Strom poznáš po ovoci (16.)

Vzpomínám na něčí radu: "Když je ti špatně, můžeš se těšit z toho, že ti není ještě hůře." Zní to hodně prakticky .., ale chce to čas, aby to mohlo v člověku dozrát :-D. Jestli jsem se včera cítila nadoraz, tak to byl sebeklam a na dno jsem si hupla teprve s dneškem. Co je prima,.. nebudu vás napínat, měla jsem šanci se od něj odrazit. Dno..je zajímavá "věc", čekání na něj určuje hloubku utrpění, kterým projdete...sílu zkoušky, která ukáže dál než za vaše ideály a přesvědčení,..cestu, kterou nemáte možnost změnit, ale musíte jí projít...Boha, kterému nemusíte rozumět, ale zkoušíte mu důvěřovat, protože je to příliš těžká chvíle na to, abyste byli vděční za život jen sami sobě :-).

Strom se o svoje ovoce nestará..., jeho snaha je životodárná v tom, že se vydává Tomu, kdo ho pro úrodu stvořil a "touží" naplnit Jeho vůli. Tohle se učím ve svých pádech... nebýt dokonalá ale opravdová.

A jak to vypadalo v praxi: ranní vstávání byla agonie, třetí den mi migréna ukázala zač je toho loket a noc nestála za nic. O odpočinku se mi bohužel nestačilo ani zdát. Majda průjmovala, chrochtala a hystericky vrážela pěstičku do pusy. Ve finále se Andulka počůrala do postýlky a než jsem stačila odstranit pohromu, spokojeně odfukovala v mojí posteli :-O. Nesměle jsem se natlačila do zbytku místa...k ránu se přesunula na Mírovu polovinu, takže jsem to stihla na chvíli zalomit. Brzy na to jsem ale stejně musela probudit Máju , nechat jí vypít čaj a mašírovali jsme k paní doktorce na vyšetření. Celkem se tvářila spokojeně, ale dostali jsme předpis na pár preparátů..včetně mastičky na údajně atopický ekzém (to mě trochu zaskočilo, ale věřím, že to bude v pořádku, zatím nám hodně pomáhá Cannaderm-Robátko..je to jen na jednom místě a nešíří se to). Když jsme se vrátili, byla doma taková unavená nálada. Oběd byl dnes naštěstí hotový v ledničce. Jen co Majduška? Nesměla skoro nic..z rýžové kaše bez mlíčka byla doslova otrávená. Znovu teda vypila jen čaj s Hylakem. Odpoledne jsem už nemohla dál a na chvíli si lehla se špunty v uších. Slyšela jsem jak mi krev šumí v hlavě..jak moře..to byla poslední myšlenka. Usnula jsem tvrdě na 2 hodiny ..hlava i krk mě přestaly bolet. Míra vyběhl s Andulkou ještě na hřiště a já mezitím nakrmila úspěšně Majdu vločkovo-zeleninovou polévkou s máslem. Byla docela dobrá a hlavně náš marod musel už pořádně vyhladovět :-D. Večer je mužská skupinka..to je fajn, že má Míra svoje "chlapské útočiště." Dneska si užil hodně mojí nervozity, ..přesto jsme se nakonec shodli na skóre 1:1 a nenechali za svými splíny zapadnout slunce. Ježíš je super..sorry, jestli ti to leze na nervy, ale já jinak nemůžu :-DD.