Když plyne čas (115.)

Večer jsem opět zjistila, že ve foťaku ani ťuk...ani fotka  :-O např. čistících prostředků..prostě nic. Zásadní nedostatek dne. To je to moje šůrování. Tak takhle by to nešlo. Pro útěchu jsem doplnila o pár snímků fotoblog. Z prázdnin zbyla ještě hromada záběrů, které mi neprošly "rukama". Přemáhá mě pohodlíčko, nechce se mi tahat sebou všude zrcadlovka a to se přitom jedná o model "do kapsy". Trochu se na tom podepsaly ty prázdninové prostoje v blogu. Člověk pocítil jaké by to bylo bez projektu 365.dní. Všechno by zase plynulo bez povšimnutí. Já bych se mohla vracet jen k mlhavým útržkům s komentářem "..to to ale uteklo, co jsme vlastně ..jaké to bylo. Čas sám o sobě neumíme zdůvodnit...dokážeme ho jen s úžasem sledovat, reagovat a zase jen pozorovat. Každý s ním máme jedinečnou a neopakovatelnou schopnost naložit podle své vůle. Je to ale všechno, co čekáme od života? Nečekáme přes naše "časové hranice" náhodou věčnost? Konec ..napůl spím :). Dopoledne nás probudilo sluníčko, ukázalo mi jak jsem včera švédskou utěrkou na oknech vytvořila nádherné mazanice. I když bylo venku jasno, u nás doma se to jevilo jako východ za anglickou mhou. K obědu jsme si připravily oblíbené vajíčko s cibulí a šunkou, příloha hrášek s kukuřící tj. oběd se spolehlivou konzumací. Holky to mají moc rádi. Majda ocení, že se může sama najíst a Andulka miluje zeleninu. Odpoledne nás přepadly holky od Říčan. Byt byl vzhůru nohama. Kiki s Andu byla první linie..rychlostí blesku se na zem dostaly snad všechny hračky, které uchováváme v krabicích, koších ..apod. Zuzi a Majda jdou v druhé koloně a to co se vyskytovalo jen v dětském pokoji rozmístily po celém bytě. Bylo to o zlomenou nohu. Naštěstí se nic nestalo. Děláme si k svačince zmrzlinový pohár s jahodovým kompotem..a raději frčíme ven na hřiště. Večer docela rychle utekl. Ukládání idylické..mazlení a štěstí, že máme jedna druhou.