Nenudíme se (130.)

Dopoledne se nám podařilo s Andulkou vyklouznout z domova sólo. Zašly jsme spolu do mateřského centra na dětské tvořeníčko. Vyráběl se jak jinak než ..papírový drak. Byla jsem pyšná, Anička si všechno udělala už sama včetně vystřižení "obličeje". Občas jsem něco přidržela, ale pořád mi odstrkávala ruce.Odpoledne bylo pěkně. Domluvili jsme se s dědou, že zajedeme na zahrádku a posekáme cestičku. Minule jsme to nestihli. Tráva tam dorostla možná i za měsíc. Je to pro mě vždycky prima, když jedeme všichni společně. Holky se na mě nelepí, akce venku mi nevadí a baví. Možná je to i tím, že to není rutina, ale příležitostné potěšení. Dneska jsem se pustila do vyklízení chatky. Obstojný pytel se plnil vším možným. Bylo potřeba otřít i nábytek...hned se člověk cítil útulněji. V pergole jsem to vystříkala postřikem proti plevelu. Snad se podaří zlikvidovat i ostružiní, které proráží skrz dlažbu a ničí ji. Míra se pro změnu pustil do jungle, která k nám přerůstá z každé strany od sousedům.