Perný den (10.)

Matýsek mě celé dopoledne nenechal chvilku. Dožadoval se mojí přítomnosti, a proto soustavně klimbal na mojí levici...sem tam si říhnul nebo prdnul...prostě spokojenost. My s holkama jsme mezitím vytáhly lepidlo, pastely a již předem připravené věcičky na koláž. S pastely jsme pracovali poprvé. Rozmazávací technika se chytla. Začaly vznikat kytičky, duha nebo jen jednoduché krouceniny. Srdíčka ..motýlky jsem vystřihla z "barevného papíru" (čtvrtka pomalovaná vodovkami).  Beruškové samolepky byly už součástí kalendáře. Magdalénce jsme nakonec věnovali samostatný papír...byla spokojená. Po polední pohádce jsme zůstaly s Andulkou "sami". Ostatní usnuli hlubokým spánkem :). To se muselo využít. Poušítme se tedy do Moničiných motýlků. Vytahujeme vodovky, drátky, papírové kapesníčky. Zkouším na nečisto, jak se bude s jemným papírem pracovat. "Nesmíš štětec moc máčet, aby se papír neprotrhl!" ...radím. Jenže Anička udělá přesný opak..."Jé mami to se nádherně rozpíjí..". Měla pravdu. Takže jsme rozpíjely. Papír se nepotrhal. Jen bylo třeba ho opatrně přesunout na prádelní šňůru a nechat uschnout..působil v konečné podobě jako batikovaná látka. Tykadla jsme řešily v holčičím pojetí..duhovými korálky.

Odpo ještě pořád trvá nádherné počasí. Dorážíme na naše oblíbené hřiště. Bereme sebou tentokrát i křídy, bublifuk. Zjišťuji, že Andulka se nebojí seznámit. Obvykle si stoupne, chvíli soustředěně pozoruje dění, pak se rozejde a osloví..... většinou kluka :-O. Už jsme tu měli Lukáše, s kterým dělá bubliny...Vaška, s kterým leze po stromech (doslova), Martina s mičudou..apod. Počáteční reakce je vždycky úsměvná. Většina těch kluků je na začátku trochu zarážená popř. pobavená tím, jak a proč by si s tímhle stvořením, co má šaty a motýlkový klobouk, měli hrát :)). Nakonec to končí dobře k oboustranné spokojenosti.