Dělání, dělání (117.)

...mi dneska zahnalo smutky. Ráno mě přivítala šedivá obloha. Bude pršet, prohlásila jsem v duchu..a polobdělá jsem připravovala flaštičku pro Majdu. Průlom v počasí se nekoná. Trochu mnou cloumala nervozita a zvědovast, jak asi zahrádka vypadá. Tři týdny uplynulo od poslední návštěvy. Jestli to obrazilo.., jak moc. Není už tráva ke kolenům? Majda spokojeně ucucává. Neboj, slyším z vedlejší matrace (nemáme zatím patro, ale na vše dojde :). To se roztáhne a může být za chvíli krásně. Hmmmm..., nemohla jsem nic dodat, já prostě s počasím nic neprovedu. Jenže ten můj manža měl zrovna pravdu. Na snídani už nás paprsky štípaly do tváře. Dopoledne Míra vzal Andulku na skákací hrad a Majda zatím dospávala dlažky. Já mezitím uklízím a smažím karbanátky. Zrovna jsem si uvědomila, že od té doby, co se stravujeme s dětmi, jsem je snad nedělala.

Počasí vydrželo!! Takže hurá nasedat a jede se. Cestou nabíráme i dědu. Netrpělivě vykukuji z okýnka..cestička se ještě rýsuje. Zdá se, že to půjde. Tentokrát to bylo moc hezké odpoledne. Trávník se zazelenal a změnil..už žádné hnojiště. Holkám jsem vzala míč, kočárek. Na místě pergoly jsem jim vybalila ovoce, piškoty a mohlo se začít se sekáním. Myslela jsem, že nebude zájem, ale byla jsem překvapená. Nakonec jsme jeli na střídačku. Na dědovi jsem viděla, že mu to dělá vyloženě radost. Holky se zapojovaly taky. Majda sbírala spadlá jablíčka do kyblíku. Muselo se dát jen trochu pozor, aby je neměla snahu konzumovat..šlo to, stačilo jí odkázat na "švédský stoleček". Anni "vykopávala" drny a odpumpovávala (její oblíbená činnost už z minula) vodu ze studně. Byla pořád dost špinavá. Já poklízela chatku a sekala. Byl to relax..já ještě pamatuji doby, kdy můj děda sekal srpem nebo se minimálně sekalo sekačkou bez sběrného koše. To znamelo hrabat a hrabat. Tady..všechno auto :) jak s luxem.  Krom jiného se k nám přišla podívat "sousedovic Micka"-zatím kotě. Téměř výstavní kousek. Bylo vidět, že je zvyklá na lidi i šrumec. Nebyla  vlezlá a přitom se chovala tak hezky domácky..hodně jsem vzpomínala na mojí Kubu. 11 let jsme ji měli..byla černá. Říkala jsem jí kočkopes, protože se tak chovala. Byla především svázaná s lidmi,  ..oblíbené kouty a jídlo, byly až na druhém místě. To nebývá u koček moc zvykem. Holky byly nadšený a Míca taky. Bylo vidět, že nějak padlo své k svému..prostě mláďátka. Hezky to uteklo..skoro bych řekla moc rychle. Ale doufám, že se vrátíme brzy. Těším se!