Jak jste sami poznali z intenzity psaní během května, soukolí domova mě kapku semlelo, ale nebojte se, zbytky mojí tvořivé duše nebyly rozdrceny na prach, takže je tu naděje, že budete mít příležitost se pobavit mým nezodpovědným přístupem k spisovatelské profesi.A o čem to bude tentokrát...no přece o zahrádce, truhlíku, květináči nebo jiném minisvětě, kde se snažíte držet při životě něco, čemu se říká flóra.
Květen..."paneláky se zazelenaly" společně s trávou i stromy, a rozkvetlo snad všechno, co mělo trochu fantazie. A právě tohle mě zavedlo až do zahrádkářského oddělení Baumaxu. A já, které uschnul snad i kaktus, jsem s nadšením mně vlastním vybírala květinovou kompozici do truhlíku. Výsadba proběhla co nejrychleji ... prsk, mrsk ... musela jsem při tom dávat bacha, aby Andulčiny nenechavé ručky nerozcupovaly všechno, co mělo skončit za okny. V svém věku nějak úplně nechápe, že to proč nás obklopuje tolik pěkných věcí, není proto, abychom je jaksi zdemolovali...i když...dělám ďůlek pro poslední květinu a mám pocit, že momentem, kdy Eva s Adamem již jako hříšníci vypochodovali z ráje, se něco stalo. Člověk v původním plánu měl stvoření hýčkat a rozumět mu, teď nerozumí ani sám sobě...
Nádhera, mám radost. Strčím nos mezi květy a věřím, že se vratím jednou domů...do Edenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat