Skalpel prosím (129.)

Ráno s Andulkou vybíháme do Sedmikrásky. Po cestě kupujeme pár drobností...krabičku s papírovými kapesníky a gumové bombónky.Děti je budou dostávat jako rituál na rozloučenou. Došly jsme včas. Bylo fajn vidět, že se Anni těší. Rychle popadla batůžek se svačinkou a zaplula mezi ostatní. Je to poslední dopoledne, kdy bude školička trvat jen hodinu. Ale i tak pociťuju lehkost bytí, když opouštím šatnu. Krátkou procházkou mířím k papírnictví. Okukuji a plánuji jak dovybavit naše zásoby na podzimní-zimní tvoření. Chybí určitě modelína. Daří se nám už obstojně udržet odděleně jednotlivé barvy. Ale po určité době, co si budeme povídat, z ní stejně zbyde neidentifikovatelná hnědá hmota. Od mojí kamarádky jsem dostala prima tip, kde můžu utrácet :DD a nechat se inspirovat. Možná, že ji znáte..tak jen pro jistotu: stránky paní Brýdové. Cestou zpátky to bereme s Aničkou přes  hřišťata, která potkáme. Je nadšená. V ruce pevně drží PEZ-zasobník na Lipo v podobě Buzze Rakeťáka..."vzhůru do nekonečna a ještě dál", křičí na houpačce..no málem se jí to podařilo. Ještě že je všude písek nebo venkovní "koberec". Doma nás k obědu čeká po dlouhé době rajská. Povedla se, šmákly jsme si..Majda byla celá na oranžovo,grrrr. Po Ó jsme se chtěli chvíli natáhnout...jenže holky to vzaly po svém. Napochodovaly s doktorskou brašničkou...oblíbená byla injekce a teploměr :).