Mám ráda staré věci....když se dívám na jejich "jizvy" a ohmataná světlá místa, spekuluju na tím, jaký příběh mají asi za sebou. Tak jako většina novomanželů, tak i my jsme neměli, kromě postele, půjčeného stolu a pár židlí, žádný nábytek. Nebylo ani jasné, jak bychom si náš domov měli zařídit.
Jednou jsme plní očekávání vyrazili do bazaru a na první pohled jsme se zakoukali...objevili jsme totiž kousek našich snů: příborník.....měl toho dost za sebou , ale o to víc vypadal útulně. Když jsme ho pak doma postavili na místo, měli jsme pocit, jako by tam stál odjakživa. Už tři roky s námi "bydlí" a já si teprve teď vzpomínám na to, že pro celé naše další zařizování byla klíčová otázka: ...bude se to k tomu příborníku hodit?
A to je ta zvláštní moc věcí a bytostí, které milujeme, kvůli kterým jsme ochotni přinést oběti, dělat kompromisy ....měnit se. I když máme pocit, že naše nezávislost nemá hranic, máme "svého Pána". Jedinou naší volností je svobodná vůle, možnost se rozhodnout co nebo kdo to bude. A to není málo, vždyť kvůli ní je tu ten rozruch mezi nebem a zemí........Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Bible Lukáš kap.12, verš 34
Ahojky JANE - ANNE:):):)
OdpovědětVymazatPsat v cestine - tohle bude moje osobni tragedie . . . moje chuda klavesnicka ani nema hacky a carky ...
Tak jsem dorazila do knihovny s cilem cist a pracovat na mem "research proposal" ktery musi byt hotovy v pondeli . . . ovsem na misto cteni na research jsem se ztratila v letnich hratkach, potom jsem nasla kousek sveho srdce, potom jsem chytila mlsnou, potom jsem se taky zaradovala z jara . . . jo, jo ta vychova . . .a kdo vi co z toho vypadne - vsechno chce cas . . . Ovsem ten pribornik - to bylo sladke pohlazeni, vzpomela jsem si na jednu knizku, kterou jsem cetla na stredni . . . nemuzu si vzpomenout na jmeno ani na autora, ale vpominam si na jednu myslenku: stare domy jsou jako stari lide - kdyby mohli mluvit - mohli by vypravet pribehy a pribehy a pribehy a . . .
Hezky pis - moc se mi to libankuje:):):):)