Chodíme na AJ, ..u Mišátek na návštěve (134.-135.)

Po pondělní Sedmikrásce vyjíždíme dopoledne i v úterý. Tentokrát míříme do jazykové školy Rybička . Jsem překvapená, vyúka bude trvat skoro dvě hodiny. Sympatická paní učitelka mi vysvětluje, že se dětem angličtina prezentuje v různých aktivitách, aby udržela pozornost..hrají se hry, písničky, maluje se, vystřihuje ..vybarvuje. Andulce se moc líbilo. Učebnice, z které se učíme, je plná pestrých a veselých obrázků. Slovíčka dostáváme nalepená s instrukcemi do pracovního sešitu. Sama jsem do Rybičky chodila na aj pro dospělé než jsem otěhotněla s Majdou. Byl to nejlepší kurz z celkových 4, který jsem navštěvovala.

22.září 6.45 spěchám směr bus-nádraží. Venku už vychází sluníčko, ale od pusy se kouří. Autobus do Humpolce odjíždí v půl osmé. Cesta nepotrvá dlouho..něco přes hodinku. Mišatům ještě narychlo píšu e-mail a smsku. Je to zvláštní pocit..vůbec se neznáme. Víme o sobě pár věcí ze všedního blog-života..ale jinak nic. Přišli mi naproti oba. Nemohla  jsem je přehlédnout. Lidi se rozprchli a na nástupišti jsem zůstala skoro sama. U domečku nás vítala Bella. Moc velká sympaťanda..kříženec vlčáka s rotvajlerem :D. Nechápu její vlastnosti, měly k bojovému plemenu hodně daleko. Barunka s Lucinkou byly ve škole a školce. Byla tu šance na klidnou chvilku, protože i já jsem byla bez dětí..až na to jedno :). Míša se pustil do přípravy bebe-řezů. Přišlo mi roztomilý jak chlap jako hora poletuje po kuchyni s vařečkou od pudingu a s občasným vtípkem nám nabídne k "vylizování" misku se zbytkem polevy. My s Miškou nezavřem pusu...bylo toho tolik, co si říct. Jak se poznali s Mišákem, jak to bylo s dětmi..minulostí bez Boha, porody (nekonečné téma :D), domeček..pes..prostě hromada věcí. Den nám utekl jako nic. Měla jsem dojem, jako bych je znala odjakživa. Odpoledne dorazily i holky a šlo se na procházku do lesa. Počasí nádhera..sluníčko a teplo. Večer už jsem pocítila těhotenskou únavu. Po příjezdu domů jsem odpadla jak mimino. PS: Jinak řezy byly famózní. Míšo moc díky!! A snad se podaří někam nahodit i recept!!

Tak se jdu prásknout (132.-133.)

...čekáme s největší pravděpodobností třetí ratolest. Jak ukázal test a můj momentální jiný stav. K paní doktorce jsem objednaná až tento čtvrtek. Lidičky je mi blbě. Ostatně jako vždycky mezi 6-12 t.t.. To stvoření ze mě vysálo snad všechny zbytky energie. Nevolností trpím celodenně a zimnice je mým věrným průvodcem. Přes den po troškách uklízím a dávám to tu dokupy, protože v půl 9 mě síly opouští zcela. Hlava taky o poznání zpomalila. Dneska mi to dokonce naznačovala jedna paní v prodejně lahůdek..nedivím se jí, ale naštvala mě :). Miminko je plánované, jen jsme nečekali při našich omezených možnostech (po prvním mimoděl.t. můžeme počít mimi jednou za 2 měs.), že nás požehnání zastihne už za 4 měsíce. Miminko by se mělo narodit někdy kolem poloviny května. Přikládám metřík pod archiv.

Na šípkách (131.)

