Jaký si to uděláš, takový to máš.. (217.-221.)

...a myslím přitom na advent.., přípravy, všechno to snažení.  Když jsem připravovala první vánoce v mojí nové rodině, udělala jsem si  jasno v tom, co jsem ochotná podstoupit a jakou podobu budou mít vánoce u nás. Přála jsem si je pokojné, s myslí upřenou k tomu, proč se vlastně slaví a bez imaginárního "Ježíška".  Možná proto u nás bylo  cukroví  někdy domácí a jindy koupené, dárky byly z obchodu a někdy zase víc vyráběné, stromeček čas od času vystřídaly zdobené větve ..:)).

I letos to bude jinak. Většinu posledních dnů pečeme na štědrovečerní stůl. Andulka je nastydlá a já, nebudu zapírat, se na zasněžené kopce moc nehrnu. Bojím se uklouznutí. Majdu je třeba všude vytáhnout ...  Je mi to líto. Zima je tu u nás pěkná.. se sněhem i sluníčkem. Krom toho musím víc myslet na náhradní program, abychom se doma úplně "nekopali do zadku".  Dneska jsme provoněli domov lineckým. Asi nejsilnější je ta vůně citrónové kůry. Ke konci jsem nechala holky, ať si mrsknou na plech co je libo..s tím, že si to po upečení taky snědí :).

 

Stomečíček už je doma!! Metrový stříbrný smrček mi udělal radost. Holky už se tetelí, až ho ověsíme všemi těmi perníky, slámou...jablíčky ..prostě nápady, co nás ještě napadnou. Andulce se v jednom obchodním domě líbil Betlém. Jestli zbude síla i čas, tak bych v téhle věci něco ráda podnikla..pak už to budé DOKONALÉ :)).

Přeji  pěkné dny plné Boží blízkosti.