Ty delší dny a slunce mě víc a víc táhnou ven, bereme lopatky, bábovky a kyblík. Andu je nadšením bez sebe a osedlává svojí motorku s "slovy"éééén...en...éééén a kope všude kolem sebe. Tak ještě pití a hlavně všechno vypnout....moje úchylka se projevuje naplno a já se po třetí zdravím s knoflíky u sporáku jestli skutečně nedojde k plynovému výbuchu. Na Aninu je to už ale dlouhé a tak se stačí při mé bezpečnostní kontrole ještě chvíli poflakovat po bytě... áá co se to nestalo máma zapomněla zavřít do ložnice...hup...pobíhá ve svých botech plných písku a hlíny po naší manželské posteli a stačí u toho rozhazovat jednorázové pleny.
To náhlé ticho a prázdná motorka mě vytrhne z mého iracionálního světa.... pozdě je dokonáno. Tahám Aničku z její nevinné hry a zavírám dveře bytu. Ne nechci vidět nic. Chci jen odejít ven a zapomenout že v našem bytě už k výbuchu dávno došlo.
Jé ...to je krásně teplo, moje srdce roztává...zima pominula a je tu jaro ...všechno voní tak čerstvě...haleluja, pomyslím si.
Tenhle se ti zatím povedl nejlépe.Pěkně napsané.Jako od toho ééé... no od té...ééé..Pinknerové.Fakt to má podobný styl.M
OdpovědětVymazatdíky, ale velmi ........vzdáleně. Hanka je přeci jen vypsaná, obdarovaná ruka, nebudu zapírat, že je pro mě do určité míry inspirací nejen v vztahu s Bohem.
OdpovědětVymazat