I na dnešek bylo navařeno. Takové dny mám opravdu ráda. Dny, kdy se nemusím starat o nákup a polední gáblik. Je pak čas na skládání puzzle, malování nebo hraní s Andulkou během dopoledne, kdy Majdě spinká. Anička mě tentokrát vymalovala v bouřce a lijáku. Jsem bez deštníku, ale přesto mám na tváři úsměv od ucha k uchu. To je úplně mimo. Dětský svět mi v tomhle připadá zvláštní...domaluje veselí i tam, kde není. Naivita? Nezdá se mi..možná je to jen přístup k životu, učím se ho :). Odpoledne vyrážíme na procházku za šípky. Uděláme si korále. U lesa je jich spousta. Anička už se začíná těšit z rituálů jednotlivých roční období a vypráví Majdušce co jí všechno na podzim čeká za nádheru. Při sběru se mi nepodaří naše batole uhlídat a jeden exemplář šípku se jí podaří schroustat..je to neuvěřitelné, co si strčí do pusy, přitom s dnešními těstovinami dělala takové óbštrukce.

Nenudíme se (130.)

Dopoledne se nám podařilo s Andulkou vyklouznout z domova sólo. Zašly jsme spolu do mateřského centra na dětské tvořeníčko. Vyráběl se jak jinak než ..papírový drak. Byla jsem pyšná, Anička si všechno udělala už sama včetně vystřižení "obličeje". Občas jsem něco přidržela, ale pořád mi odstrkávala ruce.Odpoledne bylo pěkně. Domluvili jsme se s dědou, že zajedeme na zahrádku a posekáme cestičku. Minule jsme to nestihli. Tráva tam dorostla možná i za měsíc. Je to pro mě vždycky prima, když jedeme všichni společně. Holky se na mě nelepí, akce venku mi nevadí a baví. Možná je to i tím, že to není rutina, ale příležitostné potěšení. Dneska jsem se pustila do vyklízení chatky. Obstojný pytel se plnil vším možným. Bylo potřeba otřít i nábytek...hned se člověk cítil útulněji. V pergole jsem to vystříkala postřikem proti plevelu. Snad se podaří zlikvidovat i ostružiní, které proráží skrz dlažbu a ničí ji. Míra se pro změnu pustil do jungle, která k nám přerůstá z každé strany od sousedům.

Skalpel prosím (129.)

Ráno s Andulkou vybíháme do Sedmikrásky. Po cestě kupujeme pár drobností...krabičku s papírovými kapesníky a gumové bombónky.Děti je budou dostávat jako rituál na rozloučenou. Došly jsme včas. Bylo fajn vidět, že se Anni těší. Rychle popadla batůžek se svačinkou a zaplula mezi ostatní. Je to poslední dopoledne, kdy bude školička trvat jen hodinu. Ale i tak pociťuju lehkost bytí, když opouštím šatnu. Krátkou procházkou mířím k papírnictví. Okukuji a plánuji jak dovybavit naše zásoby na podzimní-zimní tvoření. Chybí určitě modelína. Daří se nám už obstojně udržet odděleně jednotlivé barvy. Ale po určité době, co si budeme povídat, z ní stejně zbyde neidentifikovatelná hnědá hmota. Od mojí kamarádky jsem dostala prima tip, kde můžu utrácet :DD a nechat se inspirovat. Možná, že ji znáte..tak jen pro jistotu: stránky paní Brýdové. Cestou zpátky to bereme s Aničkou přes  hřišťata, která potkáme. Je nadšená. V ruce pevně drží PEZ-zasobník na Lipo v podobě Buzze Rakeťáka..."vzhůru do nekonečna a ještě dál", křičí na houpačce..no málem se jí to podařilo. Ještě že je všude písek nebo venkovní "koberec". Doma nás k obědu čeká po dlouhé době rajská. Povedla se, šmákly jsme si..Majda byla celá na oranžovo,grrrr. Po Ó jsme se chtěli chvíli natáhnout...jenže holky to vzaly po svém. Napochodovaly s doktorskou brašničkou...oblíbená byla injekce a teploměr :).

 

Den, který bych si nemusela zopakovat (128.)

