něm i znát. Nejsem žádná fajnovka. Ale ......obstojně se v něm oba potíme už několikátý den. Krom toho na něj dopadne nějaký ten kousek při vaření, sem tam si ublinkne i samotný Matýsek. To vše dohromady, plus neodolatelná touha si koupit nějaký ten "hadřík"  na sebe :), mě dovedlo k rozhodnutí pořídit ještě jeden kousek. Původně jsem pokukovala po nezávadném nosítku a la Manduca apod. Četla jsem postřehy a hodnocení maminek v diskuzích. Co mě nakonec přivedlo k tzv. chůvce (jak říkaly naše babičky) je kromě praktičnosti i to, že má v sobě něco tvořivého (úvazy), osobního (volba šátku..mat. barva) a hlavně má historii. A protože se nemůžu poslední dny úbránit pocitům indiánské babičky, šla jsem rovnou ke kořenům Latinské Ameriky. Máťa se zanedlouho bude pohupovat v guatemalském šátku z druhé ruky od firmy Girasol (pár obrázků). Tady nechávám jeden zajímavý web pro nadšence

Výroba guatemalských šátků

Guatemalské šátky tkají indiánské rodiny ručně podle staré tradice. Materiál guatemalských šátků je 100% bavlna. Díky technice úhlopříčného tkaní jsou šátky elastické a podporují držení těla dítěte při různých úvazech šátku. Přírodně ponechaná příze není nijak chemicky zpracovávána. V moderní barvírně s recyklací odpadních vod se příze barví vysoce hodnotnými barvami bez příměsi těžkých kovů. Také při výrobě samotného šátku se nepoužívá žádná apretura ani nedochází k žádnému chemickému zpracování. Šátky jsou utkané o něco delší než uvedené délky a mají proto i po vyprání na teplotu 60°C požadovanou délku.
Poznámka:
V únoru 2007 získal duhový guatemalský šátek (č. 6) hodnocení v Ökotestu "sehr gut" - "velmi dobrý".

Klokanice (18.)

Dneska už bylo lépe...hlavně na duši. Musela jsem se  poprat s realitou, že Matěj je maman. Nejspíš "pochopil", že pokud nebude v bezprostřední blízkosti, hrozí mu místo někde na chvostu smečky...a to on by nerad. Přestala jsem se litovat ...hledat překážky. Říkám si holka, mohlo by být hůř..mnohem hůř, nemusel by se dát utišit vůbec. Uzlíček by se pak kroutil v náručí...nemělo by to konce. Změna došla brzy. Šátkování si užívám (Jestli to takhle půjde dál, budu muset pořídit něco jako Manducu). Jsme tzv. tělo na tělo. Večer už nechci zasvětit jen snaze se ho co nejrychleji "zbavit", abych si mohla jít po svých popř. nastoupit druhou směnu. Když potemní všechna světýlka, stulíme se k sobě pod peřinu a je nám hej :). Holkám jsem se naše společné spinkání snažila vysvětlit, tak doufám, že jim to nebude líto. Fotka je z webkamery, pořízená před psaním blogu....mám prdu nechci se moc ukazovat tj. času na sebe málo..kg hodně.

Kruh (17.)

Matěj se proječel (s mírnými pauzami) ze včerejšího do dnešního večera. Trochu mi to cuchá nervy, ale nedá se nic dělat ..než zatnout zuby...počkat až všechno přejde. Ke všemu mě bere hlava z nevyspání. Je to mazec. Jediné místo, kde je potichu je šátek. Nosit nejde ale pokaždé. A pak začínám být zmatená jestli, je to bekot z hladu..plíny nebo prdíky. Zkrátka se točíme v kruhu, mno a je mi z toho ouvej.

Počítání oveček (16.)

 

                                              dneska mi Matěj nedopřál ani chvilku...

PYSSLA (15.)

...jsou zažehlovací korálky. V Ikea to nazvali právě takhle, ale co to znamená, ví asi jen lidé ze Švédska. Byla tu snaha holky zapojit, udělat si prima dopoledne. Dá se říct, že obě moje touhy se naplnily až na to, že se nejednalo o žádné umění, ale o pouhé přesypávání...rozhazování..nakonec se nejvíce ujaly v dětské kuchyňce. Je to pořád stejné schéma. Místo, aby se Anička soustředěně věnovala tomu co je v plánu :)), nadšeně přivítá každou blbinu, s kterou Majda dorazí. Po obědě se holky těší na pohádku. Tentokrát pouštíme Nemův příběh. Disney realitou nešetří. Hned v prvních deseti minutách rybí tatínek přijde o svojí maminku...a 99% jejich rybích dětiček. Andu sedí... lapá po dechu. Vidím, jak se jí v hlavince točí spoustu otazníků. Je ve věku, kdy pomalu objevuje, že se život v dobré a zlém světě potácí ve slušně nejistých kolejích. Odpoledne se stavujeme v papírnictví. Máme tu jediné..nic moc, ale samoschnoucí hmotu v barvě terakoty měli!! Je to ostuda. Na okně nám visí jeřabiny, šípky z loňského roku. Je tu nápad co by šlo udělat..ale jak to dopadne, uvidíme.

Velké prádlo (14.)

...jedno nezáživné foto k tématu. Dnešní den jsem "zasvětila" prádlu a jeho likvidaci na všech frontách. Venku to schnulo samo, co víc si přát...snad, aby se i samo vyžehlilo :). Nic..no dobře. Kupodivu mě to nebaví o něco méně.

Ranní chvilky u postýlky (13.)

Některé dny jsou lehčí..některé tzv. dřou. Tohle byl jeden z těch těžších. Svoje dělá moje únava a neústálá přítomnost požadavků ať už v pláči nebo jen tak ...Jsem vděčná, když i přes studijní nasazení Míra pomůže. Nemusím pak s holkama vstávat kolem šesté, kdy už je krásně vidět a venku to vypadá na pravé poledne, ale můžu dospat do 8 nebo i 9 hodin. O klidu se moc mluvit nedá, avšak každá vodorovná poloha na mě působí blahodárně. Udělala jsem pár snímků z dnešního vstávání. Matěj začíná reagovat na "návštěvy". Otáčí hlavičkou. Široce otevírá oči. Má je tak legračně velké. Do oken nám svítí..hřeje sluníčko, proto ty krátké rukávky....nahé zadečky. Mája celé dopoledne zkouší chodit na nočník. Jde jí to celkem obstojně. Ale taky se zapomene. Tentokrát to odnesla sedačka :-O. Odpoledne byla zátěžová zkouška. Obě neposluchy mě vytočily do běla. Zábava spočívala v tom, že mi záměrně budily mrňouse (bouchání do dveří, kde pochopitelně tuhnul, houkání na imaginární trumpetu za těmi stejnými dveřmi..nebudu to psát všechno, byl by to seznam...jsou vynalézavé) Skončilo to plácancem-štípancem. To koukaly!! Protože jsem se ale dlouho snažila vysvětlovat..a děvčátka dobře věděla, co je špatně, fňukání bylo o dost kratší než jindy...a dokonce šly do sebe resp. Andulka. Majda si pak v závěsu snažila taky vylepšit reputaci. Tyhle dohady mě ničí.. a trvá mi nějakou tu chvíli je setřást. Večer "zjišťuji" jestli mě ještě mají rády :)). Je to dobrý, dostala jsem pusu.    

Sedmikrásky

  

Mírova mobilová fotka je z včerejší návštěvy u dědy v nemocnici. Zlomil si ruku. Je už po operaci. Zdá se, že se to s každým dnem lepší...jsme rádi.

Látkujeme (12.)

