Když se dny krátí

...a světla ubývá. Ta pestrost s jakou se rok proměňuje. Mám ráda to zimní šeření. Zalezáme k teplému čaji nebo kávě. Choulíme se v křesle s oblíbenou knížkou, oblíbeným notebookem :)nebo jen k sobě. Začnou poletovat první vločky a pod okny je třeba utírat vysráženou vodu. Když po ránu vybíháme ke škole, "někdo" nás štípe do tváří a ruce bez rukavic prostě musí do kapes. Letos jsme přidali k adventnímu čekání drátovaná srdíčka. Svítí nám do tmy a možná i prozrazují, že temnota Světlo nepohltí...