V noci bylo rušno. Holky mi rozkouskovaly spaní asi na 5x. Míra naštěstí nic v noci nevnímal a mohl mě tak nechat dopoledne trochu dospat. Moc to nešlo. I přes špunty do uší byl slyšet neustálý jekot a dohady. Vzdávám to. "Co se to tu děje?"..sonduji. Ale žádná odpověď. Majda divně polyká sliny. Andulka nevydrží chvíli na místě. Venku se právě rozpršelo. Nechce se mi moc vzpomínat na všechny ty delikty, ale měla jsem pocit jakobychom den prožili v neustálém křiku. Stres se násobil i tím, že bylo skoro nemožné něco pořádného podniknout. Odpoledne jsme se snažili připevnit okenní konzoli. A jak to v panelovém domě chodí..to co by člověk považoval za práci na hodinu i méně, je nakonec předmětem dvoudenního procesu. Při vrtání druhé díry se vrtačka jaksi "propadla". Zjistili jsme, že tu máme v panelu nemalou dutinku. Vycpala jsem jí trochu už v zoufalství samotvrdnoucí keramickou hmotou. Uvidíme zítra, jestli se podaří přišroubovat bezpečně i druhá úchytka. Večer byl klidnější, že by došla šťáva :D. Mně teda určitě. Nic naplat..musím se vrhnout na vaření-rajskou, protože zítra dopoledne jdeme znovu s Andulkou do Sedmikrásky, takže nebude moc času.

Okno (127.)

Míra se vrátil po noční. Než se stačil nadechnout, měl nás kolem sebe. Obdivuji jak trpělivě snáší ten náraz emocí..o svojí dvacetiminutovce po návratu domů může jen snít. Připravuji rohlíky s kakaem a v duchu přemýšlím nad zkracujícími se dny. Budou sychravé, studené, někdy plné slunce a barevného listí. V obýváku máme okna bez žaluzií, záclon i závěsů. Prostě jen skleník. Dlouho jsem přemýšlela, jak okno zútulnit. Nechtěla jsem přijít o místo na parapetu, světlo a výhled na modřín ..paneláková okna jsou velká. V našem případě hned tři těsně vedle sebe. V mé nerozhodnosti mi pomohla Kačka. Navedla mě na přírodní (díraté.. sem tam ťuplík, chalupářské) záclony, které můžu pověsit v kratší délce, aby nezacláněly kytičkám. Místo závěsů použít bílé obyčejné žaluzie. Při stažení splynou s plastovým rámem okna...v případě nouze se můžeme zabednit. Myšlenka nad snídaní mi nedala pokoj ani odpoledne. Stejně jen lije. Proto se s "pogumovanou" Andulkou projdeme loužemi a zavítáme do OBI. Podařilo se. Měli posledních 5m záclon, které jsem potřebovala (nakonec celé)..ušití do 14 dnů grátis :). Dřevěnou konzoli v odstínu dub jsme taky sehnaly. Měla 3m. Uhlídat cácorku s takhle dlouhou tyčí bylo občas o ústa. Andu byla v brouzdání poctivá. Poslední kousky kaluží byly po vydatném dešti hluboké. Stačila si pořádně nabrat do holin. Nic dramatického jen mokré nohy a trochu bláta. Doma skládám "náklad" se šťastným úsměvem. Letos u nás neproběhly žádné zvláštní předělávky ..je vidno, že mi chybí. Těšim se na změnu. Možná si zkusíme to naše okno do domova vyzdobit i nějakou tou girlandýnkou z jeřabin, šípků a klacíků.

PS: fotka je z netu, líbí se mi..tohle by bylo lákadlo pro moje kočičky..proč máme pořád tak zapatlaná okenní skla :D?

Babí léto (124.-126.)

