Okno (127.)

Míra se vrátil po noční. Než se stačil nadechnout, měl nás kolem sebe. Obdivuji jak trpělivě snáší ten náraz emocí..o svojí dvacetiminutovce po návratu domů může jen snít. Připravuji rohlíky s kakaem a v duchu přemýšlím nad zkracujícími se dny. Budou sychravé, studené, někdy plné slunce a barevného listí. V obýváku máme okna bez žaluzií, záclon i závěsů. Prostě jen skleník. Dlouho jsem přemýšlela, jak okno zútulnit. Nechtěla jsem přijít o místo na parapetu, světlo a výhled na modřín ..paneláková okna jsou velká. V našem případě hned tři těsně vedle sebe. V mé nerozhodnosti mi pomohla Kačka. Navedla mě na přírodní (díraté.. sem tam ťuplík, chalupářské) záclony, které můžu pověsit v kratší délce, aby nezacláněly kytičkám. Místo závěsů použít bílé obyčejné žaluzie. Při stažení splynou s plastovým rámem okna...v případě nouze se můžeme zabednit. Myšlenka nad snídaní mi nedala pokoj ani odpoledne. Stejně jen lije. Proto se s "pogumovanou" Andulkou projdeme loužemi a zavítáme do OBI. Podařilo se. Měli posledních 5m záclon, které jsem potřebovala (nakonec celé)..ušití do 14 dnů grátis :). Dřevěnou konzoli v odstínu dub jsme taky sehnaly. Měla 3m. Uhlídat cácorku s takhle dlouhou tyčí bylo občas o ústa. Andu byla v brouzdání poctivá. Poslední kousky kaluží byly po vydatném dešti hluboké. Stačila si pořádně nabrat do holin. Nic dramatického jen mokré nohy a trochu bláta. Doma skládám "náklad" se šťastným úsměvem. Letos u nás neproběhly žádné zvláštní předělávky ..je vidno, že mi chybí. Těšim se na změnu. Možná si zkusíme to naše okno do domova vyzdobit i nějakou tou girlandýnkou z jeřabin, šípků a klacíků.

PS: fotka je z netu, líbí se mi..tohle by bylo lákadlo pro moje kočičky..proč máme pořád tak zapatlaná okenní skla :D?