...už kvetou (323.)

Pamprdlice :O. Krásné, plné pilu a hlavně prapodivného mléka, které působí trvalé fleky na oblečení. Jestli máte nějaký osvědčený typ na tohle "svinstvo", prosííím, věnujte mi ho. Naposledy se nám, ale za velkého usilí!!, podařilo odstranit několik flíčků s Ariel-Professional. Ale jak říkám pot ..dřina. Anička se nadšeně hned na pár kousků té žluté nádhery vrhla při odpolední procházce. Bylo neskutečně teplo a pampelišky nebyly zdaleka to poslední, co jsme si z kvítí užili. "Potkali" jsme fialky, podběl...i sněženky....u těch jsem ale skoro přesvědčená, že je tam někdo musel vysadit jen tak...pro radost, jelikož rostly na tak nepravděpodobném místě.  Odpoledne vyšlo: Majda se samostatně obsloužila na houpačce i skluzavce. Některé maminky strnule zíraly na její výkon, dalším pohledem pak vyhledávaly ke komu "ta holčička" patří. Když si daly 1 a 1 dohromady...pochopily docela záhy, že já už rychlejší nebudu :). Andulka se mezitím vetřela mezi fotbalisty. Kluci byli kupodivu k týmu -Hello Kitti- galantní. Dokonce dala několikrát při trošce štěstí góól. To bylo radosti...

 

 

Výstup z ponorky.... (322.)

..by byl třeba. Už je líp. Zdá se, že bych mohla konečně vzít holky na hřiště, sluníčko, prostě ven.  Přes veškerou snahu už bylo dnes cítit, že nám to domácí vězení moc nesvědčí. Chvíli knížka, pastelka, pohádka blbnutí...ufff. Čím dál víc se cítím být nějak línější. Všechno mě tlačí a v noci se budím. Matýsek o sobě dává vědět pořádnými šťouchanci. Do toho párkrát návštěva Majdy nebo Andu se špatným snem a máme tu spánkovou deprivaci jak vyšitou. Ne to přeháním, ale je fakt, že s prckem to bude náročné. Zvlášť ten první rok kojení. Holky už teď tak trochu testují, jak to s tou mojí autoritou je . Vypozorovaly potvory, že jsem nějak pomalejší, možná i  míň důsledná....připadám si jak v nějaké smečce :).

Má dáti..dal (321.)

Vypadá to, že přiznání za skautíky předám letos snad v nejzazším termínu. I když jsem se snažila, nedařilo se mi od konce ledna najít po večerech sílu ještě účtovat. Dnes se povedlo odchytat poslední nedostatky a bilance vyšla tj. rozvaha=výsledovce. Jsem trochu exot. Přislíbila jsem tuhle službičku bez vlastnictví účetního software, takže každý rok vytvářím v Exelu defacto maturitní souvislý příklad. Sčítá to samo, ale jinak všechno hand made poctivá práce.

Začínám nasávat jaro. Spekuluji o zahrádce.......co a jak vysadit. Žádné velké projekty. Spíš se tak bavím nad tím, jaký by měla mít charakter. Nejvíc se mi líbí všelijak kvetoucí bejlí. V pozadí mi sedí praktická myšlenka, že by to mohly být i odolnější kousky, zvyklé přežít v drsnějších-mých :)) podmínkách. Inspirací je mi tenhle Bylinář (momentálně vyprodán, jinak bych dala odkaz, snad bazarově). Je to myslím vydařená publikace, plná nádherných fotografií a cenných rad (zpracování bylin-mýdlo,šampón.....dekorace apod.). Krom jiného se v něm autorka věnuje možnostem, jak takovou bylinnou zahrádku vysadit. Myslí se tu i na ty, kteří vlastní třeba "jen" balkón nebo truhlík v okně.

Magdalénka má 2. roky (320.)

A takhle to vypadalo, když jsme si kočičku dovezli domů. O tom jak přišla na svět je více tady. Byla to taková baby Annabel 46 cm, 3kg...studená jak žaba. Milovala lidské teplíčko a zahřát její ruce nebo nožičky byl nadliský úkon. Madlenko děkujeme Bohu, že tě máme. Tvůj humor a bezprostřednost dokážou  odzbrojit :) snad v každé situaci.

Nepříjemné překvapení (319.)