 11.-12.září Už jsem se s tím smířila, denně se mi opravdu psát nedaří, ale na druhou stranu si snažím pamatovat... Mezitím co Andulka strávila moc hezký víkend s babičkou a dědou, my jsme vyrazili společně s Majdou směrem ke Kácovu. Byla to tak trochu "kolaudace" chaloupky našich blízkých přátel. Myslím, že se jim podařil husarský kousek. Známe se celkem dobře, takže vím něco o jejich vkusu a věcech, ke kterým přirozeně lnou. Bylo až k nevíře do jakých detailů odpovídal jejich letní domov tomu, který s pečlivostí a láskou tvořili několik let. Moc jim to přeju. Kolem dokola pole a lesy. K večeru se začalo silně ochlazovat.., člověk potom rád přisedl k ohni a smlsnul si na ugrilovaném kousku dobrého masíčka :). A tak jsme přikládali ..přikládali..a čas nám rychle utíkal. Druhý den ráno přišla chuť ještě na opečené brambůrky. Ve zbytcích popela se jich podařilo pár upéct..super. Oběd jsme jedli venku hezké počasí pořád trvalo. Z místního statku si došlo pro nášup i 6 kočičáků..jak pomlaskávali, to bylo něco pro Máju. Nemohla z nich spustit oči. Odpoledne se nám podařilo bez problému dojet domů. Vrátila se i Andulka. Byla jsem ráda. Její náruč mi chyběla.

13. září Dnešek nebyl nijak vyjímečný až na to, že jsme s Andulkou šly poprvé do Sedmikrásky (dopo-školička) .Trochu jsem se obávala..Ovečka byla bezkonkurenční zázemí pro předškoláčky, ale k mému velkému překvapení se strachy nenaplnily. Paní učitelky (podle Andu tety.. nebránily se tomu :)) s námi jednaly hodně na rovinu, snažily se docela podrobně popsat přístup, program, postupy a požadavky. V závěru se diskuse rozjela tak, že jsme přetáhly i stanovený čas..a povídali o dětech jako takových ..prostě ženský.

Jak jdou dny (120.-123.)

7. zaří Ráno se na nás zase usmálo sluníčko. Obloha vymetená a v lednici navařeno. Ideální ..na to, abychom přepadli tetu Ivetku. Zkouším ji prozvonit. Nakonec se obě shodneme, že dnešek je ideální k návštěvě. Všechno rychle pobalíme a spěcháme na autobus. Na nádraží téměř nemusíme čekat a nasedáme do vlaku směr Benešov. Míjíme okraj města. Začínají se rýsovat první kostelíčky a kopečky s lesem. Holkám se to moc líbí. Posadím je, aby viděly ven. Vykukují ..slyším jen pořád nějaké to..mamí co je tam a tohle a tamto. Cesta pěkně uběhla. Ještě před obědem jsme zajely s tetou vyzvednout Veru ze školky, chvíli se pobylo na hřišti, ale hlad nás brzy vyhnal k "domovu". Oběd a pohádka=vytoužená chvilka klidu. Odpoledne proběhlo ve znamení her a radovánek. Dorazil i Dany s Kačkou..pro změnu dětí zase jak smetí :-O. Večer jsme dojely příjemně unavené.

8. září Zjišťuji jak jsem v psaní blogu poslední dobou těžkopádná. Foťák sebou beru a málokdy použiji. No jde o nějakou tu stagnaci..možná se zkrátka nic zajímavého neděje :-). Ráno jsem hupsla na rutinu..zapatlaná okna, podlaha, zbytky nádobí, vyprat plenky. Do žehlení se nemůžu donutit. Pořád mi nějaké ty zbytky straší v ložnici. Krom toho se mi nedaří dostat k svému dopingu na Fly Lady :-D..zlobí mě heslo a ověřovací kód se načítá donekonečna..vzdávám to. Co mi dnešní den utkvělo v paměti bylo večerní mini-shromko (skupinka). Po prázdninách se vidíme poprvé. Pojala jsem ho dost odpočinkově. Nádherně se mi "plynulo" při písničkách. Tentokrát nebyla doprovodným nástrojem kytara, ale Zdenička s klavírem..a moc hezky hrála.

9.září Dopoledne vždycky tak rychle uteče. Po obědě se procházkou přiblížíme k Starostovým klukům. Chvílema to vypadá, že zase sprchne. Byl to prima čas. Vítek se s Andulkou záhy zavřeli v pokoji a celé dvě hodinky si spokojeně hráli. Majda se trochu kroutila. Nebyla úplně ve své kondici. Ráno vyspávala do deseti (kvůli dlahám). Celý den byl pak trochu mimo běžný režim. Večer jsem se uvolnila s holkama na kafe do centra. Postupně nás vyštípali z kavárny, z fast-foodu a nakonec jsme skončily v autě před naším domem :DD. Ty dvě to ještě protáhly při další zastávce a jestli se Kačka dostala po třetí ranní domů, tak to byl úspěch. Tohle se mi už dlouho nestalo.

10.září  Dneska se mi vstávalo lehce a zadařilo se i vyžehlit pár kousků. K obědu s Andu smažíme květákové placičky s bramborem. Miluje je. Snědla čtyři..já měla tři :-). Odpoledne se tak trochu poflakujeme, čteme a balíme pár drobností na výlet k babičce a dědovi. Na víkend zůstává doma jen Majdě. Je to úleva i smutek zároveň. Vždycky se mi totiž stýská :( a chodím nakukovat do prázdného pokojíčku.

7 let (119.)

Den proběhl jako obvykle, ale večer patřil nám. Tento měsíc se podařilo dojít s financemi na nulu. Svojí roli v tom sehrál fakt, že jsme byli hodně mimo domov a poplatili rodinnou dovolenou. Měli jsme možnost naše výročí přesunout na hojnější dny..jenže to není ono. A tak jsme raději popadli stravenky a půjčili nějakou tu kačku od babi. Šli jsme pěšky, drželi se za ruce ..tak dlouho jsme nebyli jen tak..sami, že jsme doslova "svítili" nadšením. V obchod. centru jsme vyjeli až do posledního patra. U  KFC objednáváme milovanou nezdravou pochoutku Hot Wings Menu. Za prosklenou stěnou na nás problikával ten náš "New York". Pro dokumentaci jsem mobilem udělala pár fotek. Když jsme fotili společnou fotku a pak naše prstýnky..všimla jsme si jak mají někteří "spolusedící" ve svých pohledech otazníky. Jojo možná jsme vypadali jako bláznivý americký pár, který se po třídenní známosti rozhodl pro sňatek... v Las Vegas a na svatební hostinu (bez svědků a rodiny pochopitelně) zašel do KFC. Jako bonus jsme ještě přihodili dortík z ovocenky. Měli jsme si toho tolik co říct..bylo nám spolu tak hezky, znovu jsme objevovali štěstí, že máme jeden druhého.

Výlet do Bojanova a japonský čaj (118.)

Dneska jsme si tak trochu holky rozhodili. Míra s Markem vzali společně Aničku s Noemkou na výlet do Bojanova. Prima nápad :)..holky se tak po delší odmlce mohly užít. Když jsem je večer oba vyzpovídala byli spokojení. Počasí jako babí léto. Jelo se vláčkem. Následovala krátká procházka k rybníčku, lesem a zase zpátky. Já mezitím s Majdou doma trochu "relaxuji". Nakonec ale znovu podléhám lákavé myšlence na práci v klidu... jenže hodiny odpočinku chybí, a protože se Majda často v noci budí kvůli dlahám, pociťuji na sobě klasickou zimouřivku z nedospání a únavu. Odpoledne i my jedeme ven na krátkou procházku. Stavujeme se u Sally (maminka Noemky). Jejich byt se krásně proměnil. Naše hostitelka je moc šikovná, dokáže z mála vykouzlit světlý a útulný domov. Je nám společně fajn. Váříme pravý japonský čaj, sedíme a klábosíme. Podaří se nám vytěsnit čas i na společnou modlitbu. Marek s Noemkou se mezitím vrácí. I my už musíme spěchat domů, táta má noční. Volím indiánský běh, abychom se u holek stačili vystřídat.