Matýskovi se vyloupl krásný pupíček :). Bylo to s ním na etapy. Pahýlek nám odpadl hned po týdnu, ale ukázalo se, že ještě není vše zahojené. Pupík špinil. Chvílemi i slabě zakrvácel. Proto bylo potřeba jednorázové plenky v pase dostatečně ohnout, aby jejich lem znovu ranku nedráždil. Ode dneška je problém pryč. Najíždíme  tedy směle na látkovky. Žehlit je už nebudu. Nejsou síly, tak jenom skládám a vzpomínám, jak jsem se k nim vůbec dostala. Jojo ...bohužel nebylo to ekologické smýšlení, ale obyčejný dopal. V Albertu tenkrát zdražili mnou kupované pleny. Kromě toho ještě ubrali na materiálu. Člověk tak otočil balíček zdaleka rychleji. Neměla jsem chuť hlídat slevy nebo akce v supermarketech...neustále se nechat vláčet výhodnými mega-packy. Chtěla jsem být najednou....nezávislá? Kolem mě ještě v té době na látkovkách nikdo nebyl. Zadala jsem "téma" do Google. Vylítla na mě nabídka různých plenkových sérií...firem. Mno rychle jsem pochopila, že i tu funguje business. Dávám  dohromady ještě mojí výbavičku...dokupuji dalších 40 ks, aby se to dalo nějak rozumně otočit. Objevuji kalhotky Bambino Mio. A je tu po kupě moje první sada. Prdí do ní, s mírnými úpravami, už třetí dítko. Pravda ty kousky po mně se vesměs rozpadly, ale ušetřily nějakou tu korunu. Jestli se něčeho možná nebudu zbavovat, budou to právě pleny...třeba je holky jednou rádi vezmou, až budou mít chuť se vykašlat na technický pokrok za klouzavou cenu.

Fantazie (11.)

...to je něco, co dětem opravdu nechybí. Jako dneska ráno. Nemohla jsem dlouho najít svoje bačkory..až jsem je konečně "potkala". Byly naplněné po okraj všemi možnými drobnostmi. "Mami to je místo, kam si ukládám věci na piknik" prohlásila důležitě Andu...začala vytahovat dokonce i malý dětský nábytek. Ospale jsem sledovala panenky u stolu, jak se chystají zakousnout figurky z člověče nezlob se. To mi připomnělo, že bych se měla snažit o snídani. Matěje jsem schovala do šátku. Funěl mi za výstřih...strašně jsme se oba potili, ale co bych neudělala pro chvilku klidu :).

Uvědomila jsem si, jak je tohle šestinedělí úplně jiné než ta předešlá...je jinak krásné. Už vůbec není o mě ..mých pocitech popř. hormonech :). Na to jednoduše nemám čas. Je o radosti, že se máme. Hledám cestu, ke každému ze svých dětí ...podle toho jaké je. Snažím se je objevovat a mít ráda...i tam, kde jim nerozumím, i tam kde mě dráždí..naštvou. Každé z nich je tak jiné.., že začít je srovnávat, by znamenalo minout je.

"Bůh miluje každého člověka stejně."...dřív jsem tuhle větu přijímala s nechtěnou rezervnou. Nechtěnou proto, že jsem cítila její pravdivost, ale zároveň svojí neschopnost jí propojit s vlastním životem..s vlastní osobou. Je to vůbec možné milovat stejně...svoje děti? Neříká se to ze slušnosti? ...Ze zvyku, že by to tak přeci jenom mělo být? Skrze obyčejnou mámu začínám nahmatávat tu Tátovu lásku, ke které je "odsouzený". Víc než o dokonalosti je tu řeč o rozhodnutí lásku dát i přijmout. Chci mu říct Aba, aby věděl..že se mi ta nová zjištění líbí.

Perný den (10.)

