Je večer a společnost mi dělá samota s ozvěnou "hlasu", který patří jen mě ...to jak běží myšlenky. Jsem jak dunící kov a zvučící zvon...cítím ten chlad až někde u srdce. Hádka...hořkost a sebelítost - ten otrávený šíp. Jed, který tě nechá blouznit, až se ti motá hlava nad tím, jak přestáváš vidět věci tak, jak jsou. Slzy.....jsou poslem dobrých zpráv, to protože srdce nezkamenělo a Král se zase ujal vlády......doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. Žalm 52, verš 10-11
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
O víkendu jsme tzv. nevytáhli paty a zapli topení. Někdy to tak dopadne. Ležíme dlouho v posteli, snídáme pozdě...hrajeme si několik hod... -
Letos jsme barvili kraslice přírodninami. Nikdy jsem to ještě nezkoušela. Doma byl jen sáček červeného zelí, slupky od cibule a...
Žádné komentáře:
Okomentovat