Mám ráda tvůj smích

Free slideshow design customized with Smilebox

Dělání, dělání (117.)

...mi dneska zahnalo smutky. Ráno mě přivítala šedivá obloha. Bude pršet, prohlásila jsem v duchu..a polobdělá jsem připravovala flaštičku pro Majdu. Průlom v počasí se nekoná. Trochu mnou cloumala nervozita a zvědovast, jak asi zahrádka vypadá. Tři týdny uplynulo od poslední návštěvy. Jestli to obrazilo.., jak moc. Není už tráva ke kolenům? Majda spokojeně ucucává. Neboj, slyším z vedlejší matrace (nemáme zatím patro, ale na vše dojde :). To se roztáhne a může být za chvíli krásně. Hmmmm..., nemohla jsem nic dodat, já prostě s počasím nic neprovedu. Jenže ten můj manža měl zrovna pravdu. Na snídani už nás paprsky štípaly do tváře. Dopoledne Míra vzal Andulku na skákací hrad a Majda zatím dospávala dlažky. Já mezitím uklízím a smažím karbanátky. Zrovna jsem si uvědomila, že od té doby, co se stravujeme s dětmi, jsem je snad nedělala.

Počasí vydrželo!! Takže hurá nasedat a jede se. Cestou nabíráme i dědu. Netrpělivě vykukuji z okýnka..cestička se ještě rýsuje. Zdá se, že to půjde. Tentokrát to bylo moc hezké odpoledne. Trávník se zazelenal a změnil..už žádné hnojiště. Holkám jsem vzala míč, kočárek. Na místě pergoly jsem jim vybalila ovoce, piškoty a mohlo se začít se sekáním. Myslela jsem, že nebude zájem, ale byla jsem překvapená. Nakonec jsme jeli na střídačku. Na dědovi jsem viděla, že mu to dělá vyloženě radost. Holky se zapojovaly taky. Majda sbírala spadlá jablíčka do kyblíku. Muselo se dát jen trochu pozor, aby je neměla snahu konzumovat..šlo to, stačilo jí odkázat na "švédský stoleček". Anni "vykopávala" drny a odpumpovávala (její oblíbená činnost už z minula) vodu ze studně. Byla pořád dost špinavá. Já poklízela chatku a sekala. Byl to relax..já ještě pamatuji doby, kdy můj děda sekal srpem nebo se minimálně sekalo sekačkou bez sběrného koše. To znamelo hrabat a hrabat. Tady..všechno auto :) jak s luxem.  Krom jiného se k nám přišla podívat "sousedovic Micka"-zatím kotě. Téměř výstavní kousek. Bylo vidět, že je zvyklá na lidi i šrumec. Nebyla  vlezlá a přitom se chovala tak hezky domácky..hodně jsem vzpomínala na mojí Kubu. 11 let jsme ji měli..byla černá. Říkala jsem jí kočkopes, protože se tak chovala. Byla především svázaná s lidmi,  ..oblíbené kouty a jídlo, byly až na druhém místě. To nebývá u koček moc zvykem. Holky byly nadšený a Míca taky. Bylo vidět, že nějak padlo své k svému..prostě mláďátka. Hezky to uteklo..skoro bych řekla moc rychle. Ale doufám, že se vrátíme brzy. Těším se!

Hohmanovy dlahy už jsou doma (116.)

Dneska jsem si dovolila fotky upravit trochu hravě. Ne.. nejedná se o nějaké skvosty. V rychlosti jsem nafotila naší cestu domů. Dopoledne jsme si udělaly výlet do protetik a přinesly si novou hračku Hohmanovy dlahy. Majda by je měla dostávat po usnutí na nožky. Fotku dodám zítra. Je to tedy mazec. A nejsem si jistá jestli prolomíme ledy a budeme moci normálně spát. Při samotné zkoušce doslova řvala. Rudý obličejíček mi tiskla do hrudníku. Zakrývala si oči, nedůvěřivě pokukovala, jestli se ten pán náhodou nezalekne..a nenechá toho. Nenechal :(. Den jinak proběhl hezky. Chvíli jsme si pohrály, mezitím svačinka. Stejně jsem myslela celou dobu hlavně na večer..jak jí obelstít. Jdu na to.