Matýsek mě celé dopoledne nenechal chvilku. Dožadoval se mojí přítomnosti, a proto soustavně klimbal na mojí levici...sem tam si říhnul nebo prdnul...prostě spokojenost. My s holkama jsme mezitím vytáhly lepidlo, pastely a již předem připravené věcičky na koláž. S pastely jsme pracovali poprvé. Rozmazávací technika se chytla. Začaly vznikat kytičky, duha nebo jen jednoduché krouceniny. Srdíčka ..motýlky jsem vystřihla z "barevného papíru" (čtvrtka pomalovaná vodovkami).  Beruškové samolepky byly už součástí kalendáře. Magdalénce jsme nakonec věnovali samostatný papír...byla spokojená. Po polední pohádce jsme zůstaly s Andulkou "sami". Ostatní usnuli hlubokým spánkem :). To se muselo využít. Poušítme se tedy do Moničiných motýlků. Vytahujeme vodovky, drátky, papírové kapesníčky. Zkouším na nečisto, jak se bude s jemným papírem pracovat. "Nesmíš štětec moc máčet, aby se papír neprotrhl!" ...radím. Jenže Anička udělá přesný opak..."Jé mami to se nádherně rozpíjí..". Měla pravdu. Takže jsme rozpíjely. Papír se nepotrhal. Jen bylo třeba ho opatrně přesunout na prádelní šňůru a nechat uschnout..působil v konečné podobě jako batikovaná látka. Tykadla jsme řešily v holčičím pojetí..duhovými korálky.

Odpo ještě pořád trvá nádherné počasí. Dorážíme na naše oblíbené hřiště. Bereme sebou tentokrát i křídy, bublifuk. Zjišťuji, že Andulka se nebojí seznámit. Obvykle si stoupne, chvíli soustředěně pozoruje dění, pak se rozejde a osloví..... většinou kluka :-O. Už jsme tu měli Lukáše, s kterým dělá bubliny...Vaška, s kterým leze po stromech (doslova), Martina s mičudou..apod. Počáteční reakce je vždycky úsměvná. Většina těch kluků je na začátku trochu zarážená popř. pobavená tím, jak a proč by si s tímhle stvořením, co má šaty a motýlkový klobouk, měli hrát :)). Nakonec to končí dobře k oboustranné spokojenosti.

Bačkůrky (9.)

 

...a la tygr pro Matěje od Aleny. Hned jsem je vyprala a už je nosíme. Holkám se moc líbí. Pořád chtějí hladit bráškovy nožičky. Jinak po rušné noci bych mohla opět spát i ve stoje. Něco na těch klučičích prdících bude. Maty se kroutil i přes den..plynule přešel i do večerních hodin. Začínám sledovat jaké intervaly máme v kojení, abychom se popřípadě srovnali, protože i u holek jsem měla zkušenost, že se přepíjely...kolika pak nabírala na síle. Ve zkratce řečeno přelétala jsem dnes mezi postýlkou a ..tu jsem přečetla pohádku, dokreslila obrázek. Oběd na nás čekal hotový v ledničce. Odpoledne jsme se vykulili znovu na sluníčko. I když je společná výprava nesnadná..vyčerpávající záležitost, mám venčení ráda. Obvykle se mi podaří nějak nově nadechnout, "zasnít :)"...pak jde všechno o něco lehčeji.

Zjistila jsem, že mám dva velké pomocníky, bez kterých by mi v těchto dnech bylo ouvej...mimišátek, skate ke kočárku. Bez prvního bych neudělala snad vůbec nic, bez stupátka jsme popojížděli první týdny. Bylo to otřesný. Majda se oprávněně vlekla. Je přeci jenom mrňous, který běžně popojíždí v golfkách. Jinak na zítřek chystám jahelník. Po několika masových obědech se na něj fakt klepu.

Wellness pro moje nohy (8.)

