neděle 3. srpna 2008

Nevíme co nás čeká....

 
Když jsem si v mé fantazii představovala letošní prázdniny, měla jsem v hlavě jednoduchou myšlenku ....letos si je užiju. Celkem neplánovaně se zaplnily oba měsíce. Nechávala jsem jen mezeru několika dnů, kdy jsem vysypala obsah tašek do pračky a opět je sbalila. Bylo to kapku náročné, nejeden večer jsem trávila balením a dožehlováním prádla. Naposledy jsme zamířily s Andu k mé kamarádce na chalupu. Byly jsme tam jen my dvě a celkem tři děti...jak jsme později zjistili tak čtyři :). Ten týden nebyl celkem ničím neobvyklý, až na klid, šumění lesa a toho, že na tohle místo dojíždím už 15 let....kus života, v kterém se tolik věcí změnilo. A nebudu přehánět když napíšu, že chvilky tady strávené s holkama někdy byly pro můj život klíčové. Po maturitě..záchvěv svobody a neznáma, první vztah a jeho krach...a na jednu probdělou noc fakt nemůžu nevzpomenout. Věrča s teplotou přes 38 se mnou z nepochopitelných důvodů vysedávala a popíjela jednu konev čaje za druhou...a to byl ten večer, kdy se mi snažila naznačit jak to s Bohem vlastně je. Přesně si pamatuju co jsem jí na zprávu o odpuštění řekla: Bůh je spravedlivý...kdyby mému jedinému dítěti někdo provedl, byť jen zlomek toho co zakusil Ježíš, nesměl by mi vůbec přijít do cesty...a protože jsem diskutérka, tak jsem nakonec nezlomena odjela domů...nicméně s radou, ať se pomodlím někde v soukromí a na celou věc se zeptám sama. To mi vůbec nepřišlo špatný...v pokoji jsem zaklekla u postele (alespoň taková byla moje představa o modlitbě) a mluvila ...a mluvila, sama jsem byla zaskočená, kolik toho mám před Bohem na srdci...na konci jsem prosila o odpuštění a vyslovila docela obyčejnou lítost nad tím, že musel zaplatit v svém Synu tak vysokou cenu. A jestli teda se mnou počítá...tak ať...bylo to docela záhy co jsem pocítila v svém srdci, že se mnou počítá...ba něco navíc, že mě netrpí, ale má mě rád. Byl to nejkrásnější zážitek v mém životě a ráda se k němu vracím...protože to byl můj nový začátek. Je to už ale deset let a od té doby jsme se změnily v manželky, partnerky a maminy. Jsem ráda že u toho všeho můžu být ...a jestli spolu budeme i stárnout...tak vůbec nevím co mě čeká.

1 komentář:

  1. Tak se mi konecne podarilo procist vsechny zaznamy co jsem tohle leto prosvihla:) . . . a hrozne rada bych chtela prilozit nejaky ohrome hluboky a poeticky komentar:). . . ale bohuzel hlavou se mi honi spousta myslenek,ktery se nechteji zorganizovat a utvorit tu hlubokou a poetickou formaci, ktera by se dala presentovat okolnimu svetu . . . ale na druhou stranu se mi zase nechce mlcet a nedat vedet, ze jsem tady, ze ctu a ze si to moc vychutnavam:)

    OdpovědětVymazat

Pokračování blogu....

je tu... Suger, Spice and everything nice  .  Krásné jaro Mija