Andulka usnula....nakláním se nad postýlkou a sleduju její hluboké koma a spokojené funění. Áňa si s tím umí poradit, říkám si v duchu, hodí všechno za hlavu......se "někdo" postará. Problémy se spaním vážně nemám :-), některé dny si dokonce nepamatuji ten moment, kdy jsem ulehla a kdy usnula. Dneska je to jinak....přemýšlím nad tím, proč mě někdy sevře ten strach, že se ty Pane o mě nepostaráš. Není tomu tak vždycky, ale někdy..... můj všemohoucí Táto, možná by mi postačilo trochu skromnosti v tom, že budu ochotná přijmout pravdu, že tě nikdy nebudu znát, ale vždycky jen poznávat. A ten díl nejistoty, kde jsi mi skrytý, ten mi dovolí přejít jen tvá pevná náruč. Říkáš že to stačí a máš pravdu, jsi dobrý pastýř....jsi pastýř, který pokládá svůj život za ovce....tak usínám a tvoje pravice mě podpírá a tvoje levice pod mou hlavou.
Moc krásně napsané! :-)
OdpovědětVymazat