Sugar and spice and everything nice..: "Obyčejný den" (49.)

Dopoledne nás čekala návštěva dětské ortopedie. Hned na dveřích mě rozesmál "příspěvek", který stručně vysvětlil, že mezi časem na kdy jste objednání a časem, kdy budete vyšetřeni může uběhnout klidně např. 45 min. Tak se stalo i v našem případě. Je tedy jasné, že nešlo o harmonický zážitek..přetažená Majda a znuděná Annina, po hodinovém pobíhání po chodbě, neměli chuť spolupracovat. Otrávená byla i samotná pí. doktor, takže mě dorazila slovy: "Příště si to musíte nějak líp natimeovat..". Neměla jsem sílu to komentovat, popadla jsem poukaz na vložky, ortézku pro Majdu a Andulčinu "zdravotní obuv a la Forrest Gump" a pádila domů. Majda hned hodila chrupku a blaženě se přitom chumlala v peřince. Andulka se mezitím koukla na medvíka Pú a já klasicky uklízela, co se dalo. Po pohádce, jsme spolu dělali těsto a plnily jahodové knedlíky..musím říct, že to bylo moc fajn. Odpoledne nás navštívila prababička Alena, chodí vedle našeho domu k zubaři. Holky jí daly co proto, má můj obdiv, protože na svůj věk je stačila bavit, houpat ..občas honit. Kolem čtvrté se táta vrací ze školení. Vyběhnu s Aničkou krátce na hřiště, sluníčko přeci jenom už tak nepálí a rýma polevila. Cestou koupíme pleny a zkusíme nějakou tu helmu na kolo, co bude jako překvapení! Oslava bude v sobotu.

Před čtyřmi roky....

z Andulčina mimideníčku: Dopoledne jsem byla v porodnici na kontrole.."..vše v pořádku, vysadíme magnesium a nemusíte už tolik polehávat", prohlásil pan doktor. Radost veliká, protože polehávání mi moc nejde, ale co by člověk nevydržel, když je v sázce to malé stvoření. Po obědě jsem si z dlouhé chvilky barvila a batikovala jedno oblíbené tričko. Plná nadšení ze svého výtvoru jsem procházela ložnicí, když mi praskla plodová voda. Tentokrát jsem si byla jistá, že Anni pracuje k porodu. Vzhledem k tomu, že už jsem jednou do porodnice balila, mě nepřepadla taková panika a tak jsem stačila přidat i oblíbená CD s přehrávačem. Když jsem nahodila batůžek a popadla jezdící kufřík, měla jsem spíš pocit, že odjíždím někam na hotel než do porodnice. Brali jsme to oklikou, abychom se vyhli zácpě. Venku bylo horko ..prostě letní den. Kontrakce jsem neměla a tak jsem se během cesty chtěla zkoncentrovat na to co přichází a udělat to zásadní rozhodnutí a sice..vydat se Bohu v tom, že do porodu dám všechno, ať to stojí, co to stojí. Potřebovala jsem trochu "roztáhnout" srdce na to, že teď se půjde jen dopředu a žádné vyhlídky zpět.. Začala jsem taky citlivěji reagovat na Andulku. Věděla jsem, že i pro ní to bude zásadní zlom, ve kterém se možná bude orientovat méně než já. Po příjezdu mě znovu umístili na oddělení šestinedělí. Na pokoji jsem byla s dalšími dvěma maminkami, které porodily svoje miminka předčasně. Večer mě sestřička dala injekci na měknutí cest. Podařilo se, začala jsem vnímat pravidelný ale ne zrovna rostoucí tlak. Vzhůru jsem byla skoro do 2 hodin ráno, kdy jsem střídavě chodila po chodbě s discmanem a seděla na posteli. Jednou mě odchytla sestřička .."Tak maminko máte bolesti? Pokud to není silné, tak dáme prášek, po kterém se buď krásně vyspíte a nebo půjdete na sál. Takhle se silami mrhat nemůžete!" Měla pravdu a tak jsem spolkla piluli. Do ruky mi zavedla kanylku, kvůli ATB (běžný postup, při odtoku pl. vody). Porod se nedostavil a já se vyspala jak Šípková Růženka. Ráno jsem znovu dostala něco na podporu kontrakcí, ještě jsem ujišťovala Míru, že se nemá vzrušovat.."bude to na dýl", konstatuji. To jsem netušila, že za 15 minut budu funět na porodním sále :DD. Míra to stihl! Andulce točili právě monitor. Byla hrozná neposeda, takže to bylo na celých 45min. Přes mé očekávání jsem měla chuť se pohybovat nebo dokonce chodit. Ve 12 hod. nastoupily prudké kontrakce a bylo mi na zvracení. Začala jsem se pomalu choulit někam do toho nejhlubšího koutku svojí duše..teď jsem byla opravdu vděčná za tu chvilku modliteb, kdy jsem mohla doslova prožít ..že strach ustoupil pokoji a bolest pak radostnému očekávání. "Sestřičko", slyšela jsem jakoby z dálky svůj hlas "nezvládnu to sama..můžete mi poradit!" Moje sestřička-asistentka byla prima ženská. Žádná květina, ale dokázala přesně vytušit kde mám rezervy a kde mě psychicky podržet, díky její pomoci jsem mohla Andulku přivést na svět v euforii, přirozeně a ve velmi krátkém čase! Křičela o sto šest a byla nádherná, láska na první pohled. Čiperka jedna..hladová.