Hlava už mi třeští z různých důvodů pět dní a mě dochází trpělivost při jakémko-li zvýšení hlasu. Andu moje holčička to ale neví a tak není divu že na to nebere ohledy. Celé dopoledne jsem myšlenkama poletovala v haldě nápadů co by se s tímto prostorem/blogem dalo udělat...hlavně žádnou exhibici..bála jsem se ...znám se :-). Aninka mi mezitím skákala po všech částech mého těla a snažila se upoutat pozornost. Vypadala jsem ale pořád tak nezúčastněně a tak přitvrzovala až dosáhla svého ..procitla jsem ..plná vzteku na sebe i na ní. Snažila jsem se ale nedat nic znát a rozvážně jí napomínala bez důsledných reakcí ..takže si stejně ze mě dělala prd. Cítila jsem v sobě rostoucí agresi a to byl ten pocit bezmoci, který mě dohání k pláči. V duchu kapituluju ..Bože udělej něco já ..nechci ji poničit ..nechci jí naučit něco co bude opakovat ..ona nezná nic jiného než moje stopy a já ty tvoje teď nevidím, promiň. Úleva ale nepřicházela. Po doslova odmrštěném obědě jsem dostala nápad musím ven z toho bytu budu "čekat" na Ježíše venku něco se musí stát jen vydržaj pianěr vydržaj ..rychle jsem Andulku navlíkla a vyrazila do supermarketu pro česnek ..člověk musí mít nějaký ten cíl ne? A cestou domů se to stalo ..ta milost, ten shalom, to je ráj ..měla jsem najednou sílu a víru že to všechno zvládnu ..protože můj Táta v nebi se na mě nezlobí ..má mě rád i když mě vychovává.
D í k y
Žádné komentáře:
Okomentovat