mluvilo by kamení...aneb Rozkvetlá neděle. S myšlenkou na odpočinek jsem se zasunula do nečekaně pohodlného "kostelního" křesílka, ty tvrdé lavice měly něco do sebe :), abych se zanedlouho mohla všeho "vzdát" a vydat se pár kroků...ve ztišení...se zelenou haluzí v ruce. Kde se ve mě vzalo najednou tolik sil prožít tu slávu...tu blížící se hrůzu kříže...tu vděčnost za vzkříšení. Nebráním se, vím že bez Tvého hledání bych se nikdy nenašla!
Miji ahoj, děkuji za tvou stopu u mně. Hned jsem se ťukla do nosu, že jsem ještě tobě nepřála požehnané svátky. A tu...:-))) takové krásné zamyšlení... :-)))
OdpovědětVymazatměj se hezky
a to víš, že můžeš :-)))
OdpovědětVymazatDík :)
Vymazat