V podobě opravdu hutné rýmy, doprovázené bolestí hlavy i kloubů. Jak rána palicí. Večer dorazil Míra ze školy a podle všeho je na tom o něco lépe než já jen diky tomu, že se u něj nepříjemné příznaky ozvaly o den později. Třeba to bude jinak. Já jsem každopádně k ničemu. Dokonce i vršící se předměty, přetékající myčka nebo dokola hrající hudba v dětském pokojíku mě nezvedly z otomanu. Vidina, že je přede mnou ještě plnění nesmyslných sčítacích formulářů mě hrozně žhaví. Proč já trdlo vůbec otevírala dveře. 2,5 milionů lidí je bez starostí. Prý víc pracujeme nebo pobýváme mimo domov. Nebudu to nikomu vyvracet :), ale příště nejspíš .......budu víc pracovat nebo pobydu mimo domov. Jak jste na tom vy?

Možná jste si všimli, že tu mám pár odkazů na mistry quiltování a patchworku. Zvlášť Laurraine je nechutně :) šikovná. Ráda bych jednou - snad letos - zkusila ušít nějakou tu kostkatou dečku pro holky. Pár penízků bude z účetnictví pro skautíky, proto uvažuji o koupi šicího stroje. Využit bude myslím i jinak. Vzrůstem jsme atypická rodinka. Většinu kalhot zkracujeme nebo zabíráme v pase. Na doporučení švadlenky Amélky se mi zalíbil typ JANOME konkrétně 2041. (Je to japonský stroj. A v tuhle chvíli mě akorát napadá, jestli ještě vůbec probíhá jeho výroba. Sleduji denně zprávy. Ale někdy toho musím nechat. Tenhle kousek planety je mi o něco blíž díky přátelství se Sally. Nenesu to úplně lehce. Její rodina i další naši přátelé jsou ale živí a zdraví.)

No a tady je trochu (viz. nahoře) zakopán pes nového názvu blogu...to working neznamená až toliko, že bych chtěla častěji svírat mop v ruce :), jako spíš pustit do našeho života víc tvořivé síly.

Jestli se to podaří fakt nevím. Modlím se za tu správnou inspiraci. Když se do obyčejných věcí totiž pustíte s El Šadaj (Všemohoucím), máte pocit jakoby jste stáli vedle Něho a mohli s úžasem sledovat, jak rozbaloval oblohu a usazoval hvězdy. Díváte se a nemáte chuť na nic jiného, než vyjádřit jak je úžasný. Tohle mě opravdu sytí a osvobozuje.

Nech přemýšlet srdce.

 

VŠUDE  Rabi  z Kobrynu učil: "Bůh mluví k člověku, jako mluvil k Mojžíšovi: Zuj si opánky"- odstraň zvyk, který ti svazuje chodidla, - neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Není totiž stupně, na němž bychom nemohli najít Boha všude a kdykoliv.

Zběsilá změna

To jsem nevěděla, že hnízdící hormony jsou tak agresivní, že se nezastaví ani před blogem :) a tak si..připravuji koutek pro nové zážitky, nápady a tužby. Možná ale budu ve skutečnosti ráda, jestli se mi podaří dát dohromady pár řádků. Obavy i štěstí...tak nějak se to ve mně motá.

PS: Jinak jsem si všimla a nevím, jestli v to nehraje roli změna názvu, že se ve vašem seznamu blogů vůbec nenačítají naše nové příspěvky, snad to pan Blogger nějak vychytá. Moc nerozumím proč se to děje...link přece zůstává stejný, mno uvidíme.

O křesle a nočním návštěvníkovi (318.)

Pod naším novým patrem se tak trochu začaly hromadit věci, které čekají na odsun nebo naopak na realizaci. Mezi ně patří staré křeslo, ke kterému jsem přišla pro mě netypickým způsobem. Je pravda, že poctivý úšak odlehčeného stylu, který by se hodil do obýváku a nezabral více místa než běžné křeslo byl mým dlouhodobým snem. To, že ten svůj sen potáhnu od popelnic mě ale nikdy nenapadlo. Bylo to jednou odpoledne. Mladší pár podle všeho stěhoval nebo spíš likvidoval pozůstalost svojí babičky. Právě ho dotlačili do boxu pro kontejnery. To co se ve mně zvedlo bylo až komické...brala jsem schody po třech. Když jsem ho uviděla poprvé z blízka, měla jsem dojem, jakoby ho pro mě někdo nachystal. Vyřezávané područky odpovídaly zdobení na našem příborníku. Bude to skvělý pár..z bazaru a komunálního odpadu :)). Volám Mírovi na mobil. Neohřálo se tam ani chvilku. Skoro rok postávalo v naší předsíni. V rámci gruntování po výměně pokojů, došlo i na něj. Chemicky jsem ho očistila, i když je čalounění zachovalé tj. novějšího data. Nicméně se mi nelíbí. Ráda bych ho nechala obléct do jiného "kabátku". Jak jsme zjistili, přišlo by to na nějakých 4.500,-Kč :-O. Krom toho .....by se musela dát pryč kvůli místu menší dvousedačka ( ne zcela rozbitá od holek, Mírou velmi oblíbená)..asi chlápete, že je to naše třecí plocha, neb mojí lásky ke starému ušounovi neubývá :)). Bylo by to vážně těžké loučení..., takže raději nespěchám..vyčkávám..žadoním. Snad se na něj někdy dostane. Včera posloužil Magdičce, která trpěla zřejmě noční nejistotou. Jsem ráda, že to vyřešila právě takhle a nesnažila se dodrápat až do mojí postele.

Drobečky všedních dnů (316.-317)

...tak tohle je jarní pozdrav od holek. Včera vypadaly podstatně hůř. Vlastně jsem je chtěla hned vyhodit, ale Andulka nedala jinak .. musí do vázičky.  Žádnou mini nevlastníme. Nenapadlo mě tudíž nic lepšího, než je volně položit do vody. K mému velkému překvapení  nádherně rozkvetly a inspirovaly k dnešní fotce. Je optimistická stejně jako to úžasné počasí. Přes moje obtíže s pohybem mě to táhne ven jak nikdy. Dneska jsme naplnili jeden z našich rituálů ...doplnění haraburdí na pískoviště. Navštívíme vietnamský obchůdek. Jsou dokonale připravení uspokojit malé "pískomily". Holky mi tentokrát přinesly set, kde místo kyblíku bylo dokonce celé skládací kolečko :-O. Pískoviště nedaleko..sluníčko, co víc si přát. Vykulím pupika...Andu s Majdou se spokojeně rýpou "v zahrádce".

Co mi dělá poslední dny starost je Andulčina chůze ..běh. Ulehčuje pravé nožičce. Když z ní pačím kde a jak to moc bolí..směje se, nespolupracuje. Občas si postěžuje na koleno. Už mi dochází trpělivost. Je to týden. Nebudu čekat. Navštívíme doktora..nejspíš rovnou v nemocnici :-(.

Krom toho nás pěkně natahují na Ortoobuvi. Není to ani tak vina firmy jako spíš dodavatele botiček popř. ještě kolegyně, která nás ne úplně šťastně o všem informovala+měřila. Na boty jsme čekali 3 měsíce, oboje se musely  upravavovat (proto je stále ještě od 3. ledna nevlastníme!!).  Neodpovídaly zadání ani barvou, ani provedením podešve. Nakonec jsem Andu koupila asi ne pro nás ty nejlepší ale ucházející boty (z těch původních orto už totiž vyklouzla) a vylepšila je o ortopedické vložky, které jsme obdrželi naštěstí v pořádku.

Takový divný bonbóny (315.)

    

Dopoledne odváží Andulku na angličtinu Míra. Jsem tak ráda, že nemusím odkroutit obě cesty, mezi kterými nejsou ani 2 hodinky času. Snažím se poklidit a připravit pár věcí na oběd. S Madlenkou pak do jazykovky vyrážíme kolem půl jedenácté . Anni vyzvedávám v dobré náladě. Ještě se stavuji pro strouhanku...když se mi holky snaží propašovat do košíku s prosíkem bonbóny. Co to je?? ..koukám nevěřícně  na pytlík gumových protéz všech možných živočichů. "Mami to jsou zuby"..směje se Andulka. "To je hnusný jíst něčí zuby"..konstatuju a nebudu přehánět, když řeknu, že jsem zadržovala nevolnost. Holky ale byly úplně opačného názoru. Takže jsme je nakonec koupily a byla z toho zábava na celý zbytek procházky k domovu.

Usmrkánek (313.-314.)

Zase nás přepadla rýma :(. Nevím už čemu bych to přičetla. Snad možná ...náhlému nástupu jarního počasí. Teploměr  někdy ukázoval i 15.C. Holky jako obvykle na hřišti neposeděly. Andulka ještě v zimním oblečení (novou šusťákovku nám paní z Mimi-bazaru teprve posílala) se  zapotila. I když jsme šupajdily hned domů...do dvou dnů nudle. Tentokrát jsem nasadila Usmrkánka, kterého běžně seženete ve zdravé výživě. Má docela příjemnou chuť. Je možnost ho dosladit hnědým cukrem nebo melasou. No prostě jsme ... prolejvali ..a prolejvali. Vařila jsem ho většinou čerstvý po půl litru a podávala teplý. Anička chuděra měla pitný režim 1-2 litry čaje denně. Nevím jestli to je zrovna jeho zásluhou, ale dýchala celou dobu volněji (i v noci což jsem ocenila). Teď po dvou dnech kůry se zdá, že jsme na tom o hodně lépe. Možná už bychom brzy mohly i ven :). 

PS: obsah: máta kadeřavá bez mentolu, šalvěj, heřmánek , tymián, černý bez-květ, lípa-květ, lékořice. Cena ca 55 Kč.

Sama, sama!! (310.-312.)

Slýchávám několikrát denně. Magda je nejspíš v období, kdy se houževnatě bude snažit o samostatnost. Hned po ránu  na sebe souká tepláky ..ejde ejde, ječí, no bodejť, když má obě nohy  v jedné nohavici. Koukám a opakuji pořád dokola, jestli nepotřebuje pomoc..nebo poradit. Ne..ne ne, křičí. Hloubím jen její pocit zoufalství. Proto raději prohlásím něco v tom smyslu, že budu vedle...kdyby.. Možná má za to, že jedinou překážkou pro její genialitu, je moje starostlivost a teď ....objeví svoje skutečné schopnosti. Přišla po chvilce plná vítězství...polonahá,  ale obutá. Co na tom že špatně..chválím, tleskám..směju se. Za odměnu můžu zbytek dokončit už bez jejího odporu.

...prázdná místa (305.-309.)

Jsou takové dny..., kdy se vyprázdní všechny moje nádrže,  toužím po samotě. Těžkopádně nahmatávám svoje pocity..jen samá únava, podrážděnost , strach co bude dál.. Holky většinou přitvrdí. Moje "tlusté sklo" je chca-nechca dráždí. Mechanicky je napomínám a vyhlížím konec tunelu. Snažím se nebuchnout, proto se čas od času odklidím na wc, do koupelny nebo jen za žbrdlení v kuchyni...a vrhám výhružné pohledy..na všechny pochopitelně. Volné odpoledne, které mám pro sebe.. jako bonus, mě ve skutečnosti nervuje. Poslední půlrok se zúžil jen na domácí činnost..blog je možná posledním koníčkem, který držím zuby nehty. Kolem 3 ale přeci jenom obouvám boty. Po delší procházce, tichém pozorování cvrkotu z lavičky..zajdu do květinářství. Vycházím s dvěma balíčky v podpaží. Doma mě čeká nadšení. Dáme kytičkám lepší bydlení. Postavíme je na okno, aby jsme se mohli všichni těšit z toho, že tohle je jen začátek... Večer se choulím Mírovi "pod křídlo" , přijímám požehnání do dalšího rána a nechávám u kříže všechno, co sebou už nemusím vláčet...

 

Dobrovolná siesta (301.-304.)

Včera se mi přes všechnu snahu nepodařilo usnout před 11 hod.. Je to taková slast, když je všude klid. Třídím prádlo..vyžehlené, složené..všechno hlavně už dát konečně na své místo, než to "někdo" v rámci hrátek rozháže po zemi apod.. Jsem noční pták a rána mi jdou ztuha do žil. To se o mých dětech říct nedá. "Mamí???"..dychtivě pokukují se zakloněnou hlavou. Nepřestanou dokud z vršku nevykouknu.." už lezu.." ujišťuji je. Po snídani bereme motorky a pádíme na hřiště. I když teploměr ukazoval skoro 12 st., venku byl neskutečný ..studený vítr. Ke konci už jsem si musela obmotat šálu kolem hlavy. Cítila jsem, jak mi pulsují spánky..zatím nic vážnějšího a tak to doufám zůstane. Majda mě poslední dny příjemně zaskakuje dobrovolnou siestou. Ještě před 3 týdny dávala razantně najevo, ať už s poledním klidem přestanu počítat. Nenutila jsem jí. Dneska tuhne pravidelně při odpolední pohádce. Je sladká...sedne si na sedačku..nejlépe se k někomu nalepí a pomalu se hroutí. Pak  jí přenesu do postýlky. I když se vzbudí, ráda se nechá zachumlat do deky a pokračuje. Super...:)).

Pupíkové zprávičky

Jsem napnutá..co bude Matýsek zač. Jeho cesta do pupíku nebyla standardní. Musel přeplout dutinou břišní, aby se vůbec dostal k pravé "cestičce" a teprve pak hurá na své místo. To všechno prozradilo první UTZ. Nechtělo se mi tomu ani věřit, páč už tenkrát ve Fr. lázních mi pan doktor Kozma sdělil: "Ano taková možnost otěhotnění tu je..asi tak 1:1000 :)).
Dlouhá to cesta, pomyslela jsem si v duchu, no tak to bude pravděpodobně třetí malá žena. Skoro jsem to měla za hotovku do chvíle velkého překvapení, kdy se z TOHO vyklubal TEN.
Poslední výsledky z 31 tt vypadají celkem uspokojivě. Máťa má 1,7kg, maminka drží přes uklidovou horečku pohromadě. Jen se chlapec né a né přetočit hlavičkou dolů. Dostala jsem cviky jak ho v tom povzbudit. Cvičím...a jemně domlouvám..tak snad si dá říct.

Free ecard made with Smilebox

Je to za námi.. (283.-300.)

Nikdy bych nevěřila kolik "nástrah" na nás bude čekat při prohazování dvou malých panelových pokojíků. Můj odhad, že se nebudeme muset stěhovat pryč se ukázal jako mizerný. Pro malý prostor se život v našem hnízdečku stal nesnesitelný. Lepidlo i štuk se vydatně odpařovaly..okna se potila a všude proudil studený vzduch z mikroventilace. Tohle by po doléčené virózce nedopadlo dobře. Proto jsme s povděkem vzali azyl u babi s dědou a setrvali v něm celých 14 dní. Když se dokončily hrubé práce + malování přesouváme se zpátky. Hned při vpádu zjišťuji, že mě nemine pořádný generální úklid. Nahromaděné věci, prádlo ..zbytky po malování, nářadí a desítky pidivěcí. Často všechno dlí pod vrstvou prachu. Pracuji zlehka. Holky v tom všem užívají nového pokojíčku :-)...takže efektivita mého úklidu ve vztahu k jejich borčusení se někdy pohybuje ve skóre 1:1. Po pěti dnech se dá říci, že "vedu" a byt se dostává do normálního stavu.

Za perfektní spolupráci bych moc ráda poděkovala Mišákovic rodince a mému Mírovi. Všichni se moc snažili a mě to udělalo velikou radost. Přikládám pár mizerných fotek a komentář: tady vlevo to je naše nové lože :-)-patro..jinak se nám nepodařilo vyřešit rozrůstání naší rodinky (pokojík má pro vaši představu velikost 2x3m). Spí se nám moc fajn a při nočním vstávání se začínáme v lezení po žebříku docela obstojně zdokonalovat :-)..prostě trening. I holky jsme  "ubytovaly" v sendvičovém stylu..ale to byla Andulkou už dlouho očekávaná pozitivní změna.

Zvlášť jsem váhala nad barvou stěn v dětském pokoji. Byl to tak trochu risk. Šla jsem do poctivé  tzv. sluneční žluté. Její nejtmavší odstín odpovídal kostičce z LEGA a tohle je její druhý nejsvětlejší verze. Bála jsem se..., že to bude fiasko, ale byla jsem příjemně překvapená. Pokojík působí teple, barevnost hraček neruší, spíš  tvoří veselou atmosféru.

PS: Jinak postýlka objednaná v internetovém obchodě BaB Chrudim dorazila v pořádku během tří týdnů. Komunikace s nimi byla fajn. Kromě toho je post. pevná a z pořádných kousků dřeva..obávala jsem se trochu nižší kvality vzhledem k ceně.