..čas vánoční. Pro tentokrát jednoduše. Krátkodobá střevní příhoda mi doslova podlomila kolena. Napůl s knedlem v krku a bolestí mezi žebry jsem odtušila, že stromeček je hezký sám o sobě. Darem je to pořád omílané zdraví a štěstí. Přízemně neduchovní jsem hledala celá upocená chuť slavit v těžké chvilce. A možná právě proto jsem byla tak dostupná milosrdným signálům shůry. Vůně perníku ve mě nechala těžkou stopu po skořici. Vyndavám poslední plech a sleduji nadšené mrňouse jak se účastní zdobení. Už teď je jasné, co kdo sní. Tyhle vánoce budou jiné...ale B-h zůstává a dává se poznat...Ježíš...světlo v temnotě ...med, který mi byl vyveden ze skály.
Tož PROSVĚTLENÉ a medově SLADKÉ vynšuju.
Milá Mio, píšeš moc hezky:-)
OdpovědětVymazat