This photo album created with Smilebox

Když plyne čas (115.)

Večer jsem opět zjistila, že ve foťaku ani ťuk...ani fotka  :-O např. čistících prostředků..prostě nic. Zásadní nedostatek dne. To je to moje šůrování. Tak takhle by to nešlo. Pro útěchu jsem doplnila o pár snímků fotoblog. Z prázdnin zbyla ještě hromada záběrů, které mi neprošly "rukama". Přemáhá mě pohodlíčko, nechce se mi tahat sebou všude zrcadlovka a to se přitom jedná o model "do kapsy". Trochu se na tom podepsaly ty prázdninové prostoje v blogu. Člověk pocítil jaké by to bylo bez projektu 365.dní. Všechno by zase plynulo bez povšimnutí. Já bych se mohla vracet jen k mlhavým útržkům s komentářem "..to to ale uteklo, co jsme vlastně ..jaké to bylo. Čas sám o sobě neumíme zdůvodnit...dokážeme ho jen s úžasem sledovat, reagovat a zase jen pozorovat. Každý s ním máme jedinečnou a neopakovatelnou schopnost naložit podle své vůle. Je to ale všechno, co čekáme od života? Nečekáme přes naše "časové hranice" náhodou věčnost? Konec ..napůl spím :). Dopoledne nás probudilo sluníčko, ukázalo mi jak jsem včera švédskou utěrkou na oknech vytvořila nádherné mazanice. I když bylo venku jasno, u nás doma se to jevilo jako východ za anglickou mhou. K obědu jsme si připravily oblíbené vajíčko s cibulí a šunkou, příloha hrášek s kukuřící tj. oběd se spolehlivou konzumací. Holky to mají moc rádi. Majda ocení, že se může sama najíst a Andulka miluje zeleninu. Odpoledne nás přepadly holky od Říčan. Byt byl vzhůru nohama. Kiki s Andu byla první linie..rychlostí blesku se na zem dostaly snad všechny hračky, které uchováváme v krabicích, koších ..apod. Zuzi a Majda jdou v druhé koloně a to co se vyskytovalo jen v dětském pokoji rozmístily po celém bytě. Bylo to o zlomenou nohu. Naštěstí se nic nestalo. Děláme si k svačince zmrzlinový pohár s jahodovým kompotem..a raději frčíme ven na hřiště. Večer docela rychle utekl. Ukládání idylické..mazlení a štěstí, že máme jedna druhou.

Už to tak nedře (114.)

Dá se říci, že se dostávám do formy. Poslední dva dny žiju informacemi z Fly Lady.cz. Je to tak... propadla jsem myšlence na perfektní domácnost. K čemu bych to přirovnala? Je to tak, jako když začnete s dietou a zhubnete první kilo. Vůbec vám nedochází, že těch dalších 9 vás bude stát obrovskou dřinu a disciplínu. Dřez mám sice jak zrkadlo, ale jinak je to tu samá Monte :-) ..s přídavkem se obtěžovat nebudu, to by vás přestalo bavit a mě taky. A co se tedy děje. Minimálně jsem při dnešním venčení nakoupila čističe za 300,-. Klíčové SAVO a Pronto s Levandulkou, které prach doslova děsí, takže se tu prodlužuje doba, kdy se můžete spolehnout na blablabla..skvoucí čistotu. Co dál...SAVO na okna, švédskou utěrku a hlavně nadšení to všechno použít, nejlépe hned večer (po kom to ty holky jsou:-)). Takže se pro dnešek omlouvám, zkusím tu zavést něco jako uklidovou rutinu, kolo nešvarů se otáčí pomalu..ale je pravda, že to tu začíná prokukovat. Už jsem se s podobnou výzvou dlouho nesetkala. Vůbec nemám představu o své výdrži...