Ranní chvilky u postýlky (13.)

Některé dny jsou lehčí..některé tzv. dřou. Tohle byl jeden z těch těžších. Svoje dělá moje únava a neústálá přítomnost požadavků ať už v pláči nebo jen tak ...Jsem vděčná, když i přes studijní nasazení Míra pomůže. Nemusím pak s holkama vstávat kolem šesté, kdy už je krásně vidět a venku to vypadá na pravé poledne, ale můžu dospat do 8 nebo i 9 hodin. O klidu se moc mluvit nedá, avšak každá vodorovná poloha na mě působí blahodárně. Udělala jsem pár snímků z dnešního vstávání. Matěj začíná reagovat na "návštěvy". Otáčí hlavičkou. Široce otevírá oči. Má je tak legračně velké. Do oken nám svítí..hřeje sluníčko, proto ty krátké rukávky....nahé zadečky. Mája celé dopoledne zkouší chodit na nočník. Jde jí to celkem obstojně. Ale taky se zapomene. Tentokrát to odnesla sedačka :-O. Odpoledne byla zátěžová zkouška. Obě neposluchy mě vytočily do běla. Zábava spočívala v tom, že mi záměrně budily mrňouse (bouchání do dveří, kde pochopitelně tuhnul, houkání na imaginární trumpetu za těmi stejnými dveřmi..nebudu to psát všechno, byl by to seznam...jsou vynalézavé) Skončilo to plácancem-štípancem. To koukaly!! Protože jsem se ale dlouho snažila vysvětlovat..a děvčátka dobře věděla, co je špatně, fňukání bylo o dost kratší než jindy...a dokonce šly do sebe resp. Andulka. Majda si pak v závěsu snažila taky vylepšit reputaci. Tyhle dohady mě ničí.. a trvá mi nějakou tu chvíli je setřást. Večer "zjišťuji" jestli mě ještě mají rády :)). Je to dobrý, dostala jsem pusu.