Dnes jen krátce a hupky do peřin. Byl to fajn den. Úplně nečekaně mě nadchla odpolední dvouhodinovka na hřišti. Bylo sluníčkové počasí, sešla se prima společnost.Večer zbyl čas. Proto jsem se pustila do dlouho odkládané záležitosti...moje nohy-neopečovávané, bolavé. Koupel z oves. vloček: Větší hrnek naplníme ovesnými vločkami, které spaříme horkou vodou a rozmixujeme na kaši. Přidáme pár kapek levandulového oleje a směsku vlijeme do připraveného lavoru s teplou vodou...mno a můžeme se cachtat.

Matýskovi kyčle a tak.. (7.)

Včera se u nás zastavila dcera paní Dubské. Bylo to jen takové přátelské pozdravení mezi dveřmi. Přinesla holkám pár drobností..Karafiátovi Broučky a set na výrobu bižuterie s názvem "Udělej si svou květinu". Andulce jsem slíbila, že to prubneme hned zítra tj. dneska :). Moc klidu jsme si u toho neužily. Matýsek pobrekával. Majda měla jednu ze svých slabých chvilek. Ale co člověk nadělá, slib je slib. Nakonec se to povedlo. Anička navlíkala korálky snad poprvé. Zvládala to bez problému, přestože byly pidi. Odpoledne nás čekala kontrola kyčlí. Jeli jsme jako trio..tušila jsem, že by to mohla být akce kulový blesk. Začalo to hned, co jsme vykročili z domu. Skate ke kočárku, na který jsem vsázela rychlou přepravu Majdy, nebyl dobře upevněný. Při nástupu okamžitě shodil brzdu ...kočár zastavil. Holky vydržely závodit až ke středisku. Došli jsme tedy na čas. Nicméně čekárna praskala ve švech. Zjistila jsem, že všichni jsou objednáni na 16 hod :-O...a my dorazili, zdálo se, mezi posledními. Kolem mě maminky většinou s jedním dítkem v doprovodu tatínka, kamarádky..babičky. Soustředěně poponášely miminka, úkolovaly doprovod ...pomrkávaly po mně, jak se snažím udržet holky v klidu flaškou pití...zacpat jim pusu hromadou nakrájených jablek. Konečně!! Jsme na řadě. Naháním všechny do ordinacel. Majda se nenápadně posadí vedle stolu s počítačem. V nestřežených chvilkách pak projíždí svými prstíčky klávesnici. Anička uklidňuje Matýska, že tohle vyšetření fakt bolet nebude. Jenže Matějovi je to jedno. Ječí, jelikož mu je zase zima...a vůbec proč mu ten pán tak kroutí nohama. Ve finále všem ukáže svůj parádní obstřik (čůrání za hlavu) .. totálně se poprdí. Holky propuknou v řehot. Omluvně se dívám na sestřičku. Naštěstí je chápavá. Místo kyselého obličeje mi věnuje štos buničiny.  Prima odpoledne na hřišti holky pěkně utahalo. Ukládání se povedlo...já se tááák těším na pec. Dobrou.

Úřední den (6.)

...takhle to u nás poslední dobou vypadá často. Nečekaná návštěva?..vstup pouze na vlastní nebezpečí! Právě teď by vpadla do ovčího pikniku a mohlo by se jí podařit uklouznout na smažených vejcích se slaninou.

Dnešek byl ve znamení zařizování a kojení...mám pocit, že kojím neustále. Asi to nebude jen pocit :). V domácnosti se tak vrší hromádky všeho možného...co je potřeba vyprat, vyžehlit, založit, roztřídit nebo vyhodit. Pokukují po mně. Jak procházím bytem sem..tam, běží mi hlavou, kterou z nich popadnout nejdříve při přechodu přes dětský pokojíček na balkon...co je možné vzít naopak zpátky sebou do obýváku.. s krátkou zastávkou v ložnici. Když se k tomuhle přidají ještě úřady, nákup v papírnictví, balík na poště...mám ze své budoucnosti smíšené dojmy ...nebo mám tak krátkou emocionální paměť, že "dokáže šáhnout" jen do několika posledních hodin utahaného dne? Zůstanu raději u biblického přísloví..volně řečeno: "Nedělej si hlavu ze zítřku, když má dnešek dost svých starostí." 

Kalendář (5.)

Míra nám pořídil při své nákupní horečce Beruščin tvůrčí kalendář. Samolepky ilustrovala Andrea Tachezy. Líbí se mi I když se zrovna nenudíme, těším se, že si každý měsíc uděláme radost nějakým hezkým společným obrázkem. Čeká nás květen...tak rychle nadělat kvítka, než nám to venku zmizí s přicházejícím létem. Vidím to na koláž společně s dokreslováním. Majda nic jiného než lepit popř. čmárat zatím  nesvede. Počítám, že se bude chtít zapojit. Proč taky ne :)?

Happy new year!! (4.)

Tak jsem nepřestala počítat dny, přestože nedodržuji denní záznamy. Má to svoje kouzlo, díky kterému jsem zjistila, že se den se dnem sešel a uběhl celý rok od chvíle, kdy jsem začala psát pravidelněji. Trochu vzpomínám a "listuji" loňským létem, kdy mě ještě vůbec netrklo, že nás bude víc a Matýsek už byl mezi námi :). Je tu další rok, moc mě nezajímá co bude, raději bych prožila, to co je.....

A začnu třeba dneškem. V noci zabíračka. Chvílemi jsem propadala panice, že jsem neztratila jen soukromí, ale i zbytky zdravého rozumu. Matěj se kroutil, kníkal...nakonec jsem ho už vyčerpaná  uvázala do šátku.....pak šup do postele. To se mu líbilo moc. Hned ztichl, odfukoval, hluboce usnul. Já jen tak na půl oka asi jako těhule. K ránu nás přišla Mája vzbudit o něco později. Někdy má choutky vstávat s východem slunce, což je v tuhle roční dobu, kdy se sluníčko klube taky v 5 ráno, vražedná kombinace. Můžu poležet do 9. Holky po snídani vyběhnou s tátou na nákup. Kulíšek znovu průběžně pláče kvůli kolice skoro až do oběda. I když to obvykle nedělám, natočím mu vanu s teplou vodou. Koupel mu vždycky trochu uleví. Spojím to s lehkou masáží bříška. Zdá se, že je lépe.

Odpoledne jedeme ven. Máťa spokojeně chrupe v kočárku. My foukáme do pamprdlic, až do chvíle než dojde nečekaně k prvnímu "veřejnému" kojení. Po dlouhých přípravách, kdy hledám odlehlou lavičku nebo se motám do deky, dojde konečně i na jídlo. Jenže...chyba lávky. Majda se vysoukala kamsi, Andulka našla moc zajímavou květinu...takže vybíhám s prsem vstříc nešťastné dvouleťáčce, abych jí pomohla dolů...naháním tu rozumnější, aby se zbytečně nevzdalovala. Přestávám vnímat okolí do chvíle, kdy si ke mně přisedne rozesmátá Alena (spolužačka ze ZŠ). Povídáme...holky si už pěkně hrají s jejím starším gentlemanem Vaškem v betonových skružích. Je to prča...nostalgicky vzpomínáme jak jsme si ve skružích hráli my, jak tu vůbec nebyly stromy ani chodníky....a vůbec nám to nepřišlo divný :D. Chvíli se ještě společně procházíme, je pěkný večer. Maraton zvaný ukládání se dneska zdařil. Proto v půl 8 už stahuji fotky. Ideální....... ne vždy dosažitelné :)). Tak si to vychutnávám.

Šest neděl (364.-365., 1.-3.)

...takhle nějak vypadá očima Andu můj kolotoč. Obrázek family byl tvořen "na zakázku" do hodiny Aj . Ještě před týdnem, kdy měl být původně hotov, by místo Matěje stačila o něco baculatější maminka.

A jak se to doma seběhlo po návratu z porodnice. Mno žádná idyla to nebyla. Husto bylo tak, že by se dalo krájet. V holkách plně propukl nakupený stres z odloučení (hlavně u Máji, bylo to poprvé) i očekávání nového člena. Každá moje korekce vzbudila ohromnou vlnu vzteku a slz. Snad jen Matěj neprotestoval. Byl utahaný přesunem domů. Hned po pár hodinách jsem pochopila, že naši smečku budu muset dávat dohromady jinak než tomu bylo u Andulky s Májou. Rok je u batolete ohromný skok. Mezitím co Anička (3 roky) už nabrala rozoumek a byla k Majdě ohleduplná ...tj. nechala si říct. Madlenka je snůška všeho možného.....od jemných pusinek až k drtivému objetí nebo strkání prstíčků do fontanely (k tomu nedošlo, ale bylo vidět, že by mohlo). Tím se věc trochu komplikuje. Proto se snažím využít čas, kdy zůstaneme s Andulkou sami. Matýska si alespoň pochová, očuchá :).

Jak to jde v noci. Dá se to přežít. Trpíme na prdíky. Kojíme zhruba po dvou hodinách. Někdy mám pocit, že nezahmouřím oko a při noční manipulaci s mimčem to vezmu  občas hlavou o trámy našeho patra. V prvních dvou týdnech jsme tu měly velkou posilu v babičce a dědovi. Babička zaskakovala druhé ruce a děda posílal proviant, abychom měly čas na sebe navzájem a nemusely se zdržovat vařením oběda. Děda vaří skvěle, takže jsme se neměli vůbec špatně :). Krom toho to byly nádherné dny plné sluníčka. Holky rychle chytly zdravou barvičku, Matýsek jí měl díky slabé žloutence neustále. Den ze dne jsem se cítila víc jako doma. Holky se zklidnily. Nastavily se hranice co se může...nesmí, zajel se nový režim pro tříčlennou smečku. No a když  nám babííí (jak říká Majda) dala pápá, bylo mnohem snažší den s prťaty zvládnout.

A jak je tomu se mnou. Psychicky i fyzicky fit. Jediné co pociťuji čas od času je, že moje orgány nebo kosti zaujímají původní pozici :))..a to občas zaskřípe...zabolí..nejsem zkrátka nejmladší maminka. Konečně se mi podařilo umýt okna, taky se chystám na vylepšení balkónu. Minimálně bych ho chtěla toto léto vymalovat a zútulnit nevkusně prosklený předěl se sousedy.

Jinak hojně využívám internetu k všerůzným bazarovým nákupům. Nakupovat z domova je pro člověka, který nemá rád shoping, super věc...prostě zadáte co chcete a nemusíte utrácet čas šmejděním po obchodech. Ne opravdu mi to teď pomohlo. Po návratu z porodnice na mě čekal kojící polštář. Příští týden dorazí skate ke kočárku. Majda se někdy nesnesitelně vleče...a tohle pro ní možná bude vítaný způsob dopravy.

 

 

 

 

 

 

muž mnoha tváří ....

Matěj (354.-363.)

Ráno 30.4. je jako všechna ostatní...kulím se z naší pícky. Poslíčky už řádím k běžným těhotenským potížím. Holky si hrají v pokojíku, připravujeme snídani, když najednou...musím konstatovat změnu. Mátěj se nejspíš klube ven. Pokaždé nás to zaskočí. Z probíhajícího očekávání se stane konkrétní datum. Vzrušení z příchodu miminka se stupňuje. Holky raději, než si je vyzvedne babička, posíláme k Sally a Markovi. Balím pár drobností a nasedáme do auta. Do porodnice přijíždíme kolem 10.30 hod. Paní doktorka už mě nechce pustit domů. Přesouváme se proto na přípravnu. Všechno je tu pro mě důvěrně známé. Mají tu od minule nové závěsy, veselejší obrázky...vymalováno. Ujímá se mě rozesmátá blondýna .."tak jak se bude jmenovat"..."Matěj", odpovídá Mirek.."..."no včera jsme tu měli Artuše Maxmiliána...modrá krev!", pokývala soucitně hlavou.., Máťu snímají sondičky. Všechno je v pořádku. Srdíčko někde mezi 140-158, pravidelné kontrakce 30-50. Do ruky dostávám kanylu pro případný doping. Blondýna je moje porodní asistentka. Snažím se tak trochu zjistit, co je zač. Vypadá tak mladě. Ale dozvídám se, že děti přivádí na svět celých deset let. Je tu stálice...evidentně si věří. To je fajn. Na druhou stranu i já mám trochu svojí představu o průběhu a jsem zvědavá, jak bude reagovat na "moje nápady". Povinný monitor máme za sebou. Jde se do sprchy. Blondýna mi nabízí hopsa-balón. Že bych jednou konečně stihla první dobu porodní :))? Nedůvěřivě se pohupuji. Kontrakce náhle zeslábly. Pro jistotu končím s experimentem a znovu si dám pár dřepů. Po koupeli nás "ubytují" do našeho porodního boxu. Po 2. hodinách monitor znovu zaznamenal kontrakce jen o síle 30-50. Padl návrh na upuštění plodové vody...podání Dolsinu. Důvodem bylo, že ztrácím síly, které budu potřebovat. Znělo mi to rozumně až na ten Dolsin. Na měknutí porodních cest opiát? Moje asistentka hned  postřehla, že se mnou v tomhle ohledu nebude moc řeč. Ale našlo se řešení! Boscupan coby spasmolytikum mi přišel logičtější. Vodu jsme upustily..a byl tu mazec. V momentě, kdy jsem zaujala "gravitační polohu" tj. jsem se postavila na vlastní, vyskočily kontrakce na 150. Ukecela jsem personál, aby mě nechali pochodovat i při monitoru. Šlo to! Jen sondičky bylo třeba kapku víc utáhnout. Co se týče porodních bolestí...jsem chodec. Chodím a funím. Mezitím si ráda povídám o veselých věcech. Tentokrát mi Mirek převyprávěl pár Krausových čísel z "Uvolněte se prosím" :). Asi po dvouch hodinách  šlapání zelí..došlo k posunu...doslova. Začala jsem se koncentrovat..choulit do sebe. Všechno ve mně nějak utichlo. Byl čas se přesunout na křeslo. Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená na 9cm. "Jdeme na to...za chvíli ho tu máme"..říká s úsměvem moje asistentka. Dostávám do kanyly glukózu. Ve chvilce úlevy slyším jak se ze mě line prosba ve smyslu, jestli bychom to nemohli zkusit bez nastřižení. Kupodivu je pro, cítím její důvěru...jsme už tak trochu za těch pár hodin tým. "Řeknu vám co a jak!", zdůraznila. Byla perfektní. Odvedla dobrou práci. (Nepodlehla ani mým autoritativním výhružkám: "Střihněte TO!!":) Já byla bez zranění, šití a Matýsek ok. Hned jak přišel na světlo, mi mohl hupsnout do náručí. Nechali jsme dopumpovat pupečník. Po krátké pauze, jsme začali kojit....krásné dvě hodinky pohromadě. Jsem unavená ale šťastná. Nebude to úplně nejlehčí rok. Budu doufat, že se to s Boží pomocí podaří zvládnout.

Tak jsem tu...

...a jsem v jednom kole i s babičkou, která přijela na výpomoc. Určitě napíšu více. Dojmů a zážitků byl nespočet :). Jen najít tu skulinku času. Momentálně pokládáme základy a lepíme se na sebe v nové situaci. Ne vždycky to jde snadno, ale každým dnem se to lepší. Prozatím jen krátké oznámení. Mějte se hezky a děkuji moc moc za "modlitby"...držení palců...přání!

This announcement personalized